Duše démona | ONC 2024

Konec?

Anamea

Během naší nepřítomnosti v chrámu nenastaly žádné komplikace.
„Očividně jste naživu, takže je načase nám vysvětlit, proč jste museli tak náhle zmizet," ozval se kdosi.
Několik dalších se k němu ihned připojilo. Nakonec jsme se s nimi dohodli, že zájemcům to vysvětlíme večer. Nezdálo se, že by je oddálení uspokojilo, ale pochopili, že dříve to nebude.

„Takže nejlepší asi bude, pokud začne Anamea. Myslím, že vám to bude schopná povyprávět nejlépe," navrhla Reanil.
„Krátce před začátkem renovace jsem potkala Stín bez těla. Spojila se se mnou. Později mi prozradila, že je to princezna Monedel. Tedy byla to princezna Monedel. Kdysi jí také posedl Stín a přinutil ji přijmout Rudou magii, což její duši uvěznilo v tomto světě i poté, co tělo zemřelo. Žádala, ať jí osvobodím a já jsem se rozhodla to udělat. V té době už se v Dorchsalos šířily různé zvěsti o tom, že jsem porazila jednoho ze Stínů. Krátce před příjezdem našeho krále Lathamiona jsem se bavila s organizátory. Mluvili jsme o různých legendách spojených s Monedel a Stíny. Toho dne jsem jim řekla pravdu a oni se nabídli, že půjdou se mnou. Nebylo v plánu odcházet během renovace, ale poté se objevili ti zloději a hlava v plamenech, což byla jasná znamení, že to musíme skončit už nyní. Zjistili jsme o dvou Stínech v Království noci a u krále jsme si chtěli ověřit, zda je nás tom něco pravdy, bohužel nám moc nepomohl. Po tom požáru, kdy k nám Monedelin Stín promluvil, jsme se rozhodli neotálet a vydat se na cestu. Jak vidíte, jsme zpět, takže nás nezabili. Ten Monedelin je již navždy pryč avšak Achiad nám utekl. Dávejte si pozor. Může se kdykoliv vrátit," vyprávěla jsem. Ostatní něco málo doplnili a ještě nějakou dobu
jsme museli odpovídat na otázky. Už nebylo co tajit, takže jsme prozradili, jak Monedel skutečně zemřela a co se na tomto místě skutečně stalo a pár dalších věcí. Také jsme museli přiznat, že nález, který si nikdo kromě mě nepamatuje, byla jen záminka, abych mohla být u rozhovoru také.
„Já jsem to věděl," říkal si pro sebe ten, s nímž jsme toho dne měli problémy.

Tak a tady by mohl být konec našeho příběhu. Ale to bych nesměla ucítit v hlavě jednu princeznu, kterou kdysi posedl Stín. A nesměla by říct:
„Tohle není konec. Chystá se pomsta. Nevím, komu na Sgailem tak záleželo, aby se za něj mstil, ale cítím, že tady náš příběh nekončí. Mstitel je ve vašem světě. Dávejte na sebe pozor."
„Nemohl by to být Achiad?" napadlo mě.
„Pochybuju. Tomu na něj záleželo asi jako mě na tom, co se děje na poušti Hetai," zamítla můj nápad.
„Možná nevíme všechno. Možná má pro nás ještě nějaké překvapení. Nějaký další plán, jak se nás zbavit, který se Sgailem vymysleli. Podle mě jediný, kdo by něco takového chtěl udělat je on. Cestou z Království nenávisti jsme potkali dva lidi, kteří mě chtěli zastřelit, podivné nesmírně silné papoušky, kteří nás chtěli někam odnést, a ještě někdo roztruboval, že tam byl s námi. Ti střelci sice nemusí být jeho zásluha, ale u toho ostatního je to pravděpodobné."
„A kdo by byli ti střelci?" zajímalo jí.
„Jednu z nich znám, věří nějakému proroctví, které říká, že v budoucnu porazím i Achiada, z Rudé se stane cosi, co posílí mé schopnosti. Nejspíš o tom přesvědčila i toho kluka," odpověděla jsem.
„Aha. A nemůžou ti papoušci být taky její dílo?" napadlo bývalou princeznu.
„Ne. V té době ještě nejspíš byla v bezvědomí," namítla jsem.
„Takže to asi vážně bude Achiad," připustila.
„Jen nechápu, jaký by k něčemu takovému měl důvod."
„Já taky ne," vzdychla jsem.
Diskutovaly jsme o tom, proč by mohl plánovat pomstu, ale na nic jsme nepřišly.

Sdělila jsem tu novinu Reanil a ostatním. Dali jsme hlavy dohromady a snažili se odhalit Achiadovy důvody, ovšem nedopadlo to moc lépe než s Monedel. Původně jsem tady na konec chtěla napsat varování pro všechny čtenáře, protože jsem vypátrala, že Stínové umí cestovat i mezi dimenzemi a vesmíry, avšak teď to vypadá, že jediní, kdo si bude muset dávat pozor, jsme my. Achiadova pomsta rozhodně nebude nic příjemného. Je Stínem mnohem déle než Sgaile, svědomí nemá a místo srdce má kámen. Ze zvědavého neškodného chlapce, kterým kdysi býval, se stalo bezcitné monstrum. Tisíce let v temnotě a Rudá magie ho změnily strašlivým způsobem.

Dívka v bledě modrých šatech seděla na louce a pletla věnec z květin. Z lesa vyplul Stín, Achiad. Přišel k ní. Vyjekla. Zahodila nedokončený věnec a dala se na útěk. Stín byl však rychlejší.
„Co po mně chceš?" ptala se.
Hlas se jí klepal. V mysli se jí vybavil můj příběh. Poznala ho.
„Pomoc," zašeptal Achiad.
„Tak to se omluvám, Stínům, kteří vraždí své oběti pomocí Rudé magie zásadně nepomáhám," odsekla.
Snažila se nedat najevo strach. Stín i já jsme ho však cítili.
„Nezemřeš. Nebudu ti vnucovat Rudou. Potřebuji jen tělo, v němž budu moct používat své schopnosti. To proto tebe není nějak nebezpečné," ujišťoval ji.
Byla zahnaná do kouta. Nemohla utéct, ani se nějak bránit. Věděla to. Oči se jí zbarvily do černé barvy. Čarodějka!
„Nikdy. Byla bych jen loutka, kterou bys použil proti Monedel, Anamey a jejím přátelům. A to já nechci," stála si za svým.
„Jaká škoda, že nemáš na výběr," řekl s předstíranou lítostí Achiad a natáhl k ní ruku.
Než se jí stihl dotknout, ucukla. Snažila se mu vyhýbat, ale i přes to jí na konec chytil a spojil se s ní. Temná duše se spojila s nevinnou. Tma a světlo, v jednom těle. Poslední, co jsem slyšela, byl zoufalý výkřik oné dívky.

S trhnutím jsem se probudila a uvědomila jsem si, co jsem právě viděla. Achiad posedl nevinnou dívku, aby jí použil jako zbraň proti nám. Snad jí aspoň skutečně nechá naživu, i když o tom pochybuju, pokud ho z ní nedostaneme, což je podle Monedelina deníku téměř nemožné. Ale přece musí existovat způsob, jak to dokázat. I Rudá magie musí mít někde nějakou slabinu. Něco, čím se dá porazit. A my to najdeme, zachráníme tu nevinnou dívku a zbavíme svět Achiada jednou provždy. Sice ještě nevím jak, ale dokážeme to. Společně dokážeme všechno. 

Tak tohle je konec. Možná někdy vydám bonus o tom, co se dělo dál, ale zatím nic neslibuji.

Loučí se Anamea.