Kouzlo flirtu

9. KAPITOLA

Cassie

Ráno jsem si byla zaběhat a teď už sedím na snídani ve společné jídelně.

„Tak co Cass půjdeš s náma na tu párty ?" Ptá se mě Megan s prosebným výrazem. Naprosto upřímně já se ještě pořád nerozhodla, i přes to že se mě na to ptali už včera, bude tam jak Josh tak Dany a já se tý kombinace trochu bojím.

Ale na druhou stranu tam budou holky a ty jsou naprosto úžasný. „Tak jo, ale budu potřebovat odvoz."

„A co Dany ?" Ptá se překvapeně Kristl.

„Pořád spolu jenom randíme. Nic víc. A já nevím, je hrozně fajn, ale . . ." Nevím kde je ten háček, ale je tam.

„Ale prostě to tam necítíš co ?" Řekne naprosto výstižně Ell.

„Přesně tak. Prostě tam není ta přitažlivost z mí strany."

„Tak to nevím, kdo tě jako bude přitahovat, když né Dany. Je to jeden z nejvíc sexy kluků na škole." Dodá Meg.

Mě se zatají dech, když vejde do místnosti a hodí po mě rozpačitý pohled. Hned po něm se na mě ale usměje a mě se koutky úst sami od sebe zvednou do přiblblého úsměvu.

Ell mi zaluská prsty před obličejem, mě to probere a sklopím zrak.

„Tak fajn už chápu." Prohodí Meg. „On je sakra sexy. Uznávám víc než Dany, ale chce tě ?"

„Asi." Řeknu nejistě.

„Asi je přece jenom lepší než nic." Řekne Megan smutně. Ten Scott musí být kretén.

„Megan měla by ses z toho dostat, ten blbec tě ničí, zlatíčko." Poradí jí Ellie.

Meg vzlykne a přikývne.

„Tak co půjdeš Cass ?" Zeptá se Ktistl.

„Hele tak jo, ale po škole si musím něco zařídit, takže půjdem nakupovat později jestli nevadí ?"

„Jasně, že ne. Jsme kočky tak či tak." Odpoví Kristl a podívá se na hodinky. „Megan už musíme, jinak prošvihneme přednášku." Obě se zvednou a tryskem se odeberou na přednášku. Nám s Ell začínají přednášky později, takže máme dost času.

„Nezajdem na kávu, přes ulici je jedna naprosto výborná." Zeptá se Ellie.

„Jasně stejně už jsem dojedla." Odvětím a obě se zvedneme.

Ta káva byla naprosto úžasná, dohodly jsme se že tam někdy ještě zajdeme, ale teď už obě jdeme jiným směrem na přednášky.

Někdo mi poklepe na rameno. „Promiň, ale nevíš kde je tady učebna dvacet osm." Špitne malá blondýnka s oceánovýma očima.

„Jdu tam tady, literatura je můj hlavní obor." Řeknu a obě se vydáme směrem učebna dvacet osm.

„Tak to máš fajn, literatura je skvělá." Dodá blondýnka.

„Taky myslím. A ty co máš za hlavní obor." Ptám se.

Ona si odfrkne a s malinko znuděným obličejem řekne. „Ekonomii. A to i přes to že jí nesnáším."

„Tak proč sis nedala za hlavní obor Literaturu ?" Výpravám se dál.

„Rodiče ze mě chtějí ekonoma." Odsekne.

„To mě mrzí."

„To nic." Už zase řekne jemným hlasem. „Ty za to nemůžeš."

Dojdeme na přednášku a sedneme si. Přišli jsme akorát na čas.

Nějaký starší profesor začne prednášku o Williamovi Shakespearovi. Dveře se rozletí a v nich stojí Josh. Profesor si ho změří nepříjemným pohledem. „Jméno."

„Josh Smith." Odvětí otráveně.

„Takže Joshy Smithe k tabuly." Řekne přísně, Joshe to ale vůbec nerozhodí a jistě dojde až k profesorovi.

„Tak pane Smithe, budu vás zkoušet ze Shakespeara. Snad jste se učil a i kdyby ne je mi to fuk." Řekne nepříjemně a začne zkoušet. „Jedanáct nejznámějších Shakespearových her."

Sakra tak tohle bych nevěděla, dala bych tak sedm. On ale vypadá pořád stejně jistě. „Zkrocení zlé ženy, Othello, Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete, Romeo a Julie, Jak se vám líbí, Hamlet, kralevic dánský, Sen noci svatojánské, Král Lear, Veselé windsorské paničky, Mackbeth a Benátský kupec."

Profesor na něj vytřeští oči.

„Kterou z nich umíte ?" Zeptá se ho.

„Četl jsem všechny."Řekne Josh a rozhlídne se po třídě. Jeho pohled se zastaví, když mě spatří, já se na něj jemně usměju a on mi usměv opětuje.

Profesor se tváří trochu rozhozeně.

„No dobrá." Řekne nepříjemně. „V tom případě doplňte tuto citaci Však tiše co to svítá nade mnou ! V tom okně východ a Julie je slunce . . ."

Josh na mě upře zrak a začne citaci. „Vstaň, slunce spanilé, a doraz lunu, jež beztoho už bledne závistí, žes mnohem krásnější, ač její služka. Když je tak závistivá nesluž jí! Šat jejích řeholnic je chorá šeď, nikdo nenosí krom bláznů. Svlec ji ! Je to má paní. Je to moje láska." Dořekne a šibalsky se na mě usměje.

„No dobře, pane Smithe máte jedničku." Nakonec uzná profesor. Josh jenom poděkuje a jde si sednout.

„Tak kdo ví jaká nejslavnější citace je ještě v tomto monologu ?" Ptá se profesor a já se přihlásím. Vyvolá mě a zeptá se na jméno.

„Whittová." Řeknu sebejistě.

„Dobre slečno Whittová, můžete mluvit."

Odkašlu si a podívám se na něj, sedí otočený a užasle kouká. „Ach Romeo, Romeo ! Proč jsi vlastně Romeo. Své jméno zapři, odřekni otce, anebo nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová." Řeknu a při tom od něj ani na chvilku neodtrhnu oči, stejně jako on to dělal celou jeho citaci a stejně tak i teď.