Evil never gives up/(Peter Pan) CZ

Plameny šílenství

Mezitím nastal večer. Ležela jsem v posteli a snažila se odpočívat tak jak mi poradil Hook.

Měla jsem zavřené oči a myslela jsem na ně, doufala jsem že jsou oba v pořádku, když v té chvíli se ozvaly zvuky zpoza vchodových dveří.

Okamžitě jsem vyskočila z postele a vyšla jsem z ložnice na chodbu.

Neslyšela jsem klíče. Náhle zvuky najednou ustaly. Bylo opět ticho. Slyšela jsem jen tlukot mého srdce a zrychlený dech.

Pak se ozvalo zaklepání na dveře a já jsem málem leknutím nadskočila.

Hook ale říkal že klíče má, nikomu nemám otevírat.

Schovala jsem se do chodby a čekala jsem co se bude dít dál.

Znovu se ozvalo klepání a pak hlasy.

"Lauro no ták otevři, vím že jsi doma." Regina!

"Chceme si jen promluvit. Nepomůže ti když se budeš schovávat. Otevři nám a my se po dobrém domluvíme." pokračovala.

Okamžitě jsem vběhla zpátky do ložnice. Srdce mi bilo až v krku. Musela jsem okamžitě pryč.

"Máš poslední šanci otevřít, vím že tam jsi!" zařvala Regina. Jakákoliv hraná milost z jejího hlasu úplně vymizela.

Otevřela jsem okno a vykoukla na ulici. Půl metru od okna se nacházel požární žebřík.

Sakra, nesnáším výšky. Ale musíš to zvládnout!

Vylezla jsem na parapet a otočila jsem se. Nohy jsem svěsila dolů, ven z okna a rukama jsem se pěvně chytila parapetu.

Rozhoupala jsem se. Chybí mi dva centimetry, jeden, půl..

Z okna jsem slyšela ještě něco nesrozumitelného, co Regina zařvala.

Noha se dostala na druhou příčku žebříku a já na něj přeskočila.

V té chvíli se z bytu ozvala obrovská rána. Rozletěly se dveře.

Okamžitě jsem co nejrychleji začala lézt po žebříku dolů.

"Lauro!" slyšela jsem zařvat Reginu z chodby.

Byla jsem skoro dole. Musela jsem si pospíšit, kdyby se naklonily z okna mohli mě zahlédnout.

Ještě pár centimetrů.

 Seskočila jsem ze žebříku a utekla se schovat za roh budovy kam nebylo vidět. Opatrně jsem vyhlédla a uviděla jsem jak se Regina vyklání z okna. Vedle ní se objevila Emma.

Obě vypadali dost naštvaně a Regina naznačovala rukama že jsem evidentně sešplhala po žebříku dolů.

"Ha, na mě si tak lehce nepřijdete." ušklíbla jsem se pro sebe a rozhlédla se kolem sebe.

Teď už zbývalo jen najít Pana s Hookem.

 Běžela jsem směrem na náměstí. U srdce mě bodalo.

Zahnula jsem za roh a do někoho jsem narazila.

"Lauro." vyhrkl Pan.

"To je dobře.. že jsem.. vás... našla." dostala jsem ze sebe mezi hlubokými nádechy. Musela jsem popadnout dech a ohnout se v pase. Venku bylo chladno a ne zrovna nejlepší počasí na běh.

"Co se stalo?" zeptal se Hook který stál opodál. Párkrát jsem se nadechla abych zklidnila dech a narovnala jsem se.

"Regina.. s Emmou. Dostaly se do bytu. Sešplhala jsem po požárním žebříku dolů, ale myslím že mě viděli." vysvětlila jsem.