Kouzlo flirtu

17. KAPITOLA

Cassie

„Mám to udělat ?" zeptám se Kristl.

„Jo, pohni udělej to. Vždyť to není žádná věda a pak to bude vyřízený." Odpoví. Potom co jsem jí objasnila celou situaci.

Tak ho teda prozvoním, on to vezme. „Ahoj, mohla bych tě poprosit o laskavost ?"

„Povídej." ozve se z telefonu.

„No, minulý rok se tady nadržovalo jednomu týmu . . . "

Josh

Jsem na cestě vyzvednout Cass. Dorazím a Cassie na mě už čeká. Má na sobě dlouhé černé kalhoty, uplý šedý svetr, tmavě modrý kabát a podpatky, ale i přes to jsem tak o půlku hlavy vyšší. Nastoupí do auta a posadí se na místo spolujezdce. „Tak co těšíš se ?" prolomím ticho.

„To taky, ale spíš sem zvědavá." Odpoví a podívá se na mě. Vážně jí to dneska sluší. „Kde to vůbec je ?"

„Nech se překvapit." Docela se těším, až to tam uvidí, bude se jí to tam líbit. Komu by se to tam nelíbilo, já to tam miluju.

„Ty mě chceš mučit."

„Ne, jen ti nebudu kazit překvapení a taky chci vidět, jak se budeš tvářit." řeknu a lehce se zasměju. Cass předstírá uraženou a probodává mě pohledem. Pustím písničky a ona okamžitě přepne svoji hranou uraženost na její normální uvolněný mood. Začne hrát Unwritten od Natashy Bedingfield. Cass si začne broukat a na rtech se jí usadí úsměv, který jí hrozně sluší.

Neměl, bych o ní takhle myslet.

Zaparkuju a vystoupím z auta. Cassidy se zdá zamýšlená, takže jí zaklepu na okýnko. Jako bych ji vytrhl z transu. Otevřu ji dveře. „Jsme na místě, tak pojď." usměju se, jak pětiletý, protože se hrozně těším.

Cass vystoupí a úsměv mi oplatí.

Vyjdu vstříc zelené krajině s potůčkem, chvíli Cass vedu. Je trochu nejistá, ale když spatří, krásnou zahradu. Zatají dech.

Procházíme zahradou, až dojdeme ke skleníku, kde se vybírá vstupné.

Já ale jen obejmu kamarádku, díky které jsem na těhle výstavách, kombinovanými s aukcemi.

Vejdeme do skleníku, kde je první oddělená místnost plná všelijakých květin a rostlin.

Cass celá září a mě to mírně zahřeje u srdce.

Projdeme do místnosti s obrazy, kde je sem tam umístěno posezení, pití a něco k zakousnutí. Cassie výraz zvážní a začne se soustředit a upřeně pozorovat každý obraz. Pořádně se tady rozhlédne a teprve potom se na mě otočí. Oči jí zajiskří. „Děkuju, že jsi mě vzal na tohle krásné místo."

„Jsem rád, že se ti tu líbí." řeknu upřímně.

Cass se začne věnovat prvnímu obrazu a já si ho prohlížím s ní. Prohlížíme si postupně každý obraz, není v tom žádný pořádek, takže se tady přechází od realismu, k abstrakci,  k fauvismu a k dalším stylům. Což tvoří takový přirozený chaos barev.

Cass přejde k obrazu, který už u mě viděla. Je to ten obraz, na který se ptala, když jsem jí vzal podívat se, kde maluju. Je na něm moje sestra.

Tuším, proč si ten obraz znovu prohlíží. Je v něm mnoho zkrytých detailů, které na první pohled nejdou poznat. Ten obraz jsem namaloval s hromadou emocí. Všechny je tam vidím. Ale ne jenom to přímo s toho obrazu strší. Minimálně tak působí na mě jako na autora. Toho obrazu.

Cass steče po tváři slza.

Nechtěl jsem, aby viděla pravou tvář toho obrazu.

Cassie

Pozoruji ten obraz. Ta dívka je oblečena v rudých šatech, podobné barvy jsou i detaily v zasněžené krajině. Všimnu jsi, že je na tom obrazu něco zvláštního. Ve sněhu jsou  květiny, které jsou uvadlé. Dívka se dívá pouze před sebe, ale ruce má roztažené a padají na ně vločky. Má sněhovou pleť, šaty barvy růží mají detaily stejné barvy jako její pleť. Jako kdyby byla zmrzlá a její tělo v krvy.

Zamlží se mi vidění a nestihnu zahnat neposlušnou slzu.

Rychle zamrkám, abych zahnala slzy. Josh mi setře slzu, chytne mě tváře do dlaní a donutí mě se na něj otočit. „Cassie, neboj nic jí není. Byly to moje momentální emoce, smíchané s myšlenkami na to nejhorší. K tomu mi obrazi vždy sloužili k vyjádření, toho co bych se neodvážil říct nahlas."

Obejmu ho, cítím se hrozně, nemyslela jsem, že by něco tak zlého někdo tak hodný mohl cítit. Přijdu si hrozně naivní a oproti němu hrozně malá, ale ne jenom tělem, ale i celou podstatou.