Nový začátek, nový život. Laura se vrátí tam kde to všechno skončilo a tam kde to taky zase všechno začne. Začnou se jí dít podivné věci a sny. Někdo jí bude sledovat. Najde si nové přátele, nebo bude stále myšlenkami v minulosti? Přizná si konečně...
Pan se přenesl i s Laurou do malé nemocnice která byla na kraji města. V téhle části města se moc lidí nezdržovalo. Bylo to opravdu jen akutní centrum s kouzly.
Pan stál před dveřmi nemocnice a dívku držel v náručí.
Ještě před vstupem do nemocnice se však kouzlem převlékl.
Věděl že lidé by ho mohli poznat a okamžitě ho vyhnat, ale na druhé straně věděl že jen změna oblečení bude stačit. Lidi ve města totiž nebyli tak bystří jak se zdálo.
Jakmile se objevily v nemocnici, nějaká zdravotní sestra jim okamžitě přistavěla lůžko.
Laura teď vypadala ještě víc bez života než kdy předtím.
"Co se stalo?" zeptala se sestra když měřila dívce pulz.
"Ztráta srdce." odpověděl Pan a žena jen přikývla. Nepotřebovala více informací, byli zde na to zvyklí.
Zdravotní sestra tlačila nemocniční lůžko rychle dlouhou poloprázdnou chodbou nemocnice a Pan byl hned vedle ní. Držel Lauru za ruku a nechtěl jí pustit.
Žena zastavila před velkou místností.
"Pane, tam nemůžete. Musíte počkat na chodbě." řekla rázně sestra a Pan přikývl.
Nechtěl dívku nechávat samotnou ale věděl že jinak to nejde.
Naposledy se podíval na Lauřinu tvář, která byla prázdná a bledá. Povzdychl si a pak už Laura zmizela za zdí nemocničního pokoje.
Minuty ubíhali až se z nich staly dlouhé hodiny.
Pan seděl na židli na chodbě a čekal. Trvalo to moc dlouho a on začínal být čím dál víc nervóznější.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Snažil se s nikým moc nemluvit, s nikým neudržoval oční kontakt. Nechtěl aby Laura měla ještě větší problémy než měla teď.
Čekal už skoro tři hodiny když mu najednou někdo poklepal na rameno.
Byla to zdravotní sestra která odvezla Lauru.
"Pane?" promluvila opatrně aby ho nevylekala.
Vzhlédl k ní a pak se okamžitě postavil.
"Je v pořádku?" měl plno otázek ale sestra ho zastavila dřív než stačil položit další.
"Nebojte, její stav se nám podařilo stabilizovat. Je v umělém spánku, musí hodně odpočívat."
"Můžu za ní?" zeptal se znovu.
"Bohužel ne, je hodně vyčerpaná. Můžete se ale na ní podívat přes sklo." řekla a usmála se.
Sestra zavedla Pana k nemocničnímu pokoji kde ležela Laura. Odhrnula obrovské závěsy a nechala ho venku.
Ležela tam, na obrovské posteli a kolem ní bylo milion přístrojů a hadiček.
Sledoval ji. Sledoval její tělo jak se pomalu nafukuje pravidelným dechem.
Stál tam několik minut a litoval všech dnů kdy s ní nebyl a kdy na ní byl až příliš zlý. Vzpomínal na dny v Zemi Nezemi.
Kdyby mohl všechno vrátit udělal by všechno jinak. Věděl ale že to bohužel nejde. Nic se nedalo vrátit zpátky.
Všechno ostatní byla už minulost. On se však musel soustředit na budoucnost a hlavně na přítomnost.
A přítomnost ukazovala že musí co nejrychleji získat srdce.
Jakmile dokončil tu myšlenku, velké závěsy v pokoji se znovu zatáhly. Pochopil že je konec "návštěvy".
Otočil se a rázným krokem vykročil ven z nemocnice.
"Najdu ho Lauro. Najdu ho, to ti slibuju!" procedil mezi zuby pro sebe a vyšel z nemocnice ven.
