Nový začátek, nový život. Laura se vrátí tam kde to všechno skončilo a tam kde to taky zase všechno začne. Začnou se jí dít podivné věci a sny. Někdo jí bude sledovat. Najde si nové přátele, nebo bude stále myšlenkami v minulosti? Přizná si konečně...
Už přes hodinu seděli v prázdném, mírně osvětleném bytě.
Panovi se udělalo líp, ale nevěděli na jak dlouho to bude.
Nemohli jen tak někomu srdce vzít, to nešlo. Museli to pořádně promyslet ale čas hrál proti nim.
Panovi opět píchlo u srdce. Bylo to z toho jak se Laura cítila. Srdce jejímu tělu pořád chybělo a byla s ním propojená, dokud žila.
Hook který pořád seděl naproti něj, se na něho podíval.
"Rozpůlíme srdce." řekl. Pan se na něho s menší bolestí ve tváři podíval.
"Cože?" zeptal se.
"Rozpůlíme moje srdce. Dám jí půlku aby mohla žít." vysvětlil Hook. Pan chtěl něco namítnout ale než stačil něco říct, Hook ho přerušil.
"Já vím, já vím. Není to řešení ale dá to nám í jí trochu víc času."
Pan sklopil zrak a přemýšlel nad tím.
Hook měl pravdu. Řešilo to aspoň půlku problému. Dá jím to čas na hledání srdce.
"Dobře." souhlasil Pan.
"Mám to udělat?" zeptal se Pan když se oba dva zvedli z míst kde seděli.
"Ne, udělám to sám. Počkej tady, hned přijdu." řekl Hook a šel se podívat do skříně, která stála v ložnici.
Pan pocítil žárlivost. Nelíbilo se mu že se Hook hrabe ve skříni kde mohli být Lauřiny osobní věci.
Po pár minutách se Hook vrátil s menší, černou krabičkou v ruce.
"Tohle se nám bude hodit." řekl s úšklebkem. Pan nechtěl vědět odkud ji vzal, rozčílilo by ho to ještě víc.
Oba dva si stouply doprostřed místnosti. Hook krabičku otevřel a položil jí vedle nich na malý dřevěný stolek.
"Dobře, udělej to rychle. Ven, rozpůlit a vrátit zpátky." řekl Pan a Hook přikývl.
"Mám ti pomoct?" ušklíbl se Pan když Hook chvíli váhal.
"Ne, zvládnu to." odpověděl Hook.
Hook si přiložil dlaň k hrudi, k místu kde se nachází srdce. Místností se rozlila jemná rudá záře a v dalším okamžiku, s tlumeným zaúpěním, držel v ruce Hook své srdce.
Zrychleně dýchal a jeho tělo se svíjelo v bolesti.
Srdce rozryl svým hákem napůl tak, že vznikly dvě části.
Jednu půlku dal rychle do krabičky a druhou si co nejrychleji strčil zpátky do těla.
Pan se úlevou usmál. Podíval se na ještě stále udýchaného Hooka a řekl.
"Možná jsi dobrý v magii."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Díky." odpověděl mu překvapeně Hook.
Pan vzal krabičku do ruky a zavřel ji.
Když si Hook chvíli odpočinul, vydaly se nocí zpátky do nemocnice.
Teď už byli zpátky v nemocnici. Před vstupem se Pan znovu převlékl.
Nemocnice byla skoro prázdná, bylo něco kolem půlnoci. Zamířily okamžitě k pokoji kde ležela Laura.
Na chodbě je potkala sestra která ten večer převzala od něho Lauru.
"Dobrý večer." pozdravila je.
"Dobrý večer, jak je jí?" zeptal se okamžitě Hook.
"Spí, bojuje. Je to silná dívka." odpověděla.
"Můžeme jí vidět?" zeptal se Pan.
"Bohužel ne, musí odpočívat." odpověděla sestra ale Pan zpoza zad vytáhl černou krabičku se srdcem.
"Něco pro ní máme." řekl. Sestra si prohlédla krabičku a pochopila. Přikývla a řekla.
"Pojďte za mnou."
Sestra je pustila do dívčina pokoje a zavřela za nimi dveře.
Pokoj osvětlovala jen tlumená žárovka ze stropního světla.
Uprostřed pokoje bylo obrovské lůžko na kterém ležela dívka.
Pan k ní opatrně přistoupil. Oba byli zticha, jen jí pozorovaly.
Dívka se pravidelně nadechovala a jen to prozrazovalo že není mrtvá.
Pan otevřel krabičku kterou držel v ruce a vytáhl z ní půlku srdce.
Podíval se na dívku a vrazil jí srdce do hrudi, nemohly ztrácet zbytečně čas.
Dívka se otřásla, ale dýchala dál. To bylo dobré znamení.
Pan vstal a odložil krabičku na stolek vedle postele.
Pan věděl co se dívce zdá. Věděl že ve svých vzpomínkách právě usnula.
"Tak, teď už jí jen musíme probudit." Hook promluvil poprvé od příchodu do pokoje. Pan se na něho neotočil, jen odpověděl.
