Rok jako žádný Jiný

44.jizva

Harry seděl s Nevilem a Lenkou v jedné z volných učeben a zhrouceně se na sebe díval do zrcadla jeho přátelé ho pozorovali když se Lenka rozhodla něco říct "Harry máš ještě ten Plánek?""jo proč" "tak jí tam najdi "vyzvala ho a stoupla si na špičky a pak zase normálně a urovnala si svojí krajkovanou halenku. Harry chvíli vâhal ale potom vytáhl z pláště Pobertův Plánek zašeptal
a ldyž se objevii chodby bradavic prohlížel si jednotlivé chodby a pak se podíval venku našel těsně před vchodem onu dívku s Dracem "tady je "ukázal na ní teda vlastně na její chodidla😅 "hm no" řekla a usmála se "bêž za ní Harry"řekla a Harry si povzdechnul "víš že by mně zase odpálkoval Posrala jsem si to"povzdechl si znovu Lenka se potichu zasmála"To jsi zrak slepej Harry už jen to že si tě nechala připustit tak blízko je zvláštní a zároveň krásné a myslíš že na to jen tak zapomene?"zakroutila hlavou Střelwná dívka "myslíš?""ne já to vím a teď už běž a nezasekni se jak minulém "řekla a když se Harry zvedl a odešel musela se tiše zasmát

Hermiona seděla v knihovně a pokoušela se číst jednu z jejích oblíbených knih ale nedokázala přečíst ani pouhou stránku nedokázala se soustředit .Mysl jí stale předhazovala vzpomínky na onu vyhrocenou situaci bylo jí jasné že Ginny z Bleisem jsou v pohodě ale to byli jediní dva o kterých si byla jistá pochvíli to vzdala zavřela knihu a začla chvíli jen tak přemýšlet .Nemněla páru o tom že kní Zmijozel opravdu něco cítí vlastně v to trochu doufala ale zároveň jí to nedalo a říkala si jakâ hloupá musí být když si tohle myslí.Takhle tam seděla minimálně půl hodiny a pak se zvedla a odešla se courat chodbáami.Bylo teprve něco po páté a ona už byla hrozně unavená .Hlásek v hlavě jí ale říkal aby spát ještě nešla .Pochvíli zdlouhavého chození se ocitla na Astronomické veži tam si stoupla k zábradlí a jen se dívala na hvězdy "hledáš mně ?"ozvalo se po dlouhé chvíli ticha. Za ní Hermiona sebou cukla ale nedala to znát věděla o tom kdo to je a tak se ani neotočila"proč bych mněla ?"zeptala se stále otočená na hvězduy ccož Draca trochu štvalo uďelall k ní pár kroků a chvíli jí pozoroval "protože koukáš na oblohu?"řekl a jakoby to ale Hermioně nic neřeklo a tak se zamračila "cože ?"nechâpala a tentokrát se otočila zalekla se ale toho jak blízko uní je stál přimo přední a pokusil se navázat sní oční kontakt koukal se jí doočí a Hermiona dlouho né a né spolupracovat "výš Hermiono na obloze mně najdeš jako draka to zvíře chápeš ?"zakroutil nad její odpovědí oćima to ale Hermiona přešla bez poznámky"Zdřejmně ti to Pansy řekla ?"podívala se na zem a ignorovala nějakého draka"hele vlastně ano řekla my to kromně toho že nechci aby se kvůli mně hádali mý ehm přátelé tak je my to jedno protože jsem si to vlastně docela i myslel víš bylo my jasné že my neodpustíte a jsem hrozně rád že jste to aspoň skusili i když neuspěšně"pokusil se se usmát a hermiona k něj vzhlídla nevěděla co má říct nebo udělat "ale ..."nedokončila začatou větu nevěděla jak by pokračovala "vím že se ti poddám Hermiono vážně k tobě něco cítím jsi Chytrá Hezká zábvaná a. Užvaněná to je teda trochu mínus ale co a já miluju sexy šprtky to jsem zjistil když sem začal spát s tebou "ušklíbl se Hermiona nevěděla co říci dejme tomu že jí to hodně překvapilo "Co mám na to říct"řekla tedy "nic neříkaj princezno "řekl. a Hermiona si stoupla n špičky a věnovala mu menší polibek na tvář nač se on pousmál utekl od Pansy hned když potkali Pottera

"Hele Pansy váž""co my chceš říkala jsem aby jsi mně nechal být ne ?"otočila se na něj Harry stuhnul při pohledu na ní "vážně jsi myslím že Malfoyovy dokážu odpustit ale asi né teď Pansy" polknul a podíval se jí do očí a Pansy jímá zakoulela "to jsi mněl říct přettím" zamračila se a podívala se mimo něj její pocity byli tak smíchané že jim sama nerozuměla. "Prostě mně nech a běž třeba za Grangerovou"řekla ještě ale Harry jí chytil za ruku a otočil jí k sobě "Pansy prosím poslouchej ""ne Harry už mockrát jsem tě poslouchala a vždy to špatně dopadlo musím říct že umíš být fakt přesvědčivý když chceš"uznale se na něj podívala a pokusila se vysmeknout z držení ale proti Harrymu byla slabá jako muška a tak se mu jen chvíli smutně dívala do očí Harry na vteřinu zavřel oči a pak je zase otevřel a jakoby ho to tisíckrát posílilo najednou se nebál ne počkat Harry Potter se nikdy nebojí "Dáš si ?"pustil její ruku ukázal na pitlík šumivých bombónů a zmněnil téma Pansy na něj nevěřícně hleděla a pak se zastavila na jedné Části jeho obličeje to jizva byla vybledlá ale na konečku jemně svítila Pansy to viděsilo a tak couvla "áàá!"křikla a Harry se podivil apsolutně nechápal kde se to v něm bere ale najednou si připadal jako někdo jiný byl nestidlivý odvážnější než obvykle to poznal jen z myšlenek co ho v tuhle chvíli napadaly nic neváhal a Pansy políbil taho ale hned odstrčila a Harry jakoby se propad do svých myšlenek

~

Takže lidičky zase po necelém týdnu kapitola hodně jsem s ní váhala a několikrát jí přepisovala ale tohle je finální verze tak co říkáte na Harryho jizvu ? Vým že podle filmu nezmizela uplně tak Podle mně trochu vybledlá ale přece je něco špatně nebo ne ? Doufám že čtete pozorně hodně věcí má svůj skrytý význam a spojitosti těšte se na další Kapitolu asi ve středu
Zora lili♡