Romantika v Londýně a jak to bylo dál

13. Kapitola: Stejně jako před rokem

Harryho pohled

„Počkej Lou!" křičel jsem za ním, ale on mě už neposlouchal. Co se stalo? Vždyť já po něm nic nechtěl, ani mi nevadilo, že zapomněl na naše výročí. Já jsem chtěl jen pro něj udělat stejně krásný večer jako před rokem. Podívat se s ním na jeden, dva díly Young royals. Pak ho vzít na romantický výlet k jezeru a dívat se s ním na hvězdy, hledat souhvězdí dokud nezačne svítat, tak jako loni. Ale vypadá to, že jemu pořád leží v žaludku to, že jsem se s Taylor rozešel kvůli němu. Ale proč? Já už ho tolikrát ujistil, že jsem se s ní nerozešel, kvůli němu a i kdyby, tak jsem s ním mnohem šťastnější.

Došel jsem až ke dveřím naší ložnice kde před asi půl minut zmizel Louis. Zaťukal jsem na dveře a vzal za kliku. „Můžu?" zeptal jsem se opatrně. Odpovědí mi bylo jenom tiché zamručení. Neměl jsem tušení jestli to znamená ano nebo ne, ale vstoupil jsem. Opatrně jsem za sebou zavřel a šel k Louisovi, který seděl na posteli. Byl to přesně ten samý pokoj, ve kterém Louis ležel před rokem. Akorát to už nebyla jen jeho ložnice, ale nás obou. „Co chceš?" zeptal se Louis mezi vzlyky, když jsem se posadil vedle něj na postel. Seděl tam s rukama okolo nohou, které měl zkřížené jako při tureckém sedu a opíral si o ně hlavou. „Chci se zeptat co se stalo," řekl jsem a čekal na odpověď. „Co se stalo? Děláš jako by jsi to nevěděl, ale zapomněl jsem na tebe, zapomněl jsem na naše roční výročí. Jak jsem to mohl udělat. Jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě a já na tebe zapomenu v tak důležitý den. Eleanor mi taky říkala, že jsem na ni zapomněl, jsem neschopnej si cokoliv zapamatovat a tím jen dokazuju, že nejsem schopnej mít ani kloudnej vztah. Harry vykašli se na mě! Určitě ti jenom někdy zlomím srdce a já ti ublížit nechci, na to tě mám až moc rád. Jdi zpátky za Taylor Swift, určitě bude méně zapomnětlivá jak já a nezlomí ti srdce, na rozdíl ode mě," řekl Louis a mě spadla čelist. Jak může říct takovou blbost! „Louisi, to je taková pitomost co ty říkáš, mě nevadí, že jsi na to zapomněl. Dokonce jsem možná i trochu rád, protože se aspoň nemohlo stát, že by jsi něco naplánoval. Já totiž už naplánoval celý večer," řekl jsem a vzal si třesoucího a vzlykajícího Louise do náruče. Pak jsem mu dal pár polibků na čelo a Louis se v přitulil ke mně. „Nikdy bych tě neopustil, kvůli takové hle blbosti Lou, na to tě mám taky až moc rád," zašeptal jsem mu do ucha a ucítil jsem jak mi znovu vlhne košile od jeho slz. Tentokrát to, ale snad nebyly slzy smutku, ale štěstí.

Bylo asi 8 večer, když dohrál druhý díl Young royals. Seděli jsme na gauči a já chtěl pokračovat ve svém plánu na rozdíl od loňska jsem to měl letos o trochu jednoduší, protože stačilo jen vypnut televizi a vzít Louise, který se spokojeně koukal z mé náruče. Všechno jsem si už vyříkali, Louis už byl mnohem šťastnější a jídlo, co bylo na stole, už jsme taky dávno snědli a tím pádem dalším bodem našeho večera byl výlet k jezeru, letos dokonce i s piknikem, který jsem sám nachystal. Sáhnul jsem po ovladači a vypnul televizi dřív než stihl začít hrát další díl. „Co to děláš?" ptal se mě Louis, když jsem ho podebral oběma rukama a nesl k autu. „Zkus přemýšlet Lou," řekl jsem a posadil ho na místo spolu jezdce. A oběhl jsem auto, abych si sednul na místo řidiče, tentokrát, ale už s řidičákem. „Už si vzpomínáš?" zeptal jsem ho, když jsem rozjel auto. „Jo už si vzpomínám! To je stejné jako loni, jediný rozdíl je, že ty už si dospělý a máš už i řidičák," řekl a usmál se. „Jo, máš pravdu," řekl jsem a při jízdě vzpomínal s Louisem.

