Romantika v Londýně a jak to bylo dál

8. Kapitola: I'm falling in love with you

Vikiin pohled

Niall odemkl dveře a šli jsme dovnitř. Dům vypadal útulně, nebyl ani velký ani malý, byl tak akorát pro dva lidi. Za malou verandou se nacházela jídelna, která byla spojená s kuchyní. Z jídelny vedly ještě schody do patra a dvoje dveře, jedny vedli do druhé místnosti v přízemí a druhé vedli z kuchyně ven na zahradu za domem. „Tak co by sis dala při sledování Stranger Things?" zeptal se mě Niall a tím mě přiměl přestat se rozhlížet a podívat se na něj. Stál v kuchyni a koukal do jedné ze skříněk. „Dala bych si slaný popcorn, co ty?" řekla jsem a koukala na něj. Už chápu všechny ty Niallerky, které šílí vždycky, když Niall něco postne nebo se na ně hezky usměje na koncertě nebo autogramiádě. Vždyť je tak hezký, roztomilý, milý, hodný, přátelský a prostě dokonalý. Mnohem lepší než, kdy jsem si myslela, že by mohl být vůbec Liam. A  to jsem pro něj měla vždycky slabost. Niall prostě působil jinak. Jak? To nevím, ale jedinečně rozhodně. „... mohla bys to prosím udělat?" Najednou jsem slyšela Nialla říkat a to mě vrátilo do reality. „Co si říkal? Promiň já ti blbě rozuměla," řekla jsem a doufala, že mi to zopakuje. „V pohodě, říkal jsem jestli by jsi nemohla dojít zapnout Netflix než udělám popcorn," řekl a usmál se na mě. „Jasně jdu to udělat," řekla jsem a vyrazila do místnosti o které jsem se domnívala, že je obývák a obývák to i byl.

Zapla jsem televizi a dala spustit Netflix. Zatímco aplikace nabíhala, já se rozhlédla po místnosti. Vedle dveří byla pohovka, na které jsem právě seděla, vedle ní bylo ještě křeslo a před ní malý stoleček. Na obou bočních stěnách místnosti byla okna a  na protější zdi byla televize, na které už byl naběhlý Netflix. Ale místo toho, abych šla vyhledávat Stranger Things, tak mě napadlo,  že bych mohla zatáhnout závěsy na oknech a udělat tím atmosféru jako v kině. To by mohlo být romantické, ne? Počkat proč to chci udělat romantické? To se mi Niall líbí?

Niallův pohled

Dával jsem popcorn do mikrovlnky a přemýšlel nad Viki. Proč mi nerozuměla? Vždyť jsem na ni mluvil, tak jako vždycky mluvím, když se bavím s lidmi, kteří nemají rodný jazyk angličtinu. A ona vypadala, že mě vnímá. Ale je pravda, že na mě koukala, jako kdyby se před ní právě zjevil její vysněný kluk. Že by jsem se jí líbil? Ale ne, to je blbost! Přece ona je fanynka Liama, ne mě! A vůbec je tak hezká, u ní prostě nemám šanci.

Z těch to myšlenek mě vytrhla až pípající mikrovlnka, která hlásila, že popcorn je hotový. Vytáhnul jsem pytlík z mikrovlnky a přesypal jeho obsah do misky. Pak jsem šel do obýváku a tam seděla Viki na sedačce, na televizi byli najité Stranger Things a okna byla zatažená. „Co pak se to tu děje? To už se nebojíš?" řekl jsem, položil misku s popcornem a zanotoval: „She's not afraid of all the attention, She's not afraid of running wild, How come she's so afraid of falling in love, She's not afraid of scary movies,.." Viki mě po chvíli stopla smíchem a řekla: „Ano, přesně tak, už se nebojím strašidelných filmů! Ješte včera jsem se sice bála, ale dneska se už nebojím." Přestala se smát, já se posadil vedle ní, a pak dodala: „To je první varianta a ta druhá je, že si myslím, že s tebou Nialle se bát nebudu." A já se musel hodně snažit, abych potlačit to že se červenám. „Ta druhá varianta zní dobře," poznamenal jsem, otočil hlavu k televizi a zmáčknul tlačítko "Play". Začal hrát první díl a my se pohodlně usadili s atmosférou, která byla ještě lepší než v kině.

„Aaaa! Nialle, já se bojím!" vykřikla Viki po chvíli sledování a přitiskla se ke mně co nejblíž to šlo. Přehodil jsem přes ní ruku a začal ji hladit po zádech, doufal jsem, že jí to uklidní. Ale vzhledem k tomu, že se scéna začínala stávat čím dál strašidelnější a Viki se snažila uklidnit, i když jí to moc nešlo, tak jsem to stopnul a zeptal se jí: „Nemám to vypnout? Už to bude jenom strašidelný." „Ne v pohodě, pokud můžu být takhle k tobě přitulená a ty se nehneš ani o milimetr, budu v pohodě," řekla roztřeseným hlasem a já cítil jak se třese. Jestli zimou nebo strachem to nevím, ale rozhodl jsem se, že sáhnu po dece, která byla kousek ode mě a přehodím ji přes nás. Když jsem to udělal a od pauzoval epizodu, Viki zašeptala: „Díky Ní, ani jsem si nevěděla, že mi byla zima." Ní?! Ona mi opravdu řekla Ní?! Ní mi vždy říkali jen moje přítelkyně a kluci, nikdo jiný, ani fanynky, ani Simon. Občas rodina, ale to je všechno. „Není zač," řekl jsem rychle a začervenal se, naštěstí v té tmě to nemohla vidět. Pak už jsme zbytek dílu dokoukali bez sebemenšího pohybu. Viki se ke mně občas trochu víc přitiskla a já si občas vzal popcorn, ale to byli doopravdy jediné pohyby, které jsme pak už dělali. Do té doby než dohrál díl.