Duše démona | ONC 2024

V ptačím těle

Monedel

„Ne. Ať už chceš cokoliv, ne. Nepřijmu, ať už mi budeš nabízet cokoliv," sdělila jsem mu klidně.
„Můžu ho přivést zpět. Můžu všechno napravit. Stačí, abys mi teď pomohla," snažil se mě přesvědčit.
Myslel, že se nachytám. Jak hloupé.
„Kromě temné magie není cesta, jak to udělat," prohlásila jsem.
„Je. Tajná, neznámá," ujišťoval mě.
„Ne. Cokoliv po mně chceš, pro mě může být smrtelné riziko. A kdybychom si s Tristanem vyměnili místa, nic by to nezměnilo," odsekla jsem.
Věděl, že přes tebe mnou mohl manipulovat, Tristane. Opakovala jsem si, že ty bys nechtěl, abych se zničila jen, abych tě oživila.
„Potřebuju pomoct s jednou jedinou drobností. Nezabije tě to," nevzdával se.
„Ne."
„Stačí, jen abys byla do svatby s Amadanem poslušná princezna a nikdo tak nepojal žádné podezření," vyslovil své přání.
„Pět let?! Ty po mně chceš, abych se vzdala sebe na pět let?! Nikdy."
Tak a tvé šance jsou pryč, hnusný Stíne, myslela jsem si.
„Ani pro Tristana?" připomněl mi, co nabízí.
Zaváhala jsem. Tristan byl jediný, komu jsem kdy věřila a kdo mě měl skutečně rád. Bylo tak lákavé mít šanci na jeho návrat.
„Ne. Já jsem na druhé straně. Přivést mě zpět by znamenalo muset někoho obětovat," slyšela jsem bratrův hlas.
„Pět let kdy nebude moc být sebou je dostatečná oběť," sykl Stín.
„Moc dobře víš, že není. Pokud by mě chtěla skutečně oživit, musel by někdo zemřít. A zaplatit takovou cenu odmítám a prosím tě, Monedel, nepřijímej tu nabídku," prohlásil Tristan.
„Pokud to říkáš ty, tak nepřijmu. Nikdy," slíbila jsem mu.

„Váš otec si váš žádá, princezno. Čeká na vás v trůnním sále," řekla mi má komorná.
Současně s tím se mi v hlavě rozezněl alarm. V Lìonsgith někdo ztrácí dost krve a pokud krvácení brzy neustane, zkolabuje a možná by to nemusel přežít. A do Lìonsgith je to i na koni asi půl hodiny, takže musím vymyslet něco rychlejšího.
„Nechoď zpátky za ním. A pokud by se náhodou ptal, řekni prosím, že jsem jela směrem k chrámu," přikázala jsem jí.
Než se stihla zeptat, kam mám v plánu jet, vyskočila jsem z okna. Během pádu jsem se proměnila na ptáka.
„Princezno?! Co děláte? Kde jste?" slyšela jsem křičet vyděšenou komornou.
Rychle jsem mávala křídly a kontrolovala krajinu pod sebou. Lìonsgith poznám určitě. Na náměstí mají vysokou Ochrannou věž, jak tomu říkají. Když jsem jí zahlédla, slétla jsem níže a kousek nad zemi jsem se proměnila opět na Monedel. Po přistání jsem si upravila oblečení, protože docela hodně zdobené šaty ze zásnub by vzbudily nevítanou pozornost. Běžela jsem, jak nejrychleji to šlo. Po chvíli jsem se dostala k poli, kde seděl muž a nějaká žena mu zastavovala krvácení a obvazovala pravou ruku. Raněný vypadal, že brzy ztratí vědomí.
„Nepotřebujete pomoct? Vím, jak okamžitě zastavit to krvácení a zacelit tu ránu!" křikla jsem na ně.
„Kdo jste? Co tu pohledáváte?" ptala se ta žena.
„Saora, zachránkyně prostého lidu," představila jsem se.
„Co jste probůh dělal?" neudržela jsem otázku při pohledu na velkou ránu, z níž stále vytékala krev.
Už sice nejspíš ne tak moc, jako před pár minutami, ale pořád to nebyl nejhezčí pohled.
„Coby. Pracoval jsem a omylem se rukou napíchl na tamty hrábě," ukázal zdravou rukou muž nedaleko od sebe.
Přiložila jsem mu k ráně dlaň a rychle jsem zastavila krvácení. Rána se pomalu začala zacelovat. Po chvíli už tam byl jen škrábanec a i ten brzy zmizel. Ruka byla špinavá od krve, ale zdravá.
„Děkuju, Saoro," pousmál se muž.
„Nemáte za co, pane," opětovala jsem mu úsměv.
„Jak se vám můžeme odvděčit?" zajímala se žena.
„Není třeba. Dobrý pocit a další zachráněná duše jsou dostatečnou odměnou," prohlásila jsem.
„Jsi strašně podobná naší princezně," konstatoval muž.
„Nejste první, kdo si to myslí," odvětila jsem prostě.
„Už budu muset jít, těšilo mě vás poznat. Na shledanou," loučila jsem se o pár minut později.
„Sbohem. Ještě jednou děkujeme," zaslechla jsem odpověď.
V nějaké zapadlé uličce jsem se opět proměnila a vydala jsem se zpět na hrad. Samozřejmě, že dovnitř jsem nemohla jen tak vejít branou jako by se nic nedělo, takže radši jsem opět proletěla oknem mé komnaty.