Romantika v Londýně a jak to bylo dál

15. Kapitola: Zákaz přemýšlení, FIFA a pizza

Liamův pohled

Pořád jsem se nemohl uklidnit, když Zayn odjel pro Viki. Zkusil jsem se dívat na televizi, ale pořád jsem brečel. Nemůžu teď říct Danielle, že už 2 měsíce chodím se Zaynem a o to se s ní starat o dítě nemám zájem. Nechci tím říct, že bych nestál o dítě, ale chci jednou vychovávat dítě se Zaynem! Tak jako on chce se mnou. Ale co když on už o mě nebude stát, když se tohle stalo? Nedivil bych se mu, ale i tak by mě to hrozně mrzelo.

Z mích hrozných myšlenek, které už se ubírali k tomu jestli, bych si sáhl na život, když by se se mnou rozejde, mě vytrhlo až prudké otevření a zavření dveří. „Zayne!" vykřikl jsem a skočil mu do náruče. „Prosím neopouštěj mě," zašeptal jsem , když jsem mu visel v náruči a stále plakal. „Shh, uklidni se. Liame nikdo tě neopouští," řekl mi Zayn klidným hlasem, zatím co mě jednou rukou hladil po vlasech a druhou mě přidržoval v jeho náruči. Mé slzy, ale nebrali konce, cítil jsem jak má už promočenou látku trička na rameni. „Promiň Zí, já fakt nechtěl a tohle celý je jeden velkej omyl, o který jsem nestál," řekl jsem a Zayn položil druhou ruku pod mě a opatrně mě donesl na gauč, kde si sedl, celou cestu co jsme šli mi dával ještě malé pusinky na čelo a šeptal uklidňující slova. „Jak už jsem jednou řekl, teď s tím nic nenaděláme, takže se prosím tě uklidni a já pustím Toy Story, domluveno?" řekl Zayn a podíval se do mích uslzených očí. Já jen přikývl a slezl z jeho náruče. Zayn pustil Toy Story a já se schoulil do klubíčka vedle něj na gauči.

Když film skončil byl jsem už klidnější, ale stále jsem nevěděl co dál. „Zí, co teď?" zeptal jsem se ho. „Zayne ptám se, co teď ? Jak to vyřešit?" zopakoval jsem otázku, když mi dlouho neodpovídal, podíval jsem se na něj. Už zase neměl na sobě tričko, na očích měl brýle a v klíně notebook, na kterém něco psal. „Zayne! Haló! Vnímáš mě?!" křičel jsem a on se konečně podíval  na mě. „Já nevím co teď s tím chceš dělat, prozatím, bych to nechal, tak jak to je. Ono se to časem nějak srovná," řekl a zase sklopil zrak na notebook. „Ale co, když se to čas nijak nesrovná? Co pak?" řekl jsem už zase se slzami v očích. „Liame ty máš jeden velký problém, víš to?" řekl Zayn a povzdychl si. Položil notebook na stranu, přitáhl si mě na klín a pokročoval: „Nad vším moc přemýšlíš a až moc často používáš mozek. Nedokážeš si připustit, že s některými věcmi doopravdy nejde nic udělat hned." „Díky za diagnózu, ale to mi teď nepomůže," řekl jsem, lehce naštvaně. „Ale pomůže, já tím chtěl říct, že teď prostě musíš vypnout. Můžeme se podívat ještě na nějaký film nebo si zahrát nějakou hru. Co budeš chtít, ale teď máš ode mě velmi přísný zákaz přemýšlení!" řekl a dal mi malou pusu na čelo. Tím jak to řekl mě donutil se usmát. „Takže co chceš dělat? Můžeme si zahrát nějaký karty, deskovku nebo si můžeme zahrát Fifu na PS nebo nemusíme nic hrát, ale můžeme se jen koukat na nějaký film," jmenoval Zayn možnosti co by jsme mohli dělat. „Já bych si docela zahrál něco na PS, třeba tu Fifu," řekl jsem a Zayn hned sáhnul po ovladači a zapínal konzoli. „Ale nevěříš si, že by jsi vyhrál?" řekl, když spouštěl hru a podával mi ovladač. „No to si piš, že vyhraju," řekl jsem a pořádně se usadil. Zayn pak zmáčknul tlačítko Play a spustil hru, kterou neměl šanci vyhrát.

Po té co jsme dohráli, 6:3 pro mě, tak jsem vítězoslavně zvednul ruce nad hlavu. „Jak se ti to povedlo?" zeptal se mě udiveně Zayn. „My s Niallem máme taky doma PS s touhle Fifou a už jsme na tom nahrál tolik času, že je snad nemožné mě porazit. Niall vždycky prohraje 0:10, občas i více," řekl jsem a Zayn na mě koukal jako na blázna. Pak se otočil zpět k televizi a prohlásil: „Tak to mu nevěřím!" „Chceš se vsadit?" zeptal jsem se proto trochu drze. „Jo, klidně," prohlásil se sebejistým výrazem Zayn, zase otočený ke mě. „Tak o co?" zeptal jsem se. „Kdo prohraje tuhle hru platí pizzu!" vykřikl a běžel k telefonu. „Tak jakou si dáš?" zeptal se mě. „Tak když už to budeš platit ty, tak bych si mohl dát salámovou se slaninou a nivou navíc," řekl jsem a Zayn mě propaloval pohled. „Já nic platit nebudu," řekl mi a pak objednal pizzu zatím co já spouštěl hru.

Hru jsem, dle předpokladu, vyhrál, a tak, když asi 10 minut po dohrání přijel pizzař, šel Zayn zaplatit. „Tak tohle ti nedaruju," zamumlal, když pokládal pizzu. Otevřel jsem krabici a vzal si kousek. „Ó děkuji Ti, je opravdu lahodná," řekl jsem, když jsem se zakousl a Zayn už mě doopravdy vraždil pohledem. „Hele ještě jedno slovo a pizza ti bude zabavena přímo od pusy!" řekl a lehnul si vedle mě na gauč se svojí pizzou. „To bych chtěl vidět," řekl jsem a Zayn se v ten moment natáhl a přímo před pusou mi ukousl sousto. „Vidíš," zamumla pak s plnou pusou a tváří od kečupu. „Máš kečup na tváři," řekl jsem a naklonil se tak, že jsem mu malím polibkem odstranil kečup z tváře. Zayn se začervenal. Spolu jsme se cítili tak dobře, že jsme si ani neuvědomovali kolik je hodin. Proto jsme v 1:00 ráno usnuli spolu na gauči, šťastně k sobě přitulení, otevřené krabice od pizzy před náma a ovladače od PS v ruce.