Zlatá klec 2: Domov

(22)

Všechno v LA zvládám na jedničku. Jsem elegantní, milý, vtipný a podle fotografa i sexy.

Každého pochopitelně zajímá má spolupráce s legendou rapu, má dosavadní dovolená a taky jestli pracuji na něčem novém.

Během práce jsem klidný. Vyrovnaný a taky sebevědomý, ale když to všechno skončí a já sedím v autě na cestě domů nebo do jiného studia, padne to na mě.

Nemůžu tomu uvěřit, ale neskutečně mi chybí Jeremy. Má rodina. Josie.

Můj dům, penzion, Havaj... to všechno mi dalo něco, po čem jsem toužil už spoustu let.

Domov.

Dnešní večer máme předávání cen a pozítří konečně uvidím Jeremyho. Jen si potřebuju zařídit několik soukromých věcí, se kterými Dexter nepočítal.

Máme mít schůzku v agentuře společně i s Austinem, abychom probrali, jak celý večer bude probíhat, protože se od nás očekává, že budeme vystupovat.

Už si ani nevzpomínám, s jakou písní budu vystupovat. Snad mi to připomenou. Potřebovali to mít nahlášené dříve, kvůli délce programu.

Austin ještě v agentuře není, tak automaticky zamířím do kanceláře za Michaelem. Já i kluci jsme doslova jediní, kdo se tady může chovat jako doma. Ne nadarmo nám říkají Králové.

Každý zaměstnanec musí udělat naprosto vše, aby nám vyhověl. Takže když projdu kolem Michaelovy asistentky, jen na ni kývnu hlavou a ona mě nezastaví. Všimnu si, že nutkání má, když vejdu do Michaelovy kanceláře bez klepání.

Doufal jsem, že má nějaké důležité jednání a já ho vyruším uprostřed dohadů s VIP klientem. Ten by ze mě byl hotový a já měl dobrý den, jenže Michael taky občas dokáže překvapit.

Stejně, jako Austinova máma.

Jen co otevřu dveře, naskytne se mi pohled na Ginny, usazenou na stole a Michaela, který stojí mezi jejíma nohama, jak se líbají, jako by jim šlo o život.

Tohle, kdy se stalo, vážně netuším.

Neuvěřitelně se rozesměju a hlasitě prásknu dveřmi, že se na mě oba vyděšeně ohlídnou.

„Vy naprosto přesně víte, jak mi zvednout náladu," chechtám se a usadím na černou koženou pohovku u zdi.

„Sakra!" zanadává Michael a pomůže Ginny, se upravit. „Zapomněl jsem, že vy máte přístup všude."

„Sám jsi nám ho udělil, abys motivoval ostatní umělce," trhnu rameny a nepřestávám se usmívat. „Jak jen jsi to říkal? Chci aby viděli, co všechno znamená tvrdá práce a boj se společností? Nebo tak nějak."

Ginny se na mě usměje, ale z čeho vážně nedávám, tak že se červená, jako školačka. Austinova máma! Ta ženská, která ty dva nachytala nahé v posteli s lahvičkou lubrikantu na nočním stolku. Zdravotní sestra, která viděla už horší věci a bizáry, na které člověk nenarazí každý den.

„Ahoj Zeku, ráda tě vidím," usměje se a poupraví si košili, kterou má pomačkanou.

„Ahoj mami," zakřením se.

„Má to tvé vyrušení důvod, nebo sis jen přišel pokecat?" vydechne Michael frustrovaně.

„Mám důvod," zakoulím očima a natáhnu nohy před sebe.

„Jestli jsi mi přišel říct, že končíš..." pohrozí mi pěstí a zatváří se hrozivě.

„To asi ne," odvětím. „Jen chci pauzu. Dlouhou pauzu, popravdě. Možná se budu opičit, ale chci to udělat jako Joel. Jeden song za rok. Nejspíš