Pořád ho miluju - Twilight sága / Nový měsíc

17 část

O hodinu déle stála Elizabeth se všemi na letišti. Její a Jasperův směr ale nebyl zpátky domů, do Forks. Jasper se rozhodl vzít Elizabeth do Paříže, nejromantičtější místo na zemi. Elizabeth souhlasila a dala vědět svému otci, ten jí chtě, nechtě dovolil zůstat ještě dva dny pryč, byl rád, že se vrátí a vrací se i Bella. A proto když se mohli vydat do letadla, Jasper a Elizabeth zůstali stát, jim mělo letět letadlo až za půl hodiny. Ti tři se na ně obrátili a Edward se zaměřil samozřejmě na Jasperovo myšlenky, jenže je skoro nemohl číst, zamračil se a rozhlédl, aby si ověřil svůj dar.

"Jdete?" Usmívala se Alice, byla šťastná, že to dobře dopadlo ale zároveň se strachovala kvůli návratu domů.
Elizabeth se usmála a Jasper pomalu chytil svou snoubenku za ruku.

"Ne." Pronesla Elizabeth a Bella se zmateně zamračila.

"Letíme s Elizabeth pryč, za dva dny se vrátíme, Charlie to ví." Usmál se Jasper.

"Ale jak to? Já nic takového neviděla." Zamračila se Alice. Nechápala to, začalo jí docházet, že z nějakého důvodu nevidí rozhodnutí a budoucnost měničů a jejich nejbližších, ani Elizabeth ale u Charlieho vždy věděla a u Jaspera též.

"Nemůžu ti číst myšlenky Jaspere." Prolomil ticho zamračený Edward. Bella se po něm zmateně ohlédla a pak začala pozorovat svou sestru, všimla si, že se poblíž ní dějí divné věci.

"To ty Elizabeth?" Zeptala se Alice ale zároveň si to uvědomila.

"Elizabeth." Pronesl Edward a upoutal na sebe pozornost všech.

"Nemůžu ti číst myšlenky ale, když mi to dovolíš tak ano, nemůžu teď číst myšlenky Jasperovi, na oslavě, která probíhala u nás jsi všechny až na Damona zvládla zastavit." Mluvil pomalu a rozvážně, sám nevěděl o co přesně jde. Jak by mohla lidská dívka mít tak silný dar.

"A přečetl jsem si myšlenky Jane, donutila jsi jí přestat používat její dar." Pronesl nakonec. Alice se zamračila a dívala se na Elizabeth. Stejně tak celou dobu zamračená Bella a Jasper též, věděl že pokud Jane ví, že to byla Elizabeth, řekne to vládcům, budou mít o ní zájem. Buď jí zabíjí nebo jí budou chtít do své gardy, Aro se někoho takového nevzdá.

"Promluvíme si o tom doma." Usmívala se najednou Alice.

"Jedeme do Paříže, až se vrátíme, půjdu domů a další den se sejdeme u vás." Elizabeth byla z části ráda, že jede s Jasperem pryč, že si budou moct v klidu promluvit, bez zvědavých uší. Avšak, byla stále trochu naštvaná a hlavně smutná z toho celého.

Alice hned objala Elizabeth, doufala, že se vše uklidní, všichni zůstanou spolu a budou ještě silnější pro překonávání následujících překážek. Bella též svou sestru objala a poté se i s Edwardem a Alice otočila a zamířila do letadla. Edward s lehkým úsměvem chytil Bellu kolem pasu a těšil se domů. On i Alice však věděli, že Elizabeth bude větší oříšek než Bella.

Jakmile zmizela trojice z dohledu. Jasper se s Elizabeth posadil k jejich věcem, nebylo jich mnoho, zvlášť Elizabeth nic neměla ale měli v plánu jít hned nakupovat.

"Elizabeth." Díval se na ní ale ona zavrtěla hlavou, nechtěla to teď řešit, teď ne. Ne na tomhle místě, ne před tolika lidmi.

Propletla si s Jasperem prsty a následně si opřela hlavu o jeho rameno. Posledních dvacet minut strávili čekáním na jejich let. Drželi se za ruce, při čemž jí Jasper hladil jeho palcem po ruce.
Kreslil jí na ruce kroužky a to Elizabeth uklidňovalo, pomalu jí to ukolébalo i ke spánku ale nemohla spát, možná v letadle ale ne teď, mělo jím do chvíle přiletět letadlo.

Když Jaspera odbavili a prošli kontrolou. Čekala je dvouhodinová cesta letadlem. Elizabeth se trochu prospala a Jasper myslel na to jak to urovnat, jestli to vůbec bude možné. Mrzelo ho to, ani nevěděl jak Elizabeth je, co dělá. Alice nic neviděla a tak se hodně bál. Sám se cítil špatně, ničilo ho to a bylo to pro něj těžké ale udělal tak hlavně kvůli Edwardovi, jakmile se rozhodl odjet a rodina souhlasila, nic jiného mu nezbylo.

Když začali přistávat, Jasper se rozhodl Elizabeth vzbudit. Pohladil jí po tváři a vlasech a při tom se usmíval.

"Elizabeth, vstávej, přistáváme."

Konečky prstů jí jemně přejel po krku a dal jí lehkou pusu na čelo na čemž Elizabeth zamručela a pak se začala protahovat. Jasper jí pozoroval a usmíval se, nechce jí ztratit, bude se snažit jak jen to půjde aby se tak nestalo.

Elizabeth otevřela oči a vrátila Jasperovi jeho bundu, kterou byla přikrytá.

"Děkuju." Usmála se a prohrábla si vlasy aby si je tak aspoň trochu učesala.

Když konečně přistáli na letišti Charlese de Gaulla. Druhým největším letišti v Evropě. Chvíli jim trvalo než si Jasper vzal věci a dostali se na parkoviště ale nebyli žádné problémy, po chvíli už stáli na parkovišti a rozhlíželi se. Tam na ně měl čekat taxík, který je měl odvézt do hotelu Plaza Athénée.
Počasí jim naštěstí přálo a tak se Jasper nemusel zahalit. Bylo zataženo ale ani nefoukalo.

Z jednoho taxíku vylezl menší usměvavý muž a mávl má dvojici, kterou měl na starost.

"Bonjour, je m'appelle George et je serai votre chauffeur de taxi pendant toute la durée de votre séjour á paris."*Dobrý den, mé jméno je George a budu váš taxikář po dobu vašeho pobytu v Paříži.*

"Bonjour." Přikývl Jasper.

"Bonjour, Elisabeth, Jasper. Combien de temps nous faudra-t-il pour arriver à l'hôtel, s'il vous plaît ?"*Dobrý den, Elizabeth, Jasper. Jak dlouho nám prosím potrvá, než dorazíme do hotelu?* Pronesla lehce unaveně Elizabeth. George se usmál, potěšen, že může mluvit svým rodným jazykem a nemusí se snažit vymačkat ze sebe angličtinu, kterou dvakrát neovládá.

"En trente minutes, la circulation est agréable en ce moment mademoiselle. S'il te plaît."*Za třicet minut, doprava je v tuto chvili příjemná slečno. Prosím.* George s úsměvem vzal Jasperovi tašku s otevřel jim dveře, společně nasedli dozadu a George dveře zavřel. Dal tašku do kufru následně nasedl na místo řidiče. Pustil rádio aby nebylo v autě moc velké ticho a rozjel se.