Pořád ho miluju - Twilight sága / Nový měsíc

14 část

Elizabeth seděla v letadle a koukala se z okna, vedle ní seděla Alice a následně Bella. Kvůli několika posledním hodinám Elizabeth přemýšlela nad Jasperem. Celou dobu se držela za hruď, kde k sobě mačkala srdce od něj. Za nedlouho měli být v Itálii, Bella byla hodně nervózní. Alice naopak každou chvíli hleděla do prázdna.

"Chyběla jsi mi Elizabeth." Ozvala se zničeho nic Alice. Jmenovaná na ní otočila hlavu na čemž se podívala na svou sestru, zjistila, že usnula a tak se podívala zpět na Alice.
Elizabeth na to nic neřekla ale stále se na ní dívala.

"Nám všem." Dodala.

"Vy mně taky." Řekla Elizabeth lehce přidušeně, snažila se potlačit slzy, které se jí hrnuli do očí. Zas její srdce obklopovala bolest. Snažila se na ně zapomenout, ale šlo to?

"Museli jsme to udělat." Usmála se na ní.
Elizabeth to však nebrala v potaz, stála si za tím, že by to šlo jinak, nemuseli odejít.

"Damon je teď s Billem." Snažila se jí Alice rozmluvit. Elizabeth se na Alice zmateně podívala.

"Jsou spolu, cestují." Usmála se a Elizabeth šokovaně pootevřela pusu. Alice se potichu zasmála a chytla Elizabeth za ruku.

"Zjistili jsme, že má Marek dar, dokáže se změnit ve zvíře." Elizabeth se usmála, poprvé za dlouhou dobu se široce usmála.

"A Martin, ten šel do světa, každý týden nám dává vědět jak mu je, co dělá a podobně, možná si našel dívku." Usmála se Alice.

"Co jsi celou dobu dělala Elizabeth, nic o tobě nevím, neviděla jsem tě." Změnila téma a vážně se na ní podívala.

"Snažila jsem se žít." Odpověděla potichu.

"Co?" Zeptala se Alice. Elizabeth se pousmála a podívala se na jejich spojené ruce. Zavřela oči a snažila se na vše soustředit, schoulila to do malého klubíčka a soustředila se na Alice. Otevřela oči a viděla jak se Alice kouká někam do neznáma, opět.
Alice najednou trochu zalapala po dechu, i když to nepotřebovala. Pravděpodobně až tak jí šokovalo co viděla.

"Mrzí mě to." Přitáhla si jí k sobě.

"Minulost nezměníš." Pronesla Elizabeth.

Poté byly potichu. Po deseti minutách se Alice ale napnula, dívala se před sebe, ve tváři vypadala zraněně. Měla vidinu.

"Alice?" Zeptala se Elizabeth a chytila jí za rameno.

"Jasper, Jasper, Toby. Oni, oni to ví, všichni to ví."

"Co to říkáš?" Zeptala se Elizabeth.

"Ví, že jsem jela za vámi, za Bellou, Rosalie jim to všem řekla, Toby se zlobí Elizabeth a Jasper, Jasper..."

"Ne Alice, nechci o něm slyšet." Zašeptala Elizabeth. Jen tak mu neodpustí, miluje ho, to ví ale neodpustí, ne jen tak.

"Jasper má strach." Nedala se Alice.

Elizabeth zavřela oči. Opět se chytla za hruď, tělem jí projela vlna strachu. Elizabeth začala doufat, že nic neudělá.

"Elizabeth, Toby mně roztrhá na kusy." Opřela se Alice do sedadla. Elizabeth moc dobře věděla proč se Alice tak bojí. Toby ví, že jestli Volturiovi zjistí jaký má dar, nedají jí pokoj, budou jí chtít do své gardy. Do své armády, armády darů.

"No tak Alice, nedovolím jim aby si tě vzali a Toby se uklidní." Pousmála jsem se, s lehkým úsměvem mně znovu chytila za ruku.

O další chvíli později jsme byli na letišti, Alice se zahalila aby se schovala před sluncem a pak před námi zaparkovala ve žlutém Porsche 911 Turbo. Nasedla jsem dozadu a Bella na místo spolujezdce. Alice se rozjela a co nejrychleji se řítila do Volterry. Jela jako blázen, pro tentokrát jsem jí to dovolila, jindy bych jí zabila. Předjížděla jedno auta za druhým. Auto se kvůli malým kopečkům občas zhouplo. Jízda jak na horské dráze.

"To auto asi není z půjčovny." Konstatovala Bella zapírající se o palubu.

"No. Asi by jsi mi krádež auta neschválila." Usmála se Alice.

"Alice?" Zeptala jsem se v němé otázce, myslela jsem, že si ho půjčila!

"Musela jsem si pospíšit." Řekla hned na obhajobu.

"Dneska jo." Pousmála se Bella a koukla se na mě.

Najednou Alice lehce zpomalila, narovnala se a koukala před sebe. Vidina.

"Co? Co vidíš?" Zeptala se hned Bella. Alice zamrkala a zas přidala.

"Oni ho odmítli." Odpověděla, Bella pozvedla obočí stejně jako já a podívala se na mě a pak na Alice.

"Takže?" Zeptala se.

"Musí udělat divadlo lidem." Koukla se na ní Alice se staženými rty.

"Musí se jim někde ukázat." Dodala.

"Ne, kdy?" Zeptala se hned Bella.

"Počká do dvanácti až bude slunce nejvíš..." Prudce vydechla. Bella se otočila a zas začala být hodně nervózní.

"Alice, musíš si pospíšit." Pronesla.

"Už jsme ve Volteře." Řekla Alice ve snaze jí trochu uklidnit.

Rozhlédla jsem se, tak krásné místo. Užívala bych si to, za jiných podmínek samozřejmě.

Alice se řítila ulicemi a troubila. Částí jsme projeli ale pak následovala halda lidí v rudých pláštích.

"Proč jsou v rudém." Vyjekla Bella a zajela si do vlasů.

"Festival svatého Marka. Připomínají si tím den vypuzení upírů s města. Je to dokonalá příležitost. Volturiové ho nenechají zajít tak daleko." Odpověděla Alice, která si nasadila brýle.

"Máme pět minut." Dodala Bella.

"Hele Bello. Dýchej." Uklidňovala jí Alice snažící se projet mezi lidmi.

"Stůjte stop! Kam ten spěch?" Zastavil nás policista, přímo před námi byla halda lidí a průvod. Bella hned vyskočila z auta.

"Alice?" Zeptala se hned Bella v němé otázce jestli jde taky.

"Bello, to ty jsi jediná koho by tu nečekal. Mě přečte, mé myšlenky, bude si myslet, že lžu! A uspíší to."

"Ale..." Protestovala Bella.

"Elizabeth." Koukla se na mě Alice a já hned vystoupila.

"Kam máme jít." Zeptala se Bella.

"Klid Bello." Ozvala jsem se po delší době.

"Bude pod hodinovou věží. Běžte!" Vykřikla Alice. Bella zabouchla dveře, chytla mně za ruku a rozběhla se mezi lidi. Táhla mě uličkami ani neznala cestu. Nakonec mě dotáhla na náměstí, zastavila se před fontánou, kde mě pustila. Rozhlédla se a uviděla hodinovou věž. Ukázala jsem na Edwarda pod ní, stál mezi dveřmi, už si sundaval košili. Bella se rozběhla skrz fontánu, já se rozhodla jít kolem.

Tak ještě jedna, všem moc děkuji. Zas příště ;)