Louisův pohled

20. srpna 2011

Když se mi Harry přiznal, že mě miluje a rovnou jsme to řekli i klukům, tak jsme hodiny koukali na můj notebook, na kterém byl puštěný Netfilx. Koukali jsme na všechno co nám přišlo pod roku, od Srdcerváčů přes Stranger Things až po Young Royals. Když dohrál už 5. díl Young Royals a já začal hledat něco dalšího k puštění , tak mi najednou Harry zavřel notebook v ruce a já jen tak tak stihl ucuknout, aby mi v něm neskřípl prsty. „Jsi normální Haz?!" zeptal jsem se ho a Harry mi mezi tím vzal notebook i z klína. „Jo, jsem naprosto normální," řekl a pak mě najednou jednou rukou popadl pod koleny a drahou za zády v podpaždí, ležel jsem překvapený v jeho náruči. „Co to děláš?! Kam mě to neseš?! Ty nejsi normální, Haz!" vyjekl jsem, když vstal z postele a někam mě nesl. „Nech se překvapit Lou," odpověděl mi na to Harry a mě nezbývalo nic jiného než mu věřit. Harry mě vynesl z domu ven do tmy a posadil mě do auta na místo spolu jezdce. Sám si pak sedl na místo řidiče, i když ještě neměl řidičák a ani mu nebylo 18. „Můžeš mi prosím vysvětli co to tam děláš? Vždyť nemáš papíry ani ti ještě nebylo 18," řekl jsem a díval se tázavě na Harryho, který startoval auto. Když nastartoval tak na hodinách v autě naskočil čas 20:15. „Jak už jsem říkal, nech se překvapit Lou!" řekl Harry a já už pak zmlknul a jen se modlil, aby nás nechytli policajti, nebo aby jsme se nevybourali. Harry mezi tím odjel od domu do londýnských ulic a dál za město.

„Už tam budem?!" skučel jsem po půl hodině jízdy. „Už tam jsme, Lou," řekl Harry a zaparkoval auto. „A kde to jsme?" zeptal jsem se, když jsme vystoupili z auta. Harry zamknul auto a obešel ho za mnou. Pak mě vzal za ruku a zašeptal mi do ucha: „Jsme u jezera Wraysbury." Mě poskočilo srdce radostí. Jezero Wraysbury je jezero, u kterého jsme se už spolu setkali. Když jsme byli ještě malý, mě bylo 9 a Harrymu 7. Tenkrát tady byli naše rodiny na dovolených a my dva, jsme si i přes věkový rozdíl velmi dobře rozuměli. Hráli jsme si pořád spolu a vůbec nevnímali čas. Vždycky nás rodiče od sebe nemohli dostat a tenkrát nás hodně mrzelo, když jsme odjížděli a mysleli si, že se už nikdy neuvidíme. Teď jsme, ale tady zase a spolu. Tohle je snad jenom sen, ne?! „Ha-rr-rry, to je to jezero?" zeptal jsem se ho, i když jsem odpověď už znal. „Ano, to je to jezero," řekl Harry, který nás mezi tím dovedl na okraj mola. Pak se na mě otočil a za svitu měsíce, na okraji mola, u jezera, kde jsme se viděli poprvé, mě políbil.

Harryho pohled

Zpátky v realitě

Zaparkoval jsem na tom samém místě jako před rokem, vystoupil jsem z auta, stejně jako Louis, který neměl moc daleko k slzám dojetí. Ale tentokrát jsem nešel hned k němu, ale nejprve jsem šel ke kufru auta, z kterého jsem vytáhl piknikový koš. Pak jsem zamkl auto a šel k Louisovi, přehodil jsem mu ruku přes ramena a pomalu s ním šel k molu, kde jsem ho před rokem políbil. Louis šel jako duch, byl zasněný, byl zabraný do vzpomínek, které tu měl se mnou už z dřívějška. Došel jsem až k okraji mola a rozložil jsem deku, kterou jsem celou dobu nesl. Louis se zastavil a vzdych: „Tohle je to nejlepší překvapení v mém životě, Haz. Díky." „Není zač Lou, pro tebe tyhle věci dělám rád," řekl jsem a přistoupil k němu. Pak jsem mu dal dva prsty pod bradu a lehce ji přizvedl. Louisovi došlo co jdu dělat, přehodil mi ruce okolo ramen a spojil za krkem. Pak se naše rty střetli a kouzlo tohoto okamžiku bylo nepopsatelné.