Romantika v Londýně a jak to bylo dál

14. Kapitola: Poli- Zayne!

Vikiin pohled

„Au!!!!!" křičela jsem a Niall hned přiběhl: „Co se stalo Viki?" „Při slévání vody z těstovin, jsem si spálila ruku," řekla jsem a Niall hned přišel ke mě. Opatrně mi sáhnul na ruku a dal pod studenou vodu. „Nech jí tam, já mezitím dojdu do koupelny pro mast na popáleniny," řekl a já jen poslušně přikývla, protože to bylo mnohem příjemnější nežli ji nechávat na vzduchu. Niall se za chvilku objevil s mastičkou a obvazem. „Už to míň bolí?" zeptal se mě a zkoumavě se podíval na mojí roku. Přikývla jsem a Niall řekl: „Tak pojď do obýváku tam ti to namažu a obvážu." „Dobře," přikývla jsem a šla za ním.

Dosedli jsme na sedačku a Niall to začal pomalu ošetřovat. Každý dotek mě bolel, ale Niall byl hodně opatrný a tak to nebylo tak hrozné. „Bolí to hodně?" zeptal se mě starostlivě, když mě držel za ruku a opatrně nanášel mast. Já se začervenala a řekla: „Trochu, jsi hodně opatrný, takže to není tak hrozné." „To jsem rád, ale podle tvého výrazu, bych řekl něco jiného," řekl a taky se trochu začervenal. „Tak jo, teď to ještě obvážeme ať něco tou mastí neumažeš," řekl a sáhl po gáze. „Au!" vyjekla jsem, když gázu trochu přitlačil k ráně. „Promiň, pokusím se být opatrnější," řekl Niall a znovu, tentokrát ne přímo proti ráně přiložil gázu. Pak už jen opatrně obmotával.

Niallův pohled

Při motání gázy jsem ji opatrně držel za ruku. Byl to tak příjemný pocit! „Viki, mimochodem co studuješ? Říkala jsi, že chodíš na střední školu," řekl jsem během motání, abych se s ní i bavil a nebylo tu jenom trapné ticho. „Chodím na ekonomku, ale už teď vím, že to byla blbost, protože ty poslední 3 roky co tam chodím mě škola baví ještě míň, než když jsem chodila na základku," řekla Viki, „Aha a co by tě bavilo víc?" řekl jsem a čekal na její odpověď, zatím co jsem ukončoval vázání uzlem. „Já nevím,... bavilo by mě herectví, zpívání, ale realističtější mi přijde třeba programování," řekla a já mezitím zase chytl její ruku a opatrně ji položil na gauč v mé. Doufal jsem, že jí to nevadí, protože to pro mě byl neuvěřitelný pocit štěstí. Já se do tý holky vážně zamiloval. „Myslím si, že máš dost talentu na zpěv, ale jak myslíš," řekl jsem a lehce jí třel kruhy palcem na ruce. Viki se začervenala a odpověděla mi: „Vážně si to myslíš? I Zayn mi včera říkal, že zpívat umím, ale já pořád nevím. Moji rodiče zase říkají, že zpěvem se neuživím, i když by mě to bavilo a nevadilo by mi kvůli tomu žít skromně." Já ji poslouchal a díval se jejích čokoládově hnědých očí. Pohled mi po té sklouznul na její rty, které člověka tolik vybízeli k polibku. Neodolal jsem a pomalu jsem se začal naklánět k jejím rtům. „Nemusíš žít skromně, vždyť zpíváš líp jak nás 5 dohromady," řekl jsem a přitom se ještě víc přiblížil k ní. „Vážně si to myslíš?" zeptala se mě a zavřela oči. Bylo vidět, že si plně uvědomuje co jdu udělat a vůbec jí to nevadí. Už už jsem chtěl naše rty spojit, když se najednou ozval zvonek u dveří, který nás od sebe zase odtáhl. „To už asi bude Liam, říkal si že mě má vyzvednout, ne?" řekla Viki a vstala z gauče, čímž mi vyklouzla i její ruka z mojí. „Jo, asi je," řekl jsem a v duchu ho proklínal za to, že zrovna teď musel přijít. Pak jsem vstal a zkusil jsem jít znovu za Viki, kterou jsem vzal za ruku. Pak se ozval zvonek už podruhé, ale já to nevnímal, chtěl jsem tu holku políbit. Pomalu jsem se k ní začal naklánět, ale těsně před tím než se naše rty mohli spojit do domu vtrhnul Zayn, který od Liama (pochopitelně) znal místo pod rohožkou, kde schováváme náhradní klíč od dveří. V ten moment jsme od sebe odskočili. Ani já ani Viki jsme nestáli o to, aby to kdokoliv viděl. „Ahoj mám za úkol vyzvednout Viki, ale nikdo mi tu neotvírá tak jsem přišel dovnitř sám," řekl Zayn a hodil na nás 2 zkoumavý pohled než pokračoval: „Takže budu čekat v autě Viki až budeš chtít odvoz." Pak to zase otočil ven, Viki sáhla po mobilu a podala mi ho: „Nialle díky moc za dnešní odpoledne a pokud tě můžu poprosit napsal by jsi mi sem svoje číslo? Abychom si mohli ještě napsat." „Jo, jasně rád a promiň za to já... nemohl jsem si pomoc, jsi tak krásná," řekl jsem zatím co jsem jí ukládal číslo do mobilu. „V pohodě, vždyť kdybych měla něco proti tak bych teď neudělala tohle," řekla vzala si svůj mobil, vyhoupla se na špičky a dala mi malou pusu na tvář, pak se otočila a řekla: „No nic, tak já už půjdu. Ahoj Ní." řekla a mě tam nechala stát jako opařeného. Co, že se to právě teď stalo?

Vikiin pohled

Vyběhla jsem z domu a rovnou skočila do Zaynova auta. „Co to bylo?" zeptal se mě Zayn okamžitě po tom co jsem dosedla. „Nic to nebylo," řekla jsem a začervenala se zatím co jsem si brala pás. „Něco to bylo," řekl Zayn a pak pokračoval: „Vypadalo to jako by mezi vámi něco bylo." „Zayne nech toho!" řekla jsem a pak rázně dodala: „Mezi námi 2 nic nebylo!" „Aha a tak jak jsi věděla, že mluvím zrovna o tom?" řekl Zayn vítězoslavně a ušklíbl se na mě. Já na mu úšklebek vrátila, ale takový, že kdyby pohledy vraždili, tak jsem ho právě zabila. „No tak promiň, ale z Niallova výrazu bylo čitelný od čeho jsem ho právě vyrušil a na ten tvůj to jen potvrzoval," řekl a podíval se na mě, já už jen protočila očima. „A proč mě vůbec vyzvedáváš ty? Já myslela, že mě má vyzvednout Liam," řekla jsem a pro změnu se Zayn začervenal. „Liam se u mě stavil, protože... nechtěl ještě rušit Niall a tebe a nebylo mu dobře, tak jsem pro tebe zajel já," řekl a bylo očividné, že je to minimálně z poloviny lež, ale nechtěla jsem do toho víc rýpat. I když je docela divné, to jak na něj Liam koukal, když mě včera objal v kině a to že včera v půlnoci, když jsme si psali vedle něj byl Liam a taky je divně, že teď jel za ním a nejel domů. Že by doopravdy bylo Ziam reálné? „Jasně,..." řekla jsem. „A co ty a Niall? Jako moc vážné to mezi vámi je?" zeptal se Zayn a se vzdyženým obočím se na mě podíval. „Držel mě za ruku a bylo to příjemné a poprvé co mě kluk držel za ruku. Taky mě chtěl políbit a já proti tomu nebyla, jediné co bylo proti tomu byly ty síly, které tam poslali tebe," řekla jsem a podívala se na něj trochou naštvaně. „Promiň, a tobě si Niall líbí?" zeptal se mě. „Asi jo... určitě jo, myslím, já nevím! Vyvolá ve mně snad všechny pocity, které může od divného pocitu z toho, že ho znám, ale zároveň neznám, po pocity, které jsem do teďka s nikým jiným necítila. Jeho dotek mi pouští motýli do břicha a cítím se s ním, tak neuvěřitelně v bezpečí, že to snad ani není možné. Nebála jsem se s ním a to jsem asi ten největší strašpytel na tyhle planetě," dokončila jsem svoje vyprávění pocitů z Nialla Zaynovi, který mi odpověděl: „Tohle je jasná diagnóza, jsi do něj úplně zamilovaná, ať se ti to líbí nebo ne." Když to dořekl, tak už i brzdil u hotelu. „No nic, já vím, že to nerada slyšíš, ale musíš vystoupit," řekl a podíval se na mě. „Vážně musím?" zeptala jsem se. „Ano musíš, protože už takhle budeš mít průšvih jako hrom," řekl neoblomně a já pochopila, že odpor je mi na nic, takže jsem řekla: „Ahoj Zayne, díky za svezení, a když mě nezabijí, tak se ti ozvu. Slibuju." „Ok," řekl Zayn, než jsem vystoupila z auta a pak pozoroval jak odjíždí, stejně jako včera. Povzdechla jsem si a se slovy: „Tak vzhůru do hádky," se rozešla do hotelu.