Kouzlo flirtu

6. KAPITOLA

Josh

Včerejšek byl náročnej, po tý párty jsem si potřeboval vyčistit hlavu. Nemohl jsem přestat myslet na jednu konkrétní osobu. Přišlo mi hrozně divný a nezvyklí, jak mi hned neskočila do postele.

A ani se nenechala políbit.

To na tom všem bylo nejdivnejší, prostě proč ? Ta přitažlivost snad nebyla jenom z mojí strany. Nebo byla. Ne to je vyloučený. Viděl jsem ji jak si mě prohlížela.

Tak proč se nenechala políbit, to by jí jedna pusa zabila.

No aspoň kývla na tu výstavu, bude se jí to líbit. Nevím proč mi to tak přijde, ale myslím, že bude mít cit pro umění. A další divná věc jakože jsem jí řekl, že maluju, vždyť to o mě neví ani moji spolubydlící, Chris a Jake.

Možná to je kvůli tomu, že oni se neptali. Ona jo.

Sakra už zase na ní myslím.

Vstanu z postele a udělám si kávu. V obýváku ještě nikdo není. Dneska je neděle, takže si šel Dany zaplavat a Chris s Jakem ještě spí tvrdým spánkem.

Pustím si Strážce galaxie, ano já vím hrozně úžasná blbost, ale co už,
k snídani se to hodí. Na snídani si udělám volský oko se slaninou a toasty a sednu si k televizi. Já skutečně miluju Marvel, neptejte se proč. Já to nevím, možná je to díky té propracovanosti. Jde vidět, že si s tím někdo hrál do detailů.

Jo to bude ono, po dokoukaní filmu mě od televize vypudí kluci. Mám totiž absolutně jiný styl na filmy.

Nejvtipnější je když se chceme všichni koukat na film spolu.

Takže si zalezu nahoru a promazávám galerii. A uvidím tam fotku, tu fotku před tím než se to stalo, na té fotce je moje sestra, jak se tam kření v náručí svého přítele. Jak já ho nenávidím.

Už dlouho jsem jí kvůli němu neslyšel, ne moji opravdovou sestru. Nejhorší je na tom ale to, že nevím komu to dávat za vinu. Jestli sobě že jsem jí neochránil nebo jemu za to všechno.

Mobil rychle zavřu a radši půjdu dolů.

Přece jenom jsou tam kluci a ty mi vždycky umějí zvednout náladu. Když ale dojdu dolů, zjistím, že mají společnost.

Je krásná, ještě krásnější než včera. Ty silónky jí obepínají perfektní nohy a sukně s úplým tričkem podtrhuje její křivky. To ale na ní není to zdaleka nejkrásnější, miluju ten její úsměv, který měla ještě před tím než si mě všimla.

Teď už se na mě jenom vykolejeně kouká těma svýma tmavýma kukadlama.

Ale počkat co tady dělá. Ty dva, Chris a Jake byli celou dobu doma, takže je tady s Danym.

Nejradši bych se propadl do země, ona je tady s Danym. Né prosím, že to je jenom noční můra. No bohužel moje teorie se potvrdila, hned když mě jí Dany představil. „Cass tohle je Dany, Dany tohle je Cass."

„Dany, my dva už se známe." Řekne Cassie. Aspoň že nedělá, že se neznáme, tím by mě vážně zabila.

„Odkud ?" Ptá se Dany, na můj vkus s až moc hraným úsměvem.

Teď se slova ujmu já „Ze včerejšku, včera mě doslova spadla do náruče." Cass se sotva drží, aby se nezačala smát, zatímco Dany mě probodává nenávistným pohledem.

Cassie se ale výborně ovládla a nasadila vážnou tvář. „Já jsem včera zakopla a Josh mě zachránil před pádem." Zachránil před pádem, to mám asi bunusový body. Dany těkal pohledem mezi mnou a Cass, ale po chvilce ho to přešlo a řekl, že se půjde vysprchovat.

„Cass, pojď za mnou potřebuju ti něco ukázat." Řeknu s úsměvem, ona se chvilku ostýchá, ale nakonec se mě rozhodne následovat.

Já jí vedu na zahradu, kde otevřu dřevěnou chatu asi tak velkou jako dva pokoje a pustím tam Cassie.

Cassie

Vím že maluje, vím že má výstavy, ale tohle jsem nečekala.

Vejdu do překrásné, starobylé chaty a zatají se mi dech . . .
Naprostá nádhera je to tady doslova přecpané obrazy všelijakých typů, jsou tady portréty, abstraktní obrazy nebo různé malby krajin.

Obrazy jsou buď pověšená na zdi, na stojanu nebo jen tak postavené na zemi. Je to tu tak krásně neuklizené, až to budí dojem, že to je schválně.

Projdu se tu a zastavím se u obrazu krásné černovlasé dívky v zimní krajině.

Prohlížím si ho a detailně zkoumám. Přijde mi neuvěřitelné, jak dokázal zachytit tu její lásku k zimě.

Josh si stoupne za mě.

„To je moje sestra Lydie. To ona mě přivedla k umění, je milionkrát lepší než já. Má neuvěřitelný talent a miluje zimu."

„To jde být ještě lepší než ty ?" Zeptám se.

„Věř mi že jde." Řekne a ukáže mi jeden z jeho nejkrásnějších úsměvu, ale taky nejsmutnějších.

„Vypadá mile. Vídáte se ?"

„Často. Je to úžasný člověk. Jen neměla takové štěstí, potkat taky tak úžasné lidi." Vypráví mi o ní pomalu a s jakýmsi odstupem.

„Dofám, že to není moc osobní. Ale chci se zeptat, proč si to myslíš ?" Doufám že to nebylo moc.

„To je v pohodě. Ona jenom neměla štěstí na přítele."

„Tak to chápu, je to tady naprosto překrásný, ale už budu muset za Danym. Doufám že mě sem ještě někdy vezmeš." Radši rychle změním téma.

„Neboj vezmu a ta neděle platí viď ?"

„Rozhodně nemůžu se dočkat té výstavy, a kdybys to nakonec zrušil. Tak tě budu proklínat a nenávidět. Takže to radši ani nezkoušej." Řeknu s humorem a odejdu za Danym.