Pořád ho miluju - Twilight sága / Nový měsíc

5 část

Skvěle jsem se bavila a užila jsem si to. V podvečer mi však zavolal táta. Že se Bella po škole nevrátila domů, auto sice u domů má ale nevrátila se.

Okamžitě jsem vstala a s omluvou odešla, nasedla jsem do auta a jela co nejrychleji domů.
Kde před domem bylo mnoho lidí, shromážděných u mapy. I táta tam byl, Harry taky, Jacob i Seth.

"Tati!" Vyjekla jsem, když jsem vylezla z auta.

"Elizabeth." Vydal se hned ke mně.

"Našli jste jí už? Kde je Bella?" Panikařila jsem.

"Uklidni se zlato. Bojím se stejně jako ty. Jdi domů obvolat všechny známé. Běž, je tam i Anna."

"Dobře." Vyběhla jsem hned domů za Annou. Byla ve svém pokoji tak jsem šla hned k ní.

"Tak co Anno? Nevíš, kde je?" Zeptala jsem se naléhavě, podívala se na mě uslzenýma očima a zavrtěla hlavou.

"Pane bože." Svalila jsem se na postel a vzala do ruky telefon.

"Volala jsem už Jessice, Erikovi, Angele a podobně, nikdo jí neviděl." Brečela a tak jsem jí hned objala.

"Najdeme jí." Usmála jsem se a sama v to doufala, mohla se pro ní vrátit Viktorie. A to bychom jí potom třeba vůbec nenašli, ani mrtvou.
Zavrtěla jsem hlavou abych vyhnala takové myšlenky a vytočila Edwarda, nebral mi to tak jsem zkusila Alice, Carlislea, Jaspera. Ani jeden to nebral, ani Rose. Nechápala jsem to. Jakoby se do země propadli. Utřela jsem si uslzené oči a zmateně se podívala na Annu.

"Proč to Cullenovi neberou?"

"To nevím, taky jsem to zkoušela. Ale myslím, že to má co dělat s Bellou." Rozbrečela se zas Anna.

"Ta oslava." Řekla jsem se zalapáním po dechu.

"Anno ta oslava. Ten Damonův útok. Ta nehoda, kdyby se Belle něco stalo už by tu byli všichni." Rychle jsem dýchala a držela se za hruď, kde se mi pod svetrem schovávalo srdce od Jaspera.

Anna se na mě zmateně dívala, když v tom jí pípl telefon. Podívala se do něj a chvilinku na to se koukla na mě.

"Eli, Cullenovi odjeli, všichni." Dívala se na mě a já zalapala po dechu. Zmocnil se mě takový strach. Jasper odešel, on odešel a nechal mě tu, odešel a nic mi neřekl. To nemůže být pravda.

"Ne!" Vykřikla jsem a chytla se silně za hruď.

"Je mi to líto Eli." Dívala se na mě Anna a chtěla mě obejmout.
Zavrtěla jsem hlavou a stoupla si. Odešli a nic mi neřekli, odešli a nechali nás tady. Jasper odešel, odešel a nechal tady mě.
Točila se mi hlava a nemohla jsem se pořádně nadechnout. Lapala jsem po dechu a Anna se na mě vystrašeně dívala. Udělalo se mi zle a začala jsem padat na zem.
To poslední co jsem slyšela byla Anna, která vykřikla a vstávala z postele. Pak už byla jen tma.

Od to incidentu, kdy Bella zmizela a já omdlela. Uběhli dva týdny. Probudila jsem se po dvou dnech v nemocnici. Kde u mé postele seděla Bella a Anna. Bella mi řekla že s ní mluvil Edward, v lese, řekl jí že to byla hra, že jí nemiluje a že odjíždějí. Potom jí tam nechal a mě tak připomněla že Jasper taky odešel, že mě tady nechal samotnou. Ještě pár dní jsem tam zůstala a pak mě pustili domů. Byla jsem zraněná, zlomená, vše jsem ignorovala. Došla jsem si leda na záchod a pod dohledem Anny nebo táty něco málo snědla.
A tak teď sedím v posteli a koukám do blba.

Elizabeth byla naprosto zničená, na pár dní ztratila vědomí a poté byla jako bez duše, ani se nezasmála, neusmála. Dokonce jí byla navštívit smečka i s Emily. Ona jako by o nich skoro nevěděla. Nevnímala, vnímala pouze svou bolest.
Podobně na tom však byla i Bella, každý den se dívala s okna a psala dopisy Alice. Anna kdežto byla šťastná, s Boydem ale lámal jí stav jejich sester, hlavně Elizabeth. Byla jako bez duše. Bella na tom byla oproti Elizabeth líp a věděli to všichni. Elizabeth strávila týden v nemocnici a další týden doma, bez duše hledící před sebe. I chlupáči zaznamenali smutek její paničky a tak s ní moc času netrávili, jelikož pořád kňučeli.

Takhle se to táhlo měsíc dokud se Elizabeth zničeho nic nezvedla a nezačala zas fungovat. Její ztuhlé a osláblé tělo jí skoro neposlouchalo. Pořád se cítila na dně ale uvědomila si, že tak ubližuje i druhým. Rozhodla se proto zas dát do pořádku, aspoň trochu. Sešla schody, kde snídala její rodina společně u stolu. Kde měsíc nebyla. Všichni tři se zhrozili nad stavem jejich milované osoby. Více bledá Elizabeth než kdysi, s kruhamy pod očima, vyhublá, si to kráčela k nim a sedla si ke stolu. I Bella byla vyvedená z míry, poslední dobou jí totiž bylo lépe a lépe. Bavila se s Jackobem a trávila s ním většinu času, dost jí pomohl a jí bylo líp.
Elizabeth se sice dívala s odporem na jídlo ale vzala si alespoň sklenici džusu. Její otec byl šťastný, že konečně sešla dolů a vzala si aspoň sklenici džusu. Nejradši by před ní postavil hromadu jídla a donutil jí ho sníst ale chtěl jí dát prostor. Byl rád i za takový malinký pokrok.

Další týden na to Elizabeth pravidelně jedla, snídani, oběd i večeři. Sotva pár lžiček ale aspoň něco. Sundala si prsteny ale srdce si z nějakého důvodu nechala. Schované pod oblečení, nechtěla aby ho někdo viděl.
Věděla, doufala že jí Jasper miluje a proto odešel bez jediného slova. Nechtěl se s ní loučit a ublížit tak sobě i jí ještě víc. Jen kdyby však věděl co jeho odchod způsobil. Nikdo to však nevěděl, i přes to co všechno Bella navykládala Alice do e-mailů. Elizabeth jí dala jasně najevo, že pokud chce dál psát ty své zprávy, tak bez jediné zmínky o jejím stavu. O tom jak jí je, co se jí stalo.

Ještě jedna kapitola a poté je budu vydávat zas pomaleji. Jsem ráda, že mě to konečně opět trochu přepadlo a napsala jsem asi pět kapitol. Všem moc děkuju!