Romantika v Londýně a jak to bylo dál

10. Kapitola: Larry

Louisův pohled

Seděl jsem na gauči a hledal Young royals, ano vím že to je seriál pro puberťáky a mě už je 20, ale i tak se na ten seriál občas s Harrym koukáme. A dneska, když jsme odpočívali na zahradě za domem po náročném dni ve studiu, jsme se dohodli, že se večer podíváme na další díl. Večer už je tady a já hledám seriál na Netflixu, zatímco Harry chystá v kuchyni něco k jídlu. Konečně jsem našel ikonku seriálu. Šťastně jsem vyskočil z gauče a položil ovladač na stolek dřív než jsem se rozešel do vedlejší místnosti, z které jsem slyšel Harryho tiché pobrukování a klapání nože o prkýnko.

Vešel jsem do kuchyně a viděl jsem Harryho, který stál zády ke mně a v uších měl sluchátka. Vypadal, že si mě ani nevšiml, a tak jsem se rozhodl využít momentu překvapení a potichoučku jsem došel za něj. Pak jsem mu dal ruce okolo pasu a trochu se k němu přitulil. Harry sebou nejprve trochu škubl leknutím, ale když si všiml, že jsem to já tak se zase uklidnil. Položil nůž a sýr, který zrovna krájel a vytáhl si sluchátka z uší. „Už jsi našel Young royals, Lou?" řekl a uklidil sluchátka do krabičky. „Jo," řekl jsem a pozoroval Harryho, který si vzal svůj mobil. Chvíli do něj něco psal a pak něco pustil, pustil písničku Perfect od Eda Sheerana. „Co to děláš?" zeptal jsem se ho, když se nevrátil ke krájení, ale otočil se ke mně čelem, přehodil si moje ruce okolo ramen a chytnul mě za pas, při čemž se začal pomalu pohupovat v souladu s rytmem písně. „Tancuju," odpověděl mi jedno slovně a opřel se čelem o to mé. „Víš kolikátého dneska je Lou?" zeptal se mě po chvíli mlčení. „20. Proč?" řekl jsem a přemýšlel co se mohlo stát 20. 8. „Ty nevíš?" řekl Harry lehce zaraženě a pobaveně. „Nevím, prosil bych nápovědu," řekl jsem se zavřenýma očima. „Za polibek," zaznělo od Harryho. „Dobře," řekl jsem a dal mu malý polibek na rty. „Vzpomínej co bylo před rokem," řekl Harry potom co se naše rty rozpojili a já začal přemýšlet co bylo před rokem, pak jsem si vzpomněl. My máme výročí!

20. srpna 2011

Celý den ležím na posteli a tupě zírám do zdi. Kluci se mě snažili sice dostat z pokoje, ale já nechtěl. Nechtěl jsem nic. Harry se tu už za mnou několikrát stavili jestli nechci aspoň něco k jídlu nebo k pití, prý se dokonce i samotný Niall nabídl, že by mi dal něco ze svých zásob dobrot, ale já nechtěl. Neměl jsem na nic chuť ani k jídlu, ani k pití, nechtěl jsem si ani povídat. Po včerejšku jsem chtěl jenom být sám. 

Včera večer jsem se totiž rozešel s Eleanor Calder, mojí přítelkyní. A to kvůli tomu, že jsem zjistil, že mě podvádí. Jméno toho chlapa sice neznám, ale doufám, že se s ním aspoň má dobře, když se mnou se dobře neměla. Protože já ji doopravdy hodně miluji a teď se cítím neuvěřitelně mizerně kvůli tomu. Dneska jsem ještě nic ani nesnědl a to mi tady kluci, i když jsem nechtěl, nechali talířek se sušenkami a skleničku s mlékem. 

Kouknu na hodiny a vidím, že je už půl čtvrté odpoledne a já se za celý den nehnul ani o píď. Najednou slyším tiché otevírání a zavírání dveří. „Kdo jde?" zeptal jsem se otráveně. „Jen já Lou... zase" odpoví mi, pro mě důvěrně známý chraplavý hlas, který nemůže patřit nikomu jinému než, Harrymu. „Pokud mě chceš odtud dostat nebo mě utišovat nebo mě nutit jíst, tak se rovnou můžeš otočit a zase odejít. Já o nic takového nestojím," řekl jsem, ale můj nejlepší kamarád se neotočil. „Nepřišel jsem, kvůli ničemu z toho Lou, já jen..." řekl a pak se posadil vedle mě na postel. „Co jen? Rozešel ses s Taylor, aby si se mnou mohl soucítit a teď mi to jdeš říct. Nebo co?" řekl jsem a posadil se vedle kudrnáče. „Ano, chtěl jsem ti říct o tom, že jsem se rozešel s Taylor a to už před měsícem, ale ne proto abych s tebou mohl soucítit, ale protože jsem jí řekl pravdu," řekl a pak se na mě podíval. A já si všiml jaké nádherné smaragdově zelené oči má. Nikdy mi to nepřišlo, ale můj kamarád je doopravdy hezký. Už upřímně chápu proč 50% directionerek je zamilovaných právě do něj. „Řekl jsem jí pravdu o tom, že jsem zamilovaný do jednoho kluk a ona to sice těžce, ale přijala. A další měsíc jsme jenom hráli, že spolu chodíme," řekl a já ho napjatě poslouchal. „A do jakého kluka jsi zamilovaný?" zeptal jsem se když už chvíli mlčel. „Do tebe Lou," řekl a pak mě políbil. Byl jsem zmatený, ale zároveň šťastný. Abych byl upřímný už delší dobu si můj mozek pohrával s myšlenkou jestli se mi nelíbí kluci, ale vždycky jsem to vyhnal z hlavy se slovy, že mám přece Eleanor a s ní jsem šťastný, ale Eleanor je teď pryč a podle toho jak se cítím bych řekl, že se mi to líbí. Polibek jsem tedy po chvíli Harrymu opětoval. Když jsme se odtáhli Harry na mě zaraženě koukal. „Já tě asi taky miluju Haz,... a to víc jak nejlepšího kamaráda," řekl jsem a když mu to došlo začal se usmívat jak idiot. „Takže, teď jsme co?" zeptal se mě pochvíli a čekal na moji odpověď. „Teď jsme Larry Stylinson," řekl a jsem a znovu ho políbil. Pak jsme se svalili na postel a začali se smát.

Pochvíli do pokoje přilítli kluci a zaraženě na nás koukali, protože předpokládali leda cos, ale to že bych se dneska smál ne. A už vůbec nečekali to, že by nás načapali jak se líbáme. „Může mi prosím někdo vysvětlit co se to tu děj?" řekl Liam a my od sebe vyděšeně odskočili. „Jo, vysvětlení by se hodilo," přidal se k němu Zayn. „No ve stručnosti jsem Louisovi řekl, že jsem do něj zamilovaný a políbil ho. Po polibku mi Louis řekl to samé," řekl Harry a mrknul na mě. „Aha a co Taylor?" zeptal se Niall. „Taylor už o tom ví asi měsíc, taky už spolu i ten měsíc nechodíme," řekl znovu Harry. „Aha" ozvalo se troj hlasně chvíli předtím než kluci zase opustili místnost. „Jsme tady zase sami," konstatoval Harry a otočil se na mě „Na co tím narážíš, Haz?" řekl jsem a podíval se na něj. „Na nic," řekl Harry a šibalsky se na mě usmál. Pak mě znovu políbil. 

Zpátky v realitě

„My máme výročí!" vykřikl jsem a Harry přikyvoval s pobaveným úsměvem na tváři, když viděl jak jsem se zatvářil. „A já na to zapomněl! Promiň Harry, to jsem nechtěl,.. Já... to by Taylor nikdy neudělala,.. Já.. omlouvám se Harry," řekl jsem a se slzami v očích vyběhl z pokoje do naší ložnice. „Počkej Lou!" slyšel jsem Harryho jak za mnou křičí, ale já nemohl čekat, já nemohl zastavit ani nohy ani proud slz, který mi tekl po tváři. Zklamal jsem Harryho! Zapomněl jsem na naše výročí a to jsme spolu teprve rok! Tohle by mu Taylor nikdy neudělala! Měl zůstat s ní, neměl se s ní kvůli mě rozcházet! Jsem špatný přítel, Eleanor mi to před rokem udělala taky proto že jsem na ní zapomněl! Já si nezasloužím s někým být, vždyť na všechny pořád jenom zapomínám!