Kouzlo flirtu

18. KAPITOLA

Josh

Fakt jsem nechtěl, aby v tom obrazu viděla moje největší noční můry. Je to jeden z nejlepších obrazů, co jsem kdy namaloval, proto jsem ho vystavil. Čím silnější emoce autor cítil, tím zajímavější obraz.

Cass pevně držím v náručí, čekal jsem, že takhle bude reagovat, ale pozval jsem ji sem, když jsem ještě nevěděl, jak empatická bytost to je. Jen mě mrzí, že jsem Cassie trochu zalhal. Moje sestra nedopadla úplně nejlíp a většina z toho obrazu, je ztvárnění mé nejděsivější vzpomínky. Ale nechci, aby mě litovala. Nechci, aby kvůli mě plakala. Nesnáším, když trpí.

A štve mě, že jí budu muset ublížit.

Že se jí nebudu moct dotknout, protože nemám dost odvahy.

Nemám dost odvahy, zamilovat se.

Protože láska bolí.

Cass se odtáhne, utře si slzy, podívá se na mě a vynutí ze sebe úsměv. „Pokračujeme, chci si prohlédnout další obrazy." Vidím na ní, že se moc snaží, abych se necítil špatně.

„Hmm . . . Ty si prohlídneš později, teď začíná aukce." řeknu sebejistě.  

Cass se rozzáří a její oči dostanou úplně jinou jiskru. „Budou tam i tvoje obrazy ?" zeptá se s nadějí v hlase „Některé se mi moc líbili a mám v pokoji volné místo."

Tím mi vykouzlí úsměv na tváři. „Cassie, tahle aukce je spíš taková hra. Nech je poprat se o to. Ať se baví. Navíc teď už číslo neseženeš. Začíná to za pět minut." Cass trochu posmutní. „Ale nic si z toho nedělej, dneska tady stejně nejsou zas tak špičkové obrazy. Jednou za rok v prosinci je tady speciální výstava, která je špičková."

„Tak jdeme." Cassie se zase usměje a naznačí hlavou, že už můžeme jít.

„Jasně." řeknu a rozejdou se chodbou.

Dovedu nás do druhého "křídla" skleníku, kde se odehrává aukce. Vždycky ze začátku se udělá kratší rozhovor s nějakým umělcem a dnes jsem přišel na řadu já, takže vyjdu na pódium a začnu povídat o mích dnešních obrazech, o ledovém obraze se nezmiňuji, protože na to přijde čas potom. Nejprve se draží obyčejnější kousky, pak se přejde na sošky, rožně vzácné předměty a zajímavé obrazy, například olejomalby. Právě se vydraží překrásná soška a pak přijde na řadu můj obraz, na krátkou chvíli se většině zatají dech.

Zavolají si mě a já začnu „Ledová krása je jeden z mích nejnovějších obrazů tady. Žena, která je zde znázorněna, je má nejmilovanější osoba. Našel jsem ji krvavou v ledové krajině. Do teď nikdo neví, jak přežila zmrzlá a s vážnými úrazy zasypána zhruba dvě hodiny. Podstoupila otřes mozku, měla zlomenou ruku, nepříjemné modřiny a odřeniny. Ztratila paměť." neovládnu se a steče mi po tváři slza „Milovala zimu nad všechno na světě, což se prolíná s nepředstavitelným šokem a pravděpodobně i bolestí, ne jenom tělesnou, ale i dušení. Tyhle vážné úrazy ji způsobil její snoubenec, který jí tam pravděpodobně i znásilnil. Tohle všechno neříkám, proto aby se ten obraz prodal. Říkám to, protože není správné aby se se ženami, zacházelo jako s věcmi. Násilí se může dít i momentálně a to že nejste objetí neznamená, že vás to nemůže zasáhnout."

Jen zahlídnu Cass, jak se jí do očí ženou slzy. A pak už začnou vyvolávat ceny. Jakoby se čas zastavil. Cassie mi kouká soucitně do očí a já v nich vidím porozumění, něhu, čistotu a domov.

Najednou mě vytrhne z transu, zjištění, že se můj obraz prodal a to za neuvěřitelnou částku,
rovných sto tisíc.
Cass to taky vyvede z transu a do očí se jí vrhnou slzy, ale tentokrát to jsou slzy štěstí. Rozeběhnu se za ní a skončíme v obětí.

Odtáhne se a oči se jí lesknou, slzami štěstí. Což mě potěší ještě asi tak desetkrát víc. Než to že jsem právě vydělal sto tisíc. „Joshy, já . . " najednou se jí zlomí hlas „moc mě to mrzí." Zvednu jí hlavu „Cass to nemusí." „Jsem za tebe, ale hrozně ráda." Natáhne se na špičky a bouchne mě do ramena, při čemž mi ukáže ten nejzářivější úsměv.

Doprohlídneme si celý ateliér a za nedlouho už jsme na cestě zpátky.

Zastavím, před kampusem.

S Cass si prohodíme pohledy a pak už oba vystoupíme. „Moc jsem se bavila Joshy, bylo to krásný."

„Já taky a nevíš jak moc Cassie." Jiskří ji oči a ty moje neustále padají k jejím rtům. Ta vzdálenost je hrozně nepříjemná. Ruce jí omotám kolem boků a políbím ji. Cass mě líbá s něhou a touhou současně.

Uprostřed polibku se, ale oddálím a Cass se tváří zmateně, jak malý králíček. Je hrozně roztomilá, když na mě takhle kouká.

„Cass tohle nejde."

Najednou její výraz zchladne a jiskra z očí jakoby se ztratila za hustou mlhou.„Co tím myslíš ?"

„Nedokážu, s tebou chodit. Nedokážu, být něco víc než jen kámoš nebo kámoš s výhodami, ale myslím že pro tebe bude vhodnější pouze kámoš." po těch slovech si uvědomím i jejich smysl a jako kdyby ve mě něco zmizelo.

Cass semkne rty pevně k sobě a snaží se zahnat slzy. Zvedne hlavu a několikrát zamrká. Už zase nasadí ledově klidný výraz a s nechutí v hlase odpoví „Teď mi prosím . . . zmiz z očí." Uprostřed věty se jí, změní hlas a z naštvání se stane smutek a beznaděj.