Červené nitě osudu ✗

Kapitola druhá

Nahrávali jsme ve studiu novou píseň, ale já se nedokázal soustředit. Neustále jsem zapomínal text, který jsem sám napsal, nebo jel absolutně mimo rytmus.

„Co s tebou dneska je, člověče?" ptal se se mě se značným zoufalstvím v hlase náš zvukař, který už netušil, co se mnou má dělat. Ostatní se k tomu radši nevyjadřovali. Štěstí, že tam nebyl Matt.

„Nevím," zahučel jsem frustrovaně a promnul si oči.

„Je zamilovanej," prohodil do vzduchu Troy s andělským úsměvem, zatímco se rozvaloval na gauči a brnkal na basu.

V místnosti zavládlo absolutní ticho a atmosféra zhoustla. Všechny oči se stočily na mě s šokovaným výrazem.

„Opravdu?" zeptal se zvukař, jehož zoufalý výraz nahradilo totální dojetí, div mu neukápla slzička. Zdálo se, že všichni prožívali moji samotu a život bez lásky daleko víc než já osobně.

„Ne, to fakt nejsem," povzdechl jsem si a hodil po Troyovi časopis, který se válel na stole vedle mě. „Jen jsem posledních pár dní trochu mimo. Omlouvám se, že všechny takhle zdržuju."

Všechny ty dojaté pohledy se postupně měnily na zklamané, a nakonec na chápavé. Měl jsem kolem sebe skvělý tým a nejspíš jsem si to ani nezasloužil.

„Měli bychom si dát dneska už pohov, co vy na to? Chris si potřebuje oddechnout, vlastně my všichni. Jedeme bez přestávky už dlouho a podepisuje se to na nás všech," promluvil Lee. „Dejme tomu dva dny, věřím, že za tu dobu se dáme všichni dohromady a tohle album dokončíme."

Celé osazenstvo souhlasně přikyvovalo a Lee na mě přátelsky mrknul. Děkovně jsem se na něj usmál a unaveně se zhroutil do pohodlného křesla. Zavřel jsem oči a poslouchal, jak se lidé s tichým štěbetáním vytrácí ze studia, dokud jsme tam nezbyli jen my.

„To tě Tori tak sebrala?" zeptal se Troy a nezaujatě listoval v časopise, který jsem po něm hodil. „Od toho dne seš jako na drátkách."

„Asi jo," pokrčil jsem rameny. „Nedokážu z hlavy vyhnat ty její mrtvý oči a modřiny, prostě to nejde."

„Máš na ní aspoň nějaký kontkat?" zeptal se mě Billy, který se usadil na židli, kde před momentem seděl zvukař a začal se na ní točit.

„Ne," vydechl jsem. „Před šesti lety prostě zmizela, změnila si telefonní číslo, zrušila všechny sociální sítě. Nebylo možný se s ní nijak spojit. To, že se takhle najednou vynořila, je samo o sobě šílená náhoda. Nevím, jestli vůbec budu ještě někdy mít šanci ji vidět znovu."

„Proč se vypařila?" položil mi Lee zapeklitou otázku, na kterou jsem sám úplně neznal odpověď, i když určitou představu jsem měl.

„Nevím, jestli těch důvodů nebylo víc ale... na střední Tori chodila s mým kámošem. Tehdy byl jedním z mála fajn lidí ve škole. Byli jako oheň a voda, ale tak nějak k sobě prostě patřili. Tori Lucase přiměla se znovu začít upřímně smát a on zase rozpustil její ledovou masku. Myslím, že se vážně milovali, nebyla jen ta klasická láska ze střední, která vás rychle přejde. Jenže ke konci školního roku se nehezky rozešli. Lucas měl odjet do Evropy a tam studovat dál, ale nechtěl odjet bez toho, aby to s Tori urovnal. Ten večer, co za ní jel, se mu stala dost ošklivá nehoda. Srazil ho řidič dodávky, který jel na červenou a neobtěžoval se ani brzdit. Lucas ten náraz nepřežil..."

„To je hrozný," zalapal Billy po dechu a přestal se točit.

„Ještě horší je to, že se to celý stalo Tori před očima. Lucas jí doslova umřel v náruči," v mysli se mi vynořila vzpomínka na následující ráno po té nehodě. Ta zpráva se roznesla příliš rychle. „Hodně lidí to Tori dávalo za vinu."