Dotočili jsme video a šli jsme společně dělat večeři. "Uvařili" jsme špagety. Ještě jsme u toho dělali různý kraviny a tak to taky dopadlo.. Špagety byli rozvařené a omáčka byla moc slaná. Jediný, co se nám povedlo, bylo nastrouhat sýr..
Nakonec jsme si vzali chleba se sýrem, protože ty "špagety" by jsme nepozřeli.
,,Baru? Musíme jít domů, už je devět hodin." ,,Jo, máš pravdu. Ahoj kluci." Ale Petr vykřikl: ,,Počkaat! Mam auto, hodím vás domů." Bára okamžitě odpověděla: ,,Nemusíš si dělat starosti, my dojdem.."
Obě jsme se začli smát. ,,Jo, jasně, srazí vás auto a bude to naše vyna.. Ne?" Vadim udělal naštvanej pohled. ,,Mluv laskavě za sebe. Ty by jsi za to mohl, jsi plnoletej.." A on na to: ,,Dokonce.. Pojďte do auta, ty pojď taky, Tlačenko."
Udělali jsme jak pískl. Během patnácti minut jsme byli doma. Bára bydlí vedle našeho domu, takže je to super.. Petr šel ještě na chvíli k Báře a Tlačenka šel ke mě, nikdo nebyl doma, takže poohoda. ,,Vadime, dáš si něco?" ,,Je v menu i pusa?" ,,Bohužel, došla." ,,A polibek?" ,,Ten tam trochu ještě je, ale to by vám nestačilo, pane." ,,Třeba jo, za pokus to stojí."
Přiblížil se ke mě a dal mi pusu. Chtěl pokračovat, ale já se odtrhla. Šibalsky jsem se usmála a řekla jsem: Omlouváme se, polibky došly.."
,,Háháhá.. Moc vtipné..." udělal smutnej pohled.. Já se k němu přiblížila a dala jsem mu normální pusu.. No co? Chci ho trošku podráždit..
*Petr a Bára*
Koukali jsme se na televizi a pak Petr vzal svůj mobil. Dal tam retricu a vybral odstín. Vyfotili jsme se a Petr tu fotku dal ma instagram. Už úplně vidim, ty komentáře typu, kdo jsem, že spolu chodíme a tak.. Když jsme u toho, vzpoměla jsem si že jsem už třetí den nevydala video. Zamyslim se a Petr mi něco říká, samozřejmě nevnímám co.. Zamává mi před očima. ,,Halóó?? Odpovíš mi?" přikývla jsem na náznak souhlasu a doufala že to byla otázka pro odpověď ano, ne.. ,,Takže souhlasíš?" roztomile se uculil. ,,Ehm, jo.. A teď mi zopakuj otázku, prosím.." zasmála jsem se. ,,Jestli ráda zpíváš.." ,,Jo, zpívám ráda, ale moc to neumím." ,,Dáme Lhůtu záruční?" ,,Co ? Já.." ,,Jo, konec výmluv, tak pojď.." Petr vzal moje klávesy. Začal hrát.
,,Čím blíž jdu k tobě, tím jsi dál, vím že ve tvým náručí, ztrácím lhůtu záruční." Hned jsem se přidala.
Jelikož jsou konečně prázdniny a já neměla co dělat, tady máte další díl :) Doufám, že se líbí. Můžete zanechat ★ a nebo komentář. :3
Ahoj :))
#We_Love_Hoggy
