Červené nitě osudu ✗

Kapitola dvanáctá

„Tohle je vážně průser," okomentovala situaci naše PR manažerka Evelyn. „Co tě to vůbec napadlo, Chrisi?" zpražila mě přísným pohledem. Nikdy jsi nevyváděl žádné blbosti a najednou přijdeš s tímhle..." štrádovala si to po místnosti tam a zpátky, zatímco její dlouhé, blonďaté vlasy svázané do culíku se agresivně houpaly ze strany na stranu. Nejspíš v hlavě vymýšlela kdejaké možnosti, jak mě z toho vysekat.

„Já vím, omlouvám se... vám všem," rozhlédl jsem se po zasedací místnosti, kde seděla celá naše kapela. Matt stál v tichosti u jednoho z oken a nepřítomně zíral ven s rukama v kapsách kalhot. U stolu s námi seděl ještě právní poradce Will, který mě vyzvedával na policejní stanici a krizový konzultant Daniel, kterého jsem na rozdíl od Willa viděl poprvé v životě.

„A ty, Troyi, byl jsi tam s ním, proč jsi ho nezastavil, proboha?" pokračovala Evelyn ve svém kázání, načež si od Troye vysloužila zamračený pohled. „Po všech tě průserech, ze kterých jsme tě tahali, zrovna tebe mohlo napadnout, že tohle vážně nebyl dobrý nápad!"

„Na jeho místě bych udělal to samý, copak pro to nemáš žádný pochopení?" snažil se mě bránit, ale Evelyn byla v ráži a neexistovalo nic, co by ji v tuhle chvíli obměkčilo. Nebyla tu od toho, aby mě utěšovala.

„Ne? Nemám pro to vůbec pochopení. Nevím, proč se Chris musel rozhodnout pro násilné řešení. A ještě takhle brutální! Nestačilo mu prostě jednu vrazit? Musel ho tam opravdu takhle zmasakrovat?" odsekla mu a praštila o stůl nějakými deskami s papíry. Potom do mě zabodla svůj přísný, ledově modrý pohled. „K čemu máš vůbec ochranku, když nikdy není s tebou? Neustále se někde sám potuluješ, jako kdybys byl nedotknutelný, Chrisi. Víš ty vůbec, kolik fotek s tebou a Tori už lidi naposílali do médií? Kolikrát už jsme to museli zastavit? Všichni jsme měli radost, že se konečně zase usmíváš, tak jsem to s tebou vůbec neřešila, ale teď..."

Nasucho jsem polkl a cítil, jak mě polévá studený pot. Vážně jsem si myslel, že jsem byl dostatečně nenápadný...

„Nemusíš křičet, Evelyn, nejsou to malý děcka," zastavil ji Matt tím nejklidnějším tónem, na který se v tu chvíli zmohl a konečně se na nás podíval. „Situace to není příznivá, už vůbec ne s ohledem na to, že koncert a vaše reputace, především ta Chrisova, je teď v ohrožení, ale není to nic, s čím se nejsme schopni poprat, ne?" podíval se na ni s tázavým pohledem. Čišel z něj takový respekt, kterému se většina lidí nedokázala vzepřít.

Evelyn si jen hlasitě povzdechla a zhroutila se na pohodlnou židli v čele dlouhého stolu. „Samozřejmě že se s tím dokážeme poprat. Ale frustruje mě, že k něčemu takovému vůbec došlo, když následky byly naprosto jasné. Mám pocit, že někomu tady vůbec nedochází, jak moc je slavný a že ho všichni sledují na každém kroku."

„Stalo se, teď už musíme vymyslet, co dál a jak to vysvětlíme sponzorům a médiím," pokračoval Matt a přisedl si ke stolu na znamení, že dalšího kázání není třeba. „Jak je na tom Chris, co se týče případného obvinění ze strany toho chlapa?"

Will si odkašlal, urovnal si kravatu a podíval se do papírů, které měl připravené vedle notebooku. „Proti Chrisovi nebylo zatím vznešeno žádné obviněný ze strany poškozeného, ale policie v tuhle chvíli případ vyšetřuje jako ublížení na zdraví a překročení mezí nutné sebeobrany. Vzhledem k výpovědím svědků, včetně slečny Bennetové, se v podobném rázu vyšetřuje také ten útočník, kterého jsem si mimochodem proklepnul."

„A?" zeptal se Matt nedočkavě. „Našel jsi něco?"

Will se spokojeně pousmál. „Slečna Bennetová není jeho první obětí. Už na něj bylo podáno několik trestních oznámení kvůli fyzickému napadení, všechno to byly ženy. Takže pro policii je to známá firma. Nicméně je to dost bohatý chlapík a ze všeho se zatím vysekal tak, že vysolil tučný balík peněz.".