Kouzlo flirtu

3. KAPITOLA

Cassie

Málem bych spadla, kdyby mě nechytil, nevím jestli za to mám být ráda nebo mu jednu vrazit, za ten pobavený obličej by si to teda zasloužil. Přijde mi jako kdyby se mi vysmíval. No vrazit mu ale nemůžu, nebyl by to dobrej nápad, má hrozně vysportovaný ruce a pod úplým tričkem se mu rýsujou svaly.

No možná bych mu měla přestat civět na tělo a radši se mu kouknout do obličeje.

Tak to nebyl nejlepší nápad, on mi totiž teď zírá do výstřihu, takže jsme na tom stejně. Odkašlu si „Ahmmm." On zvedne zrak a zase ten pobavenej úšklebek, tak za tohle bych mu nejradši vrazila.

To je blbec.

Zvedne mě z takovýho polo dřepu na nohy a s jiskřičkami v očích se představí až přehnaně hraným hlasem „Čau, já jsem Josh. Můžu tě pozvat na skleničku a taky se zeptat na jméno."

Ach bože, protočím očima a trochu se zasměju. Jeho to očividně překvapí      „Co je ?"

„Ale nic, jen co to tady patláš za habaďůru, každej by poznal, že takhle nemluvíš." Odvětím s naprostou upřímností.

„Většina holek na to letí." Odfrkne si, ale úsměv z tváře mu nezmizí a už vůbec né to odhodlání, které se mu zračí v očích.

„Tak já ne, ale přijdeš mi docela normální a já se chci dneska bavit. Takže přijímám tvoje pozvání na skleničku." řeknu a usměji se.

„Tak pojď." Vezme mě za ruku a táhne k baru.

Posadime se na fialové barové stoličky a já si prohlížím vilu. Ledky, které jsou na přelomu zdí a stropu, září fialově. Stěny jsou bílé, až na pár výjimek, kdy někdo něco namaloval na zeď, třeba perfektně do detailů namalované oko nebo nějaký citát.

„Co si dáš ?" Zeptá se Josh, když přijde barman, někdy dokáže být i docela pozorný, to je zvláštní.

„Tequilu"

„A já pivo." Řekne a pootočí se na barové stoličce směrem ke mě. „Já jsem se už představil a ty ?"

„Jsem Cass, nedávno jsem přijela do campusu."

„Sluší ti to Cass, takže prvačka. Tak to hodně štěstí, já jsem druhák a musím říct že minulej rok byl náročnej. I když mě na známkách tolik nesejde, mám sportovní stipendium." Dopoví a už zase se mu v očích zajiskří.

Musím říct, že to sportovní stipendium jde poznat, ale rozhodně mu to říkat nebudu, ještě mu naroste frňák pěkně nahoru. „Jaký sport děláš Joshy ?"

„Football. Jsem kapitán, ale to není tak podstatný." Zdělí mi s velkým úsměvem a sebevědomím až na vrch.

„Taková skromnost se u footbalisty jen tak nevidí." Zamumlám si pro sebe.

On to ale prostě musí okomentovat. „Já vím jsem výjmka, teď by si měla užasle koukat, přece jenom perfektního muže jen tak nenajdeš." Ten začátek byla očividná ironie a zbytek vtip, ale i přes to mě dokázal vytočit.

„Jé tak to já teda užasle nekoukám nevidím tady totiž perfektního muže, ale jenom velkýho osla. Takže ahojky." Usměju se, vyžunknu tequilu na x, pošlu mu vzdušný polibek a jdu radši pryč. On na mě překvapeně kouká, zdá se že nemůže uvěřit, že ho někdo odmítl.

Blbeček.

Jak se vzpamatuje, už cítím jeho dlaň na mém zápěstí. Teplou dlaň, příjemně teplou. „Promiň, na moji obranu jsem zvyklej, že mi holky všechno sežerou, kvůli tomu že jsem kapitán. Musím ale říct, že je osvěžující potkat někoho, kdo by se ke mě choval stejně jako ke kapitánovi, tak i kdybych byl jen student."

Tak jo uznávám, vyžehlil si to u mě. „To fakt ti holky zobou z ruky, jen kvůli tomu že seš kapitán ?" Řeknu trochu nevěřícně.

On mě zatáhne zpátky na bar a odpoví „Jo, ale tak se chovají ke všem footbalistům, když se s náma vyspí, tak se tím budou moct pochlubit a získaj si jakýsi společenský postavení." Řekne skoro až lhostejně, na to jak moc se ho to týká.

Mám skoro až otevřenou pusu. „Divný."

On se zasměje „Ani nevíš jak moc to je divný. " Chvilku se odmlčí a pak pokračuje „A co ty sportuješ?"

„Vlastně ani nějak moc ne, teda až na běh. Chodím běhat každé ráno, až na dny kdy prší." Je hezký, jak se o mě začal zajímat.

„Takže sníh ti nevadí ? " Zeptá se s trochou humoru v hlase.

Ta otázka, je to všímavý člověk „Naopak sníh miluju. Všechno krásný se v mým životě stalo při letu vloček."

„Při letu vloček. Pěkný slovní obrat."

„Slohovky mi jdou." Vysvětlím a oba se tomu zasmějeme.

„Ty nemáš jiný zájmy kromě footballu ? Joshy"

„Jen trochu maluju, ale to nestojí za řeč."

„Já myslím, že stojí a hádám že ti už došlo že tady rozhoduju já." Ještě než to stihnu do říct, zrovna se napije piva a div to na mě všechno nevyprskne.

„A to říkal, kdo ?" Řekl autoritativně.

Já na něj mrknu „Kdo jiný než já. Takže povídej, co za styl maluješ a od kdy ?"

On to teda nakonec vzdá a odpoví „Hlavně Impresionismus, různý krajiny a začal jsem se učit portréty. Kreslím si vlastně od malička, vždycky mě to nějak tak bavilo."

„A co myslíš seš v tom dobrej nebo to jenom flákáš ?" Zeptám se malinko přidrzle.

„Jestli budeš chtít, někdy můžeš přijít a posoudit to sama. Za týden mám jednu z výstav. Kdybys nemohla tak potom za měsíc."

„Jednu z výstav to asi budeš muset bejt dobrej."

„Tak přijď a posuď to. Klidně tě vyzvednu. " Řekne s nadějí v očích.

Já kývnu „Už se těším."

„Tak super, jestli budeš chtít, vůbec mi nebude vadit, když si vezmeš podobně sexy šaty." Drze dodá.

Tak tímhle mě dorazil, vymrštila jsem ruku a už jsem mu dala menší pohlavek. On na mě už zase zaskočeně zíral. Proč se pořád tak diví.