Zelená, modrá, vzduchem se míhá,
stojí tu vrba, v kůře je rýha.
Rýha je také v mojí dlani,
žlutavý motýl usedl na ni.
Tou rýhou teče mi krev rudá,
hledá si družka svého druha.
Prýští krev rudá ze všech ran,
byl jsem já krutě pobodán.
Život z nich teče, uniká,
odvádí mě dál do ticha.
Přede mnou dveře kamenné,
kdopak ten kámen rozetne?
Rozlomí v půli, zvedne kříž,
a smrt je mi zas o krok blíž.
Věčný klid, spánek, zapomnění,
mír, který v životě není.
Jen věčný spánek a klid,
přesto se s ním chci dál bít.
Procitnout v trávě chladivé,
pohlédnout do tváře mé milé.
Do jejích modrých studének,
hleděl bych do nich celý věk.
Celý věk bych v těch očích žil,
smrti víc doušek neokusil.
ČTEŠ
Verše mé mysli
ŞiirZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
