Kouzlo flirtu

13. KAPITOLA

Cassie

Zrovna tam jedeme. Jsem trochu nervózní, ale to ignoruju. Nechápu proč jsem nervózní. Nic se neděje, jdu si jenom užívat.

Chci prostě vypnout.

A pak mi to dojde.

Já sem nejdu jen kvůli sobě, ale i kvůli němu.

Vejdeme všechny společně do místnosti a  nedokážu popsat ten pocit, když se všechny pohledy na mikrosekundu upírají na vás. Přejíždím pohledem celou místnost a hledám jednu konkrétní osobu. A pak se střetnu s jeho tváří.

S tou tváří kvůli které se červenám, s tou kvůli které se nedokážu soustředit, s tou kvůli které jsem tak nerozhodná, s tou kvůli které jsem odmítla Danyho.

Přejíždí mě nebezpečným pohledem od hlavy až k patám.

V očích už mu zase tančí jiskričky.

Nekouká se na nikoho jiného, zírá jenom a pouze na mě.

Skoro se mi až tají dech.

V tom si to někdo namašíruje přímo ke mě. Nemám teď chuť se bavit s někým jiným, ale měla bych zkusit poznávat nové lidi.

Takže na Joshe mávnu a otočím se na toho kluka. „Ahoj, jsem Nic." Řekne a ukáže mi řadu bílých zubů.

„Čau, já Cassie."

Skrčí se k mému uchu a něco pošeptá. „Cassie, proč mi přijde, že všichni kluci v týhle místnosti včetně kapitána pálí po tobě."

Malinko se zasměju a teď mu zase něco chci pošeptat já. „Proč mi přijde, že všechny holky v týhle místnosti včetně mě vědí, že jsi děvkař." Hodí po mě vzrušený výraz, který jsem vůbec nečekala. Je to dost nepříjemný.

V tom mě někdo chytne za rameno a postaví se za mě.

Já se otočím a s úlevou zjistím že je to Josh. Jeho oči se propalují do těch mích. Nevím jestli zuří nebo se mi to jen zdá.

Zvedne zrak a začne opovržlivě zírat na toho kluka. Nic se jen usměje. „Čau Joshi, dlouho jsme se neviděli viď." Řekne jakoby nic.

„Čus bro, za nedlouho vám nakopem prdel." Vyjde s Joshe a mě to neskutečně překvapí.

Proč by mu chtěl nakopat.

A ještě to slovíčko vám, hodně divný.

To Nica očividně dost nasere, asi jsem fakt jediná, kdo neví co se tady děje.
„O tom bych něco musel vědět, před rokem jsme vám to pěkně nandali. Máme v plánu to zopakovat. "

Josh se jen uchechtne. „Minulej rok. To myslíš to, jak jste uplatili rozhodčí a mohli jste si fauloval, jak se vám zachtělo." To Nica vyvede z rovnováhy.

Teď už to začínám pomalu chápat.

Ovšem jen velmi pomalu.

„Ale Joshi výhra jako výhra, vy jste prohráli, my vyhráli. Tenhle rok se to zopakuje a možná si i užiju s tvojí kočičkou." Poví a dá mi ruku okolo ramen, snažím se mu vysmeknout, ale marně.

Josh vypadá pěkně zuřivě. Už se pomalu rozpřahuje, aby tomu parchantovi jednu vrazil. „Joshi nedělej to, chce tě naštvat. Chce abys byl diskvalifikován kvůli rvačce." Zastavím ho a koukám mu prosebně do očí.

Nic se jen pobaveně směje.

Blbec. Ale počkat, já v týmu nejsem.

Vymaním se z jeho sevření a Nic dostane jednu ránu mezi nohy.

Pak už jen vidím, jak se Nic vtipně a zaraženě kácí na zem. Josh se neudrží a vyprskne smíchy, stejně jako půlka baru.

Po chvíli už všichni dál pokračují ve své činnosti a Josh mě pokyne, ať jdu na bar.

„Cass, tak tohle bylo legendární. Konečně to někdo tomu kreténovi dal sežrat." Josh nám oboum objedná skleničku.

„Ten blb si to zasloužil a mimochodem děkuju za podporu."

„Rád zachraňuju spanilé dívky v nesnázích." Nad tímhle jenom protočím oči. „A Cassie nechtěla bys přijít za týden na zápas."  Ptá se, v těch jeho očích mu vidím odhodlání.

„Přijdu ráda." Kývnu.

Jemu se na rtech vykouzlí úsměv. „Cassie nevíš jak mě tím neskutečně pomůžeš."

„Ty zas nevíš, jak se na to těším. Ale to už necháme být, co se to stalo minulý rok s tím klukem ?"

„Ale nic. Jen prostě podváděli, podplatili rozhodčí, pískali jenom na nás. Tenhle rok pochybuju, že to bude jiný, jsou z prachatý školy." Dořekne a odfrkne si.

„A co s tím hodláte udělat ?" Opřu se do toho pohotově.

Joshe to trochu vyvede z míry. „A co s tím jako můžeme udělat. Nic."

„A to říká kdo ?" Řeknu odhodlaně.

„Co s tím jako chceš udělat ?" Zeptá se nevěřícně.

„Věř mi stačí mi číslo na trenéra, později s tím něco udělám." Odpovím mu s úsměvem.

„Díky Ell."

„Nenáš zač. A ty si četl Shakespeara jo ?" Ptám se. On se trochu zasměje.

„To si piš. Z literatury mám vždycky jedničku. A ty jsi zas říkala že ti jdou slohovky. Tak já je zas rád čtu. Ty co ráda čteš."

„Takovou tu klasiku od Pýchy a předsudku až po Bílou verlybu nebo taky ráda čtu . . ." Jeho oči mě vyvedou z míry.

On na mě učarovaně kouká. „Co je ?" Zeptám se po chvíli.

„Jsi krásná." Řekne a zastrčí mi pramínek vlasů za ucho. Začnu se červenat, jak rajče. On mi zvedne hlavu, koukáme si do očí. Zas ty jeho překrásné hnědo šedé oči nedokážu od něj odtrhnout zrak. Přitažlivost se zvětšuje a už nedokážu rozumně myslet. Přijde mi jako kdyby jsme od sebe byli příliš daleko.

Ta vzdálenost mě mučí.

Tentokrát jsem to já, která spojí naše rty v jedno. On ale polibek prohloubí, tak že mi vzal všechen dech z plic. Naše ústa započala boj a nejde z toho pryč. Vášeň z nás přímo sálá a nedokážu popsat, jak uspokojená se cítím.

Naše rty se oddělí, jen když už ani jednomu z nás nezbyde ani ždibec kyslíku.