Nový začátek, nový život. Laura se vrátí tam kde to všechno skončilo a tam kde to taky zase všechno začne. Začnou se jí dít podivné věci a sny. Někdo jí bude sledovat. Najde si nové přátele, nebo bude stále myšlenkami v minulosti? Přizná si konečně...
Vítám vás po dlouhé době u nové kapitoly. Doufám že si čtení užijete.
Přeji vám všem příjemné čtení a hezký víkend.
Byla jsem pár kroků od dveří obchodu. Nohy mě boleli, v plících mě píchalo a srdce mi divoce bušilo div že nevyskočilo z hrudi ven.
Zastavila jsem se krok od dveří, předklonila se a zhluboka jsem dýchala. Potřebovala jsem popadnout dech který mi chyběl.
V následující minutě jsem rozrazila dveře obchodu.
Dveře s hlasitým bouchnutím narazily do zdi. Zhluboka jsem dýchala a mžourala do šera které v obchodě bylo.
Pan stál naproti Rampelníka který držel v ruce falešné srdce. Teď se oba dva dívali přímo na mě.
"Lauro?" řekl zmateně Pan. V hlase mu šel slyšet náznak strachu. Usmála jsem se, žil, to bylo to důležité.
"Ty?!" řekl vztekle Rampelník a zkřivil obličej hněvem. Podívala jsem se mu do očí a usmála jsem se ještě víc.
Rampelník ale stále držel falešné srdce v ruce a tak nezbývalo moc času.
"Přišla jsi stejně pozdě." ušklíbl se a zvedl srdce lehce nahoru aby ho ukázal jako nějakou trofej.
"Teď nebo nikdy."
Stiskla jsem opět okvětní lístek v dlani své ruky a snažila se vstřebat do sebe jeho sílu. Cítila jsem jak mi celým tělem prochází zvláštní teplo, síla která mi naplňovala každý sval mého těla.
Vymrštila jsem pravou ruku a celou energii, kterou mi dal okvětní lístek jsem použila na Rampelníka.
Rampelník v sekundě odletěl stranou a narazil do polic u zdi.
Ušklíbla jsem se, minulost se opakovala.
Rampelník se zděšeně díval kolem sebe. Absolutně nechápal co se právě stalo.
Srdce které před chvílí ještě držel v ruce se zakutálelo kamsi pod skříň.
Bylo pryč.
"Jak?" zeptal se roztřeseným hlasem Rampelník když se konečně trochu vzpamatoval.
"Neměl sis myslet že víš vše, pořád jsem měla tohle to." odpověděla jsem a ukázala v dlani své ruky malý, černý okvětní lístek. Šťastně jsem se usmála.
Pan který stál opodál se najednou s úlevou usmál. Jakoby mu došlo že jsem to opravdu já.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ne, to přece není možné." řekl a já v sobě pocítila najednou malý ale silný hněv.
"Ale ano, ale ty si s tím nepočítal. Myslel sis pořád že jsem jen malá, hloupá holka. Ale kdo tu teď pode mnou leží na zemi jako malý usmrkanec, co?" zvýšila jsem hlas.
Naplnil mě ještě větší vztek, dodával mi ohromnou sílu. Přistoupila jsem blíž k Rampelníkovi který ležel pořád na zemi a díval se na mě vytřeštěnýma očima, plnýma hrůzy.
Dívka udělala dalších pár kroků až stála skoro u Rampelníka který se válel stále na zemi.
Panovi zmizel z tváře úsměv, věděl že tohle není ona. Podsvětí na ní mělo větší a větší vliv.
"Lauro." řekl Pan ale dívka byla jako omámená. Vůbec ho nevnímala.
Stála nad Rampelníkem který se co nejvíce krčil ke stěně kde bylo plno shozených polic a věcí.
"Pamatuj, že nikdy si nemáš být ničím jistý. Za to co si udělal nám všem, zaplatíš." řekla plná vzteku dívka a rozpřáhla svou ruku.
Z ruky jí vylétla neviditelná energie a omráčila muže.
Síla okvětního lístku přestala působit.
Laura ustoupila od Rampelníka, pozorovala ho očima a stále ustupovala dozadu.
Najednou se hlasitě rozkašlala. Tělo se jí chvělo a Laura se posadila na zem ke zdi která byla za ní.
"Lauro!" vykřikl Pan a rozeběhl se k ní.
"Co se to děje? Co se semnou děje?" řekla dívka roztřeseným hlasem a prohlížela si své dlaně jakoby v nich měla najít odpověď.
"Podsvětí. Tohle nejsi ty, Hádes nad tebou začíná mít kontrolu. Musíš co nejrychleji pryč." řekl a Laura se mu podívala hluboko do očí.
"Pane?" řekla jakoby si teprve teď všimla že je v místnosti i on.
"Ano, jsem to já." odpověděl jí a chytl jí za ruku.
"Musíme jít, musíš zpátky." řekl naléhavě ale ona zakroutila hlavou.
"Ne, vím že nemám moc času ale chci ti něco dát dokud můžu." řekla z posledních sil Laura. Uvědomovala si že je to její konec, že se nezvládne vrátit zpátky živá.
"Cože?" zeptal se vyděšeně Pan i když tušil co tím dívka myslí.
Dlaň si položila na srdce a soustředila se. Na její hrudi se objevila rudá malá záře. O chvíli později se na její dlani objevilo její srdce.
Živé srdce.
Dívka pocítila obrovskou bolest. Věděla moc dobře že to bude bolet ale stejně jí to zaskočilo.
"Ne, tohle nemůžeš. Vrať ho zpátky." naléhal Pan ale Laura jen zavrtěla hlavou a usmála se.
V očích jí šla vidět obrovská bolest, ale i přesto se usmívala.
Pan jí jen zděšeně pozoroval.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Děkuju ti za všechno." řekla, usmála se z posledních sil a než Pan dokázal cokoliv říct, vrazila mu své srdce do jeho hrudi.
