Kouzlo flirtu

14. KAPITOLA

Ellie

Párty je v plným proudu a já už mám za sebou pár skleniček. Kluci se kolem mě hemží a chtěj mě jen dostat do postele.

Já ale dneska nemám náladu a už vůbec není správný den na to, abych se s někým vyspala. Prostě ne, je to debilni výročí. Nesnáším tyhle párty, je to jak na velký hrací ploše, holky a kluci se na začátku trochu oťukaj a pak si to běží rozdat nahoru do patra. No prostě krása a nejhorší na tom je, že já tu hru hraju tak často, jak to jen jde. Je to hra o postavení. Hra o popularitě, prostě příšerná hloupost, kterou ale nastavila společnost a mě je to fuk, pravidla už znám na spaměť a v téhle hře je pro mě vítězství, neskutečně moc jednoduché.

Ale dneska nehraju, podělaný výročí. Bylo to poprvý a naposled, kdy se to stalo, nikdy nepotkám někoho lepšího nebo aspoň přibližujícího se jemu, přibližujícího Danymu.

Už jsou to dva roky od rozchodu. Dva debilni roky od tý doby.

Nevím jestli se Danymu už ta rána zahojila, ale mě ne. Já se tu ránu jen snažím ignorovat jak to jen jde. A musím říct, že to jde fakt blbě. Ale už jsem pochopila ty kluky, kteří hned po hádce jdou a vyspí se s nějakou jinou. Docela dost to pomáhá, dostat na tu chvíli toho dotyčného ze svoji hlavy.

Tak pro sebe si přemýšlím a hodím do sebe další skleničku a objednám další.

Barman se po mě jen hodí rozpačitý pohled a trochu pobavený úsměv a hledí si svého.

To bych taky chtěla umět, jen tak si hledět svého. Hodím do sebe další skleničku a pak si ke mě přisedne Lee „Ty jo Ell takhle ožralou jsem tě ještě neviděl a to jsem tě viděl už v hodně situacích. A ještě bych tě chtěl v těch situacích párkrát vidět." Dořekne a lišácky se usměje.

Já jen protočím oči, zas další hry, ale tomuhle to dlužím a já svoje závazky plním, je nebezpečný někoho jenom využívat, né že bych to dřív nedělala, ale párkrát mi to úplně nedopadlo. „Lee promiň, dneska nemám náladu. Mám takový špatný výročí, ale kdykoliv jindy zavolej a já se stavím. Okey ?"

Očividně chápe rychle, kývne na mě objedná další rundu a nechá peníze na stole, pak se zvedne a chce odejít.

Já ho ještě stihnu zastavit a věnovat mu pusu na tvář. „Ell ty víš že z tebe šílím."

„To máš pravdu. Vím. A taky vím, že se na tebe můžu spolehnout."

On se vřele usměje. „Zítra v devět, buď u mě. Dýl to nedám. Ok ?"

„Jasně." Kývnu a pošlu mu vzdušnou pusu.

Tyhle známosti jsou fajn, člověk pozná neskutečně moc zajímavých lidí a pochopí, že i tyhle jednorázovky mají něco do sebe. Lee je jeden z mích nejbližších lidí a přitom spolu nemáme nic víc než nezávazný sex a úžasné rozhovory. Vím nezní to jako kdyby to šlo dohromady, no ku podivu jde.

Alkohol se pomalu začne odrážet na mé mysli, všecko se malinko houpe a točí, ale ne moc. Starosti opadají. Dany je už minulost a hele Dany on je tady.

Dany

Zrovna se utápím v alkoholu, ale měl jsem jen pár skleniček, nejsem moc opilej, jen chci aby mi to trochu otupilo mysl. No dobrá tak trochu víc, ale opilej nejsem nějak tak moc.

Rozhlídnu se po baru.

Ell tam přiopile sedí, rozhodně se, ale neopíjí ze stejného důvodu, ta už na to asi dávno zapomněla. To ona se rozešla ne já, to mě to bolelo né ji. Ona na mě tu celou dobu srala, tohle by Cass neudělala, díky bohu jsem se do Cass nestihl zamilovat, jinak bych do sebe házel jednoho panáka za druhým, bylo by to už moc.

Nějakej kluk za ní přijde, něco si říkají, kouká na ní jak na věc. Nezaslouží si ji, nezaslouží si ani aby se na něj podívala, platí jí pití a odchází, aspoň tak. Ona ho zastaví, do prdele. Ell co to děláš ? Líbně ho na tvář. Já mezitím mám co dělat, abych se nepostavil a jednu mu nevrazil.

To co pak ale řekne dolehne naneštěstí i ke mě. „Zítra v devět, buď u mě. Dýl to nedám. Ok ?"

Odejde a ve mě to vře. Okamžitě se postavím a dojdu k ní.

„Ell můžu si s tebou promluvit." Ona zmateně přikývne a já jí táhnu za zápěstí nahoru. Ell absolutně nechápe, takže si ji hodím přes rameno a ona trochu vzdoruje, ale pak ji dojde, že to se mnou nic nedělá a přestane.

Má pořád stejně perfektní nohy. Omamně voní po levanduli. Neměl bych na to myslet.

Donesu jí do pokoje kámoše, kterej tu párty pořádá a hodím jí na postel.

Ellie si sedne na okraj postele. Nostalgicky na mě kouká a teprve po chvíli ji steče první slza. To mě překvapí.

„Andílku, co se děje ?" Zeptám se a pohladím jí po vlasech. Tak jak jsem to dělal, vždy když byla smutná.

„Nech mě bejt." Odstrčí mě a odsedne si dál. „To ty za to můžeš. To ty jsi důvod, proč se chovám takhle. Kdybys . . . kdybys jenom zůstal se mnou. Kdybych jen mohla zůstat navždy tvoje. Nemuselo by to tak bolet. Nemuselo by tak bolet to že jsme se rozešli. Kdybych se do tebe já blbá kráva, jen nezamilovala. Byla bych pořád tichá, pořád stejná, nemusela bych tohle všechno dělat. Neměl jsi mě tehdy pod tím schodištěm líbat. Je to tvoje chyba. Nesnáším tě. Ne spíš bych tě chtěla nesnášel, ale nejde to. I přes ty roky to pořád nedokážu." Mele pátý přes devátý a z očí se jí valí slzy velké jak hráchy.

Nedokážu říct, jak moc mě to zasáhne. Je opilá já vím, ale pořád se přes to nepřenesla. Myslel jsem. Celou dobu jsem myslel, že na to všechno zapomněla. Že zapomněla na mě. Kdybych jen konečně přestal myslet a něco dělal. „Ellie nevíš jak moc mě to mrzí."

Zastaví mě, utírá si slzy a i přes neustálené kutálení slz, zvedne hlavu, přestane si utírat slzy. „Dany já tě milovala. A tys mi nevědomky zlomil srdce. " Řekne a snaží se usmát.

Ona mě milovala.

Obejmu jí, snaží se mě vysmeknout, ale já jí nenechám, už nikdy jí nepustím.

Nikdy víc takovou kravinu neudělám.

Čauky,
nebudu vám slibovat žádné pravidelné vydávání, ale doufám že se vám dnešní kapitola líbila. ♥️

Vaše Veru Beru 😘