Duše démona | ONC 2024

Cizí myšlenky

Anamea

První, co jsem ráno po otevření očí spatřila, byla obálka na nočním stolku. Otevřela jsem ji a opatrně z ní vytáhla kousek pergamenu. Stálo na něm: V půl desáté u chrámu. Přijď včas a vezmi si s sebou věci na více dnů. Bude to pro tebe výhodnější, než každý den cestovat přes půl království z Gràdh do chrámu a zpátky. Ihned mi došlo, že je to od Tairgse. Zkontrolovala jsem hodiny na zdi. Bylo devět. To jsem spala tak dlouho? Ještě, že mě Tairgse informovala, že během tohoto týdne renovace začne a já jsem si už stihla sbalit věci.

Přemístila jsem se k chrámu, kde již čekalo asi třicet lidí a elfů. Snažila jsem se mezi nimi najít Tairgse, ale moc se mi to nedařilo. Po chvíli si mě všiml nějaký muž s blonďatými vlasy a přišel ke mně.
„Anamea, že?" ujistil se.
„Ano. A vy jste?"
„Siluc z Království nenávisti," odvětil. „Nech mě na pokoji, Reanil," sykl tiše. Myslím, že se mu ta žena chtěla dostat do hlavy a zkoušela to vícekrát za sebou, ale nejsem si tím jistá.
„Omlouvám se, má kamarádka se mě snažila kontaktovat pomocí myšlenkového spojení a asi úplně neporozuměla tomu, že si s ní promluvím později," omluvil se Siluc.
„V pořádku. Nic se neděje. Vaše kamarádka se jmenuje Reanil?" pousmála jsem se.
„Ano. Znáte jí?"
„Řekla bych, že velmi dobře. Je to moje mladší sestra," odpověděla jsem.
„Co? Vy jste sestry? Nikdy se o tom nezmínila, a když navrhla kontaktovat vás, znělo to spíše jako byste jen pocházely ze stejného města. Reanil se chovala, jako by vás skoro vůbec neznala," divil se blonďák.
Cože?! Proč by měla Reanil dělat, že se známe jenom od vidění? Nic jsem jí neudělala. Vždycky jsme spolu měly dobrý vztah.
„Mohli bychom si prosím tykat? Nemám tyto formality příliš v oblibě," pokusila jsem se změnit téma.
„Jistě," souhlasil Siluc. Zjevně byl rád, že už se neptám na Reanil.
„Můžu se na něco zeptat, Anameo?"
„Samozřejmě."
„Je to pravda? To, co se o vás povídá?"
Zmateně jsem se na něho podívala. Doteď jsem žila v domnění, že mě nikdo za hranicemi Království dne nezná. No, očividně jsem se mýlila.
„O mně se něco povídá?" ptala jsem se překvapeně.
„Porazila jsi přece démona! Předposledního z jejich rasy! A ten poslední ti unikl jen o vlásek!" Siluc zněl nadšeně. Jako bych byla nějaká královna nebo tak něco.
„Promiň, ale zklamu tě. Nejsem tak úžasná. Ta žena před tebou rozhodně není vrah démonů. Je to jen obyčejná čarodějka. Nikdo speciální ani výjimečný. A démoni jsou jen výmysly. Neexistují, stejně jako ta osoba, kterou sis představoval pod mým jménem," prohlásila jsem.
V očích měl zklamání, smutek. Než stihl reagovat, přerušila náš rozhovor Tairgse.
„Musíme už začít, Silucu," sdělila blonďákovi. Ten jen přikývl.
„Rád jsem tě poznal, Anameo," usmál se na mě.
„Já tebe taky," oplatila jsem mu úsměv.

„Všichni už tak nějak víte, co nás asi čeká, že?" ujistila se Reanil. Stála s Tairgse, Silucem a dvěma elfy na provizorním "jevišti". Z davu se ozval souhlas.
„Víme, že nás neznáte a možná ani nevíte, jak se jmenujeme, takže začneme tím, že se vám představíme. Já jsem Tairgse z Království noci. O historii jsem se zajímala už od mala a tajemství tohoto chrámu mě vždy nesmírně zajímala, vlastně ani nevím proč. Možná díky legendě spojené s jeho zničením, netuším. Když Reanil před dvěma měsíci přišla s nápadem opravit to tady, neváhala jsem ani minutu," převzala si slovo Tairgse.
„Já jsem Reanil z Království dne. Tento nápad nepochází pouze z mé hlavy, jak byste si po tom, co řekla Tairgse mohli myslet. Vymysleli jsme to všichni společně a každý z nás pěti se na tom podílí nějakým dílem a myslím, že nebýt tady Siluca," Reanil ukázala na blonďáka po své pravici, „nikdy bychom nemohli ani začít. To díky němu jsme získali povolení od Království dne pracovat tady. Má cesta k historii je dosti zmatená. Kdysi jsem jí nenáviděla, protože má starší sestra mě neustále zasypávala náhodnými fakty o dějinách. Jednou, mě však jeden z nich, konkrétně o princezně Monedel která jak víte, zničila sebe i tento chrám, zaujal. Začala jsem si o ní zjišťovat více a více informací a to mě dovedlo k tomuto chrámu. Už, když jsem o něm četla poprvé, mne začal zajímat. Od té doby mě zájem snad nikdy neopustil a doufala jsem, že se jednou opraví a odhalí se jeho tajemství. Tehdy před dvěma měsíci jsem si však uvědomila, že bych nemusela už dále čekat. Stačilo sehnat dostatek lidí a elfů a mohla jsem to být já, kdo ta tajemství odhalí mezi prvními. A takovou možnost jsem nemohla nechat zmizet beze stopy pryč."
To, o čem Reanil mluvila, si pamatuji docela dobře. Asi rok byla Monedel a tím chrámem úplně posedlá a nemluvila skoro o ničem jiném.
„Já jsem Siluc z Království nenávisti. Vím, že mnoho lidí má ohledně nás předsudky, ale my vážně nejsme všichni do jednoho namyšlení a arogantní lidé s potřebou neustále někoho urážet a shazovat. Upřímně, historie mě nějak moc nezajímá. Účastním se, protože mám rád dobrodružství, záhady a odkrývání tajemství. A myslím, že tohle bude všechno z toho obsahovat," představil se Siluc, na rozdíl od Reanil krátce, což mi rozhodně nevadilo.
„Já jsem Mirimë. Na rozdíl od ostatních si nemyslím, že nutně potřebujete vědět, co tady dělám, takže to přeskočím. Zajímavější je asi to, že mám zvláštní dar nebo možná spíše prokletí. Vidím, co si osoby kolem mě skutečně myslí. Má schopnost se ještě nikdy nespletla v tom, komu mám a nemám věřit. Pokud je mezi vámi nějaký zrádce nebo posel temnoty poznám to a ještě dneska se vydá zpátky domů," řekla tmavovlasá elfka stojící vedle Tairgse.
„Mé jméno je Restalon. Souhlasím s Mirimë, nemusíte vědět, co mě donutilo souhlasit s Reaniliným nápadem a přidat se. Já zvláštní schopnost nemám, jen mi občas intuice napoví, co mám dělat. I když jejím rozhodnutím v danou chvíli mnohdy nerozumím, zpětně se vždy ukáže, že to bylo to nejlepší možné řešení."
To bylo vše, co o sobě elf vedle Siliuca řekl.