Zlatá klec 2: Domov

Prolog

Jeremy

Utřu bar orosený od sklenic. Za chvíli budu zavírat. Beztak už tady nikdo není.

Musel jsem si zařídit více směn na baru a méně v restauraci, protože to se mnou jde v posledních týdnech z kopce.

Nejen, že jsou v našem hotelu ubytovaní členové mé oblíbené skupiny, ale zkrátka vídat Joela s Austinem, jak vůči tomu druhému vyjadřují náklonnost, je pro mě moc. Těší mě to. Hodně rád je vidím zamilované. Taky mi z nich buší srdce na míle daleko.

Zbožňuju je od samého začátku. Sleduju veškeré jejich sociální sítě a nikdy bych nevěřil, že je mezi nimi něco víc než jen přátelství. Jenže to video, zveřejněné před pár měsíci, jak se Joel a Austin líbají v potemnělém skladu chvíli před koncertem, mě doslova vytrhlo z jasného uvažování.

A zároveň mi jich bylo líto.

Joel s Austinem měli hned další den moc krásný proslov o zasahování do soukromí a že svým fanouškům nechtěli nikdy lhát. Jen je jejich vztah čerstvý a hlavně jejich věc.

Omluvili se každému, koho tím zklamali, což jsem moc nepochopil, a taky všechny požádali o čas, aby se mohli vzchopit, protože nejsou úplně připraveni s námi svůj vztah sdílet.

A pak měli turné v Americe. Co jsem se dočetl, našlo se pár jedinců, kteří své lístky vrátili, jenže se našlo dvakrát tolik lidí, kteří o ně měli zájem.

Od té doby vídám Joela s Austinem úplně všude. Na internetu se to jen hemží spekulacemi, jak dlouho jejich vztah trvá, od jaké doby spolu chodí. Videa s rozhovory jen s nimi, bez ostatních členů.

Pokaždé se jich ptají na jejich vztah a oni jim slušně odpovídají, jenže kolikrát nezodpoví přímou otázku a spíše ji otočí proti moderátorovi. Nestydí se za svůj vztah, jen o tom nemluví.

Tak neuvěřitelně moc je miluju!

Jsou krásní, roztomilí, sexy a neskutečně hodní, vstřícní, přátelští...

A jsou ubytovaní v hotelu, ve kterém pracuju.

Když jsem je viděl poprvé vejít do restaurace, málem to se mnou seklo. Normálně šli, jako by se nic nedělo, usadili se ke stolu, bavili se, smáli a...

Joel s Austinem se políbili.

Musel jsem se otočit na patě a utéct, jak mi adrenalinem bušilo srdce. Mám dojem, že jsem jeden z mála lidí na světě, kteří mají to štěstí a tuto náklonnost mezi nimi může vidět.

Oni tohle na veřejnosti nedělají. Jako nikdy.

O dva dny později mě zaregistrovali, což pro mě bylo snad to nejhorší, co se mi kdy mohlo stát.

Největší pozornost mi věnoval Austin a Zeke. Vždy se na mě usmáli, mile pozdravili nebo dokonce zamávali.

A já, rudý až za ušima, raději utíkal do kuchyně.

Protože Zeke.

Austin je krásný. Ten jeho úsměv mě vždycky přiměje se usmívat taky, jenže Zeke je jiný kalibr. Má dokonalé krátké vlasy, které ani nejdou poznat, co je to za barva, protože to není hnědá a ani zrzavá. Spíš bronzová. A ty krásné modré oči, díky kterým se mi podlamují kolena... co teprve, když se jimi na mě podívá?!

Jsem do Zeka platonicky zamilovaný od samého začátku, a i když většina fanoušků volí spíše Alexe, Zeke si mé srdce získal svým úsměvem.

Bylo toho na mě moc a po večeru, kdy jsem vezl jídlo Austinovi a Joelovi do jejich společné chatky a Austin mi otevřel jen v ručníku okolo pasu, jsem požádal manažera, o dočasnou službu na baru.