Kouzlo flirtu

4. KAPITOLA

Cassie

Po mém pohlavku mě vzal za zápěstí, dotáhl mě ke stěně a přitiskl. Srdce mi začalo bušit, jak splašené. Sakra ať mi to už nedělá. Jeho tělo bylo tak blízko mému, jeho ruka u mé hlavy. Já tam stála jako socha.

Druhá ruka si našla místo na mém pasu.
Pod jeho dotykem je moje kůže v jednom ohni.

Nedokážu už na nic jiného myslet.

A ten úšklebek, tvářil se, jako kdybych mu patřila.

Měla jsem mu chuť jednu vlepit, ale jako kdybych byla přikovaná ke zdi. Nevím co od něj čekat a naprosto upřímně mě to k němu neskutečně přitahuje. Naklonil se ke mě a dýchl mi do ucha. Mím tělem projela vlna adrenalinu. Začíná se mi těžce dýchat.

„Doufám, že je jasný kdo tu velí" začal mi šeptat do ucha a oddychl si „ a přestaň mě mlátit . . . myslím že ti došlo, kdo je tady silnější." Řekl autoritativně, přesně tak jak to umí jen a pouze on.

Mě se skoro podlomila kolena, naštěstí mě stihl chytit za pas.

Naše pohledy se střetli, má neskutečně krásné oči, hnědo šedé, úplně se v nich ztrácím.

Jsou jako dřevo a kov v jednom.

Z mého přemítání o kráse Joshových očích, mě probudí, krátké zafunění.
V zápětí mě Josh chytne za zápěstí a odtáhne mě na parket. Chytne mě za boky a já se začnu vlnět do rytmu, Josh mě párkrát přetočí. Přijdu si tak uvolněná, možná s tim mají něco společného i ty dvě tequily, ale to mi nevadí.

Josh mi kouká do očí a já mu to oplacím.

Začne hrát ploužák, parket se uvolní a Josh si mě přitáhne víc k sobě. Mě ta blízkost trochu vykolejí, ale po chvilce si na ni zvyknu. Přejíždí mi rukama po zádech, jsem celá v jednom ohni.

Prstem mi přejede po rtech a já se na něj podívám. Jeho pohled mi spadne ke rtům a cítím, jak ho chci moc políbit.

Ale neudělám to.

Místo toho se omluvím, že potřebuju na toaletu. Já vím zoufalá výmluva, ale zoufalé situace, vyžadují zoufalá řešení. Já, nemůžu ho políbit, prostě ne. Nechci aby můj první polibek proběhl takhle. Já vím pro někoho to může být perfektní první pusa, ale pro mě ne. Nejde to né teď, né tady. Necítím se na to.

V koupelně si opláchnu obličej, abych se trochu probrala.

Vyjdu z koupelny a zamířím do horního patra. Doufám, že tam najdu nějaký prázdný pokoj. Klidně si vlezu i do koupelny nebo na záchod, chci chvilku klidu. Nejsem moc párty tip. To je ale asi zdřejmý. Nu což.

Vyjdu schody a otevřu první dveře.

První dveře nevyšli, já je tam nebudu rušit, druhý taky ne, ve třetích ale už konečně není ani noha. Ocitla jsem se právě v útulném pokojíčku s velkou televizí a manželskou postelí. Co mě ale nejvíc zaujme, je vysklená stěna, jejíž část jde odsunout a vyjít na balkón, což taky udělám.

Přijde mi, jako kdyby na nebi zářilo tisíce hvězd.

Je tu krásně, příjemně, chladně, na mysl mi hned přijdou všechny krásné chvíle, které jsem v mém životě zažila.

Z myšlenek mě ale probudí, nějaký kluk který přese mě přehodí bundu. Upřu na něj pohled, zato on dál hledí do dálky. „Děkuju." Řeknu abych prolomila ledové ticho, které mi ale vůbec nevadí.

„To nestojí za řeč. O čem si přemýšlela ?" Zeptá se a já na něj hodím nechápavý pohled.

„Vypadala jsi tak zadumaně, ani sis nevšimla vrzání dveří od pokoje."

„Já jen. Je tu příjemně." Dostanu ze sebe nakonec.

„Taky si myslím, je to moje nejoblíbenější místo. Miluju výhledy." Řekne upřímně a nehraně.

„Já taky. A ty tady bydlíš ?."

„Jo, od nedávna už jsem ve treťáku." Pronese.

„Já v prváku. Přijela jsem teprve dneska a musím říct, že kampus je o dost energičtější než jsem čekala."

„To je fakt. Ale já naštěstí bydlím s kámoši. Znalie jsme se už dlouho a znali to tu, provedli mě tu." Dopoví a usměje se.

Já mu úsměv oplatím. „Tak to já jsem holky poznala až tady, ale vypadá to že si budeme rozumět."

„Tak to ti přeju vypadáš jako fajn holka."

„Ty zase jako fajn kluk."

„Mimochodem já jsem Dany." Představí se zdvořile.

„Já Cassie."

Tak další kapitola u konce. Moc děkuju za dosavadní podporu a snad se příběh líbí.

Vaše Veru Beru