Pořád ho miluju - Twilight sága / Nový měsíc

1 část

Nastal den našich narozenin a maturitní rok.
Vstala jsem brzy a připravila se. Provedla jsem ranní hygienu, učesala se, oblékla a nachytala dárky pro Bellu a Annu. Bella sice řekla že žádné dárky ale to mě prostě nezajímá. Sakra je jí osmnáct.

Trochu jsem si navlnila vlasy, nanesla řasenku. Čapla jsem dárky a vtrhla k Anně od které zrovna odcházel táta a měl namířeno ke mně.

"Všechno nejlepší Eliz." Řekl mi hned a podal mi krabičku. Byl v ní náramek s nekonečnem.

"Děkuju tati." Hned jsem ho objala a on se tedy vydal k Belle a já k Anně.

"Tak všechno nejlepší!" Vyjekla jsem hned a skočila k ní na postel.

"Všechno nejlepší." Zaradovala se hned Anna a vyměnili jsme si dárkové tašky.
Koupila jsem Anně rudé šaty po kolena s rozparkem na levé noze. Na sto procent vím že k nim má boty ale neměla k nim šaty.
Hned co je vytáhla začala pištět na celý barák.

"Děkuju, děkuju, děkuju!" Vyběhla hned k zrcadlu a zkoušela jak na ní budou vypadat. Přímo bombově.

"Prosím, moc ti to sluší." Zasmála jsem se a koukla se do mé tašky od ní.

Čistě černé, krátké šaty s velkým výstřihem, na úzkých ramínkách mi hned padli do očí.

"Páni Anno, ty museli být drahé."

"No a tyhle vůbec ne viď." Řekla ironicky Anna a ušklíbla se na mě přes zrcadlo. Zasmála jsem se a kývla hlavou.

"Děkuju, teď půjdu za Bellou."

"Dobře tak zatím." Řekla Anna a pořád se šťastně prohlížela.

"Dobré ráno Bell, všechno nejlepší." Šla jsem hned za Bellou odcházející zrovna od zrcadla. Skočila jsem na postel a objala jí. Málem sem si sama jednu napálila taškou od Anny.

"Všechno nejlepší Elizabeth." Usmála se Bella a taky mě objala.

"No a teď, dárek..."

"Ale..."

"Mlč Isabello M. Swanová! Je ti osmnáct a to bez debat dostaneš dárek." Řekla jsem hned a strčil jí do rukou krabičku. Ještě se na mě vyjeveně podívala za skoro použití celého jména.

Lišácky jsem se na ní podívala a tak se konečně vzpamatovala a začala otevírat malou krabičku ve které se ukrýval jemný, černý náramek. Doufala jsem že Bellu okouzlí a tak se stalo. Vydechla a pomalu vyndala náramek, prohlížela si ho a vše ostatní ignorovala.

"Bello... Tak jako dávám Anně každý rok šaty tak tobě dávám každý rok náramek. Doposud se ti bohužel rozbily a nebo jsi je ztratila. Ale tenhle, sice se to nemá říkat ale je drahý, jen tak se nerozbije. Když tak na tebe koukám tak jsem si i jistá že si na něj budeš dávat pozor." Upoutala jsem na sebe její pozornost a zapla jí náramek.

"To rozhodně, děkuju!" Objala mě hned Bella a pak vstala.

"Vím co jsem řekla, žádné dárky ale na poslední chvíli jsem se rozhodla že vám taky něco koupím. Bylo mi jasné že to nedodržíte a něco mi koupíte." Zasmála jsem se jejím slovům a pak se zahleděla na její dlaň kde zrovna něco schovala.

"Všechno nejlepší!" Vtrhla Anna do Belly pokoje a skočila vedle mě.

"Jdeš právě včas." Řekla Bella a sedla si k nám. Navzájem jsem se na sebe všechny dívali a zároveň na Belly dlaň před námi všemi.

"Růže má za sebou dlouhou historii." Začala Bella a já zalapala po dechu, tohle jsem je naučila já...
Bella se na mě dívala a to samé udělala Anna.

"Je královnou všech květin." Pokračovala Anna.

"Je symbolem lásky, trpělivosti, půvabu, nevinnosti, mladí a nádherné ženskosti." Dokončili jsme všechny tři a já měla slzy v očích.

Usmáli jsme se na sebe a pak se podívali na Belly dlaň. Pomalu jí rozevřela a odhalila tři naprosto stejné prsteny s růží.
Vzala jsem si jeden ten prstýnek a následně i Anna. Všechny jsme si ho nasadili na malíček.

"Dobře, dobře, od teď, jako kdysi." Koukla jsem se vážně na holky a natáhla malíček.

"Jako malé, malíčky." Holky se na sebe usmáli a natáhli maličký. Společně jsme se chytli.

"Jsme sestry, věříme si, pomáháme, radíme, chráníme, přejeme, nezradíme se a zůstaneme spolu." Odříkávala Anna náš rituál který jsme naposled provedli asi v jedenácti. Každé narozeniny, od pěti jsme si tohle říkali. Jednou jsme něco podobného viděli v televizi. Těch pár let to tak bylo ale pak jsme se odcizili. Jezdila jsem za tátou a máma brala víc Annu s Bell.

"Bože budu brečet." Řekla Anna a my s Bellou jsme se zasmály.

"Dobře, dobře. Stačí, teď můj dárek." Řekla hned Anna a dala Belle menší tašku a krabičku.
Bella s úsměvem protočila oči a vytáhla s tašky čistě modré a černé tričko, jak to má Bella ráda. Co ale nemá ráda je růžová a takové tričko vytáhla hned po těch dvou.

"Nemohla jsem si pomoc." Řekla Anna, Bella se zaksichtila a já se hned na to začala smát.

"Pane bože. Teď ten druhý." Utřela jsem si slzy a pokynula Belle.
Bella přikývla a otevřela krabičku ve které byl schovaný náhrdelník. Vypadal jako štít.

"Když jsem ho viděla, připomnělo mi to tebe. Ty jsi štít nás všech, vždy jsi se chtěla obětovat za druhé. El sice taky ale u tebe to bylo jiné. Chráníš lidi které miluješ, umřeš jen pro toho koho miluješ." Řekla Anna.

"To je úžasný Anno." Vrhla se Bella na Annu a silně jí objala.

"Je to hustý, avšak úplně nevím jestli to budeš nosit Bell. Někde si ho pověs." Řekla jsem s úsměvem a zvedla jsem se. Bella se taky zvedla a pověsila ho na roh zrcadla.

"Tak já jdu vyvenčit chlupáče a udělat aspoň malou snídani." Zasmála jsem se a zavřela za sebou dveře. Následně jsem sešla dolů kde byly chlupáči s tátou. Pustila jsem je ven a snídani udělala nejdřív tátovi. Pak jsem obstarala chlupáče.
Namazala jsem sobě a holkám každý jeden chleba se šunkou a sýrem. Hodila jsem to do sebe a pak už jen popadla tašku, telefon a vydala se ven kde čekal Jasper.