Duše démona | ONC 2024

Tajemná dívka Saora

M

„Za týden?! To ani omylem!" protestovala jsem. „
Nemáš na výběr," oznámil bez jakékoliv emoce.
„To je strašně brzo. Vždyť ještě včera jsme válčili!" namítla jsem.
„A sám jsi říkal, že bude trvat pár týdnů, než vše bude při starém," dodala jsem.
„Nemáš možnost to zrušit. Podruhé mě k ničemu nepřinutíš," odsekl král.
„Ale no tak, víš, že jsem ochotná mu přede všemi říct do tváře, jak moc ho nesnáším a že je tohle celé postavené na hlavu a nikdy si ho nevezmu," ušklíbla jsem se.
„To neuděláš," sykl můj otec varovně.
„Proč ne? Zaslouží si upřímnost."
„Jsi dědička denní koruny, takže se podle toho začneš chovat. Po celý následující týden máš dvojnásobek hodin etikety," řekl.
„Mám v plánu důležitější věci než hodiny etikety," odvětila jsem.
„Co například?" zajímal se otec.
„Splnit můj cíl stanovený na letošní rok. Porušit sto tvých příkazů. Už mi chybí jen deset," prohlásila jsem a opustila jsem místnost.
Opět jsem se zamkla v mém pokoji. Usilovně jsem přemýšlela jak překazit zásnuby, ale nepadalo mě nic, proti čemu se otec nebude předem bránit. Nakonec jsem ze skříně vytáhla pergamen, brk a inkoust. Když už to nezruším úplně, aspoň si užiju otcův naštvaný výraz. Nakonec jsem sepsala seznam Jak se správná princezna (ne)chová na zásnubách obsahující mnoho položek nejrůznějších kategorií.

Nevím přesně, jak mě to napadlo, ale rozhodla jsem se, že bych během mých útěků mohla dělat něco užitečného. A tak vznikla postava tajemné dívky jménem Saora, která zachraňuje obyvatele Království dne. Toho dne jsem se vědomě napojila na můj Stín, ale jen abych si od něj převzala magickou sílu, samozřejmě bez rudé magie. Poté jsem poprvé od Tristanovy smrti dobrovolně opustila mou komnatu a vydala jsem se směr knihovna. Hledala jsem dlouho, než jsem našla rituál, díky němuž budu vědět o každém, kdo potřebuje pomoct. Provedla jsem vše přesně, jak bylo v knize psáno a pak jsem se vrátila zpět. O pár hodin později, které jsem musela strávit nepříjemnými diskuzemi s otcem o zásnubách, se ukázalo, že se vše zdařilo. Jen, co mě konečně propustil, vyběhla jsem do stájí, osedlala svou klisnu. Cestou do městečka zvaného Gràdh jsem si upravila oblečení, abych se ihned neprozradila.

Netrvalo zase tak dlouho najít dům, kde mě údajně potřebovali. Opatrně jsem zaklepala na dveře. Otevřela mi asi devítiletá dívenka.
„Co tady chcete?" ptala se. „Nemůžeme přijímat návštěvy, rodiče musí neustále hlídat Galare," dodala.
„Galare je tvoje sestra? Co jí je?" vyptávala jsem se.
„Ano, mladší. Je vážně nemocná a nikdo neví, jestli jí někdo dokáže zachránit," odpověděla.
„Možná bych jí mohla pomoct," navrhla jsem.
„Vy jste lékařka? A jak se vůbec jmenujete?" ptala se brunetka nedůvěřivě.
„Ne tak úplně, spíše čarodějka a říkají mi Saora," usmála jsem se.
Děvče odběhlo někam do domu a za chvíli se vrátilo s tím, že její rodiče říkají, že můžu zkusit pomoct. Vešla jsem tedy dovnitř a dívka mě dovedla do menší místnosti, kde na posteli ležela Galare.
„Je při vědomí?" zeptala jsem se.
„Před pár minutami ještě byla," odpověděla žena klečící u postele.
Kouzlo, jež jsem na sebe před tím seslala, mi povědělo, co s Galare skutečně je. Opatrně jsem přiložila ruku na její srdce a soustředila se na potřebné zaklínadlo. Brzy začalo účinkovat, jak jsem pocítila. Trvalo několik minut, než nemocná otevřela oči a dalších pár než se povedlo jí nemoci zcela zbavit. Jakmile jsem skončila, pokusila se mladší ze sester posadit, což se jí s drobnou pomocí té starší podařilo.
„Jak ti je?" ptala se starostlivě matka děvčat.
„Cítím se trochu slabá, ale jinak asi v pořádku," odpověděla Galare.
„Děkujeme! Jak se to to podařilo?" usmívala se žena a objala mě.
Tohle by se mi jako princezně nikdy nestalo.
„Nemáte zač. Mé schopnosti jsou prozatím tajemstvím, které nechci prozrazovat, pokud to nevadí," pousmála jsem se.
„Jak se vůbec jmenuješ?" ptala se matka dívek dál.
„Saora," odvětila jsem.
Žena se mi chtěla nějak odvděčit, ale přesvědčila jsem jí, že to není nutné. Jediné, co bylo důležité je, že Galare žije a je očividně v pořádku.