Červené nitě osudu ✗

Kapitola sedmá

Seděl jsem na gauči s kytarou v ruce a nepřítomně na ni občas něco zabrnkal, zatímco Chloe a Troy, kteří seděli pode mnou na chundelatém koberci, zběsile mačkali tlačítka na ovladačích a oči jim přímo plály touhou po výhře nad tím druhým.

„Tentokrát ti to nevyjde!" vykřikla výhružně Chloe, načež se Troy jenom hlasitě zachechtal a v následujících několika sekundách ji bez problému ukončil.

„Mortal Kombat je more parketa, smiř se s tím," věnoval jí vítězný úšklebek a spokojeně se protáhl, zatímco na obrazovce běžela dost drsná ukázka lámajících se kostí, vytrhaných orgánů a nekončící stříkance krve.

Chloe, která si naštvaně odfrkla, odhodila ovladač do křesla vedle ní a zaklonila hlavu tak, aby se na mě mohla podívat. „No věřil bys tomu? Nenechal mě vyhrát ani jednou," našpulila nespokojeně rty. „Beztak doma nedělá nic jinýho."

„To, že jsi holka, neznamená, že tě budu šetřit, Sparksová," odvětil Troy s pobaveným úsměvem. Pořád Chloe nazýval jejím původním příjmením, i když byla dávno vdaná. Snažil se jí nedávat najevo příliš náklonnosti, ale já v jeho očích moc dobře viděl tu skrytou něhu, která ani po té dlouhé době nezmizela. Chloe pro něj pořád byla slabinou, která ho v nocích provázela ve snech. Slabinou, které se nedokázal zbavit. Moc mu na ní záleželo.

Chloe nad jeho slovy jen s úšklebkem teatrálně protočila oči, a pak je znovu upřela na mě. Ten výraz mě zneklidnil.

„Co je?" zeptal jsem se pobavený tím jejím pátravým pohledem. „Mám něco na obličeji?"

„Spíš, co tam nemáš," podotkla a nepřestávala na mě zírat.

„Jsi zase tajemná, jako hrad v Karpatech. Co tam nemám?" zamračil jsem se na ni a přitáhl si kytaru blíž k tělu, jako kdyby mě měla ochránit před tím jejím rentgenovým viděním. Dokázala ve mně číst jako málokdo.

„Ten tvůj brutálně ztrápenej výraz. Teda, je tam pořád, ale už nevypadáš, jako kdyby ses měl každou chvílí složit. Stalo se něco... hezkýho?" Chloe nadšeně vyšplhala ke mně na gauč a čekala, co ze mě vypadne. Troy nás jen se zaujetím pozoroval.

„Přeháníš," pokrčil jsem rameny a nervózně brknul na kytaru. Nechtěl jsem se jí podívat do očí.

„Nepřehání," vložil se do toho Troy. „Vážně vypadáš daleko líp. Jako kdyby ses konečně vyspal," poznamenal dost trefně.

„Tak co? Budeš dál dělat, že se nic nestalo a předstírat, že hraješ na kytaru, nebo nám to konečně řekneš?" Chloe na mě valila oči s nadšeným pohledem, kterému prostě nebylo možné odolat.

„Bože, jak já vás nesnáším," zaskučel jsem tiše, odložil kytaru vedle sebe a postavil se s hlasitým povzdechem.

„Takže?" naléhali na mě sborově, zatímco já došel k prosklené stěně a nepřítomně zíral před sebe.

„Má to něco společného s tajemnou modrovláskou?" páčil to ze mě Troy dál, zatímco Chloe upíjela z hrnku heřmánkový čaj.

Nemělo cenu se snažit něco skrývat. Ti dva viděli až na dno mé duše a znali mě lépe než kdokoliv jiný. „Vyspali jsme se spolu," přiznal jsem bez dalších okolků a čekal, co přijde.

Zatímco Chloe na mě vyprskla čaj a rozkašlala se, jako kdyby se měla každou chvíli udusit, Troy nadšením vyhodil do vzduchu ovladač od PlayStationu a trefil lampu, za kterou jsem utratil majlant, protože se jednalo o designový kousek.

„No do prdele!" vykřiknul, ale rozhodně to nebyla reakce na to, že právě rozflákal dvě věci najednou.

„Štípni mě!" zavolala sípavě Chloe na Troye. „Tohle se mi nezdá, že ne? Slyšela jsem dobře, že jo?!"