Pořád ho miluju - Twilight sága / Nový měsíc

8 část

Když jsem se ráno probudila, cítila jsem vinu. Emily kvůli mě byla dlouho vzhůru a nepochybuji o tom že i Sam. Zase jsem se cítila lépe, nechtělo se mi brečet, skákala bych radostí. Ale ta vina.

Rozhodla jsem se tedy hned vstát. Šla jsem do koupelny, kde jsem se na sebe vážně podívala. Opláchla jsem si obličej a učesala se mým hřebenem, měla jsem tu už pár věcí kvůli častému přespávání. Hřeben, voňavku, kartáček a trochu oblečení.
Vyčistila jsem si tedy zuby, převlékla se a navoněla.

Vzala jsem si Emily gumičku a udělala si ledabylý drdol.

Poté jsem se vydala dolů, udělat snídani.
Bylo docela brzy a po té noci, nevím jestli vstanou tak brzo. Každopádně jim to chci vynahradit. Udělám palačinky, vajíčka, slaninu a muffiny. Jako první jsem se ale vrhla na domácí chleby, třeba to stihnu. Chvilinku mi trvalo než jsem se zorientovala. Dvacet minut na to už jsem měla zadělané těsto a kynulo.

Potom jsem dala péct muffiny, pak palačinky. Dala jsem péct chleba a vrhla se na vajíčka se slaninou.

Zrovna jsem vše dávala na stůl, když přišel Paul s Jaredem. Sam zrovna sešel dolů.

"Ahoj." Usmál se na mě Jared. Já ale jako bych viděla smutek v jeho očích, to samé Sam. Paul se na mě skoro ani nepodíval.

"Ahoj." Usmála jsem se a pokynula ke stolu.

"Ahoj Elizabeth." Otočila jsem hlavu a u dveří stál Jacob.

"Ahoj Jacu." Pousmála jsem se. Posadil se ke stolu a začal snídat.

"Páni, tady to voní!" Sešla dolů Emily s úsměvem ale vypadala unaveně. Podala jsem jí kafe a sedla si ke stolu. Po chvíli přišel Boyd a Embry a byli jsme všichni.

"Nespali jste kvůli mně. Že?" Koukala jsem se na ně.

"Moc ne." Řekl narovinu Jacob a všichni ho spražili varovným pohledem.

"To nic." Koukla jsem se na ně, byla to moje vina. Chápu to.

Zbytek snídaně proběhl v klidu, trochu i v tichu ale to jen chvílemi. Jared, Boyd a Embry se snažili zvednout náladu.

"Mohli bychom jít dnes všichni na pláž, co říkáte." Koukla se po nás Emily.

"Je docela teplo, klidně." Usmál se Boyd a Paul přikývl.

"Jasně." Zasmál se Jared a s Embrym si plácl.

"Půjdeš doufám taky Elizabeth." Podíval se na mě s úsměvem Sam.

"Půjdu." Přikývla jsem a podívala se na Jacoba, který jako jediný nic neřekl.

"Já nejdu."

"Jacobe." Podíval se na něj Sam, musel jít, musí být ještě aspoň chvíli pod dohledem.

Vstala jsem od stolu a začala sbírat nádobí, poté jsem ho šla umýt. Neměla bych u toho být, vím že mi Sam vždy říkal, že jsem taky člen smečky. Nejsem však vlk a nehodlám u toho být nebo se alespoň zapojovat.

"Nepůjdeme spolu nakoupit Eli?" Usmála se na mě Emily.

"Klidně." Přikývla jsem a umyla posledních talíř.

"Jdeme?" Znovu jsem přikývla a poté jsme se obě vydali k mému autu a vyjeli do Seattlu na větší nákup.

"Elizabeth, nebylo by jednodušší se s nimi spojit?" Začala zničeho nic debatu Emily, takovou debatu o kterou jsem nestála.

"Ne to tedy ne. Bella píše Alice věčně, volala jí, Emmettovi, Esme a tak dále. Neberou jí to, Bella pořád píše Alice, nereaguje a já s nimi nechci mluvit." Zavrtěla jsem hlavou.

"Víš o nich všechno, znáš příběh každého z nich a to i toho Damona. Určitě víš, kde teď jsou. Co kdyby...?" Skočila jsem jí do toho.

"Ne Emily, já vím, že vás zatěžuji, cítím se kvůli tomu hrozně a snažím se vám to vynahradit ale tohle ne. A už to tak nebude, ode dneška jsem na to sama." Dívala jsem se před sebe a viděla Emily jak se po mně smutně dívá.

"Tak jsem to nemyslela. Chtěla jsem ti jen pomoc." Naléhala, bylo mi jí z části líto, je má nejlepší kamarádka, stejně tak Leah ale ta teď má vlastní starosti, blíží se její čas přeměny a nechci aby se zajímala o mě.

"Pomáhala jsi a jak, jenže teď každý zmiňuje je. Každý o nich mluví a já už na to nemám, zvládnu to sama." Zavrtěla jsem hlavou.

"Eli, zas jsi křičela. Nevadí nám to, jsme rádi, že ti můžeme pomoct."

"Ne, Emily, už ne. Teď už jen já." To bylo to poslední co jsme si řekli až do Seattlu, kde jsme komunikovali kvůli tomu co koupit. Atmosféra byla hustá a já si začala rozmýšlet ten výlet na pláž. Jacobovi tak bude taky líp, moc mě kvůli tomu lhaní nemusí ale furt lepší, když tam nebudu aspoň já. S klukama si rozumí ale nějaké ty neshody jsou tam pořád.

Nepotřebuji aby po mně šel nezkušený, naštvaný vlkodlak. Opravdu ne, svůj život si pořád docela cením.

Když jsme potom s plným kufrem vyjeli domů. Pustila jsem alespoň písničky, to ticho bylo tak ubíjející ale za tím co jsem řekla si stojím.

Zničeho nic se před námi objevila srnka. Nečekala jsem to, objevila se z nenadání. Prudce jsem zabrzdila a udělala lehký smyk. Instinktivně jsem dala ruku před Emily abych bránila jejímu nárazu.

Šokovaně jsem se dívala před sebe. Pane bože co se mi to zas děje! Nemůžu mít aspoň chvíli klid? Můžu já se alespoň jednou pořádně nadechnout abych se mohla více připravit na takové šoky?!

Rozhlédla jsem se kolem ale po srnce ani stopa. Zmizela stejně jako se objevila.

"Jsi v pořádku Eli? Kam zmizela?!" Rozhlížela se Emily a já si díky jejím slovům byla jistá, že se mi to nezdálo a že jsem se nezbláznila.

"Dobrý, dobrý. Jedeme domů nebo už mě dnes vážně klepne." Vydechla jsem a rozjela se zpět k Emily.

"Emily já tě jen i s nákupem vyhodím a jedu domů, tohle musím rozdmýchat, není mi moc dobře."

"Dobře, tak příště. Hlavně opatrně. Jsi v pořádku?" Zeptala se znovu.

"Ano,v naprostém. Dám si vanu a budu v pohodě." Přikývla jsem a o dalších pět minut déle jsem jí vysadila i s taškami a jela domů. Kde jsem si opravdu dala vanu.

Později jsem se s tátou a Bellou navečeřela a šla spát, Anna byla dnes na večeři u Boyda. Netrvalo to dlouho a já obklopená Van a Blackem usnula.

Tak dnes ještě jedna, jinak se vidíme zas nejspíš v neděli možná pondělí. Chtěla bych to tak vydávat pravidelně, uvidíme jak mi to půjde. Buď vyjde kapča v pondělí nebo neděli. Při větší inspiraci vyjdou i v jiné dny ale pondělí či neděle platí. Moooc všem děkuju za podporu, hvězdičky a krásné komentáře. Jsem za vás vděčná.