Nový začátek, nový život. Laura se vrátí tam kde to všechno skončilo a tam kde to taky zase všechno začne. Začnou se jí dít podivné věci a sny. Někdo jí bude sledovat. Najde si nové přátele, nebo bude stále myšlenkami v minulosti? Přizná si konečně...
Běžela jsem pár minut, dokud jsem se nedostala k jeho stromu.
"Petere!" zavolala jsem ale nikde jsem ho neviděla.
Nikde nikdo opět nebyl.
"Tady jsem." uslyšela jsem zase za sebou .
Vykoukl zpoza keře a na tváři měl široký úsměv.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Hej!" řekla jsem s hlasitým smíchem. Možná to byli jen vzpomínky, ale opravdu jsem se cítila šťastně.
To se ale mělo za pár chvil změnit.
Stály jsme tam spolu asi minutu nebo dvě, když se situace úplně změnila.
Odněkud se vzaly nějaké postavy, stíny. Nevěděla jsem komu patří, nebylo to poznat. Byli ale tři, vypadali jako ženy...
V té chvíli mi to došlo. Chtěla jsem všechno zastavit. Ale bylo pozdě.
Pan stál přede mnou a v ruce držel Pandořinu skříňku. Jeden ze stínu se k němu natáhl.
Regina! Nebylo jí vidět tvář, ale přesto jsem přesně věděla k čemu takhle vzpomínka patří.
A pak to přišlo.
Regina sáhla po Panovu-Henryho srdci a vyrvala ho z jeho hrudi ven.
"Nee!" křičela jsem, ale jakoby mě nikdo neslyšel. Nikdo se na mě nepodíval. Nikdo mě neviděl.
Pan padl k zemi a skříňka mu vypadla z ruky na zem. Z posledních sil se pro ní snažil natáhnout, ale sebrala jí Regina.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pan ležel omráčený na zemi a nehýbal se. Ostatní odešli a já zůstala sama. Se slzami v očích jsem padla na kolena vedle jeho těla.
Všechno se znovu ponořilo do tmy.
"Vzadu jsem viděl nějakou knihovnu." řekl Pan a ukázal směrem do ložnice ve které před chvíli byl. Chtěl změnit téma.
Hook bez jediného slova vešel do ložnice a rozsvítil. Byla to menší místnost, ložnice. V rohu stála velká knihovna plná knih. Pan stál hned za Hookem.
Hook se na ní zadíval a pak se otočil.
"Jo, ráda si četla." řekl a usmál se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Uklidňovalo jí to." dodal už vážnějším hlasem.
"Nějak moc o ní víš, na to jak moc si jí nesnášel." řekl okamžitě Pan. Nemohl si ujít popíchnout Hooka podobnou poznámkou.
"Byl jsem jeden z mála komu tady důvěřovala. Nechtěla být sama a potřebovala občas společnost, to je všechno." odpověděl Hook.
"Tak společnost jo? A nejsi náhodou na společnost už trochu starej?" vrátil mu Pan, ve kterém vztek nabíral na intenzitě.
Hookovi bylo jasné o co mu jde. Udělal pár kroků dopředu až stál úplně u něj.
"Hele, tohle nedělám pro tebe. Kdyby byla jiná situace už dávno odmítnu. Neděláme to pro sebe ale pro ni. Nemusím tě tak jako před pár lety, ale pro ni to vydržím. Pokud jí chceš opravdu zachránit tak budeš muset spolupracovat. Jinak se nikam nepohneme a ona zemře." řekl až vražedně Hook.
Pan na to nic neodpověděl. Věděl že má Hook pravdu a to ho rozčilovalo ještě víc. Věděl že větší rozbroje mezi nimi ničemu nepomůžou. Dusil svůj vztek tedy v sobě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oba se vrátily zpátky do obývacího pokoje.
Pan zamířil k pohovce kde před chvíli seděl. Najednou se mu však udělalo špatně.
Těžce se mu dýchalo a bolelo ho u srdce. U srdce které měl od Laury.
Chytil se za hruď a potlačil hlasitý sten který se mu bolestí dral z úst. Musel se předklonit. Bolest mu vzala sílu.
Hook se otočil na něj.
"Co se děje?" zeptal se vyděšeně. Věděl že tohle není určitě nic dobrého.
Pan který se držel stále v místě kde měl srdce, promluvil.
"Něco je špatně. Laura.. dochází nám čas." vydal trhavě ze sebe.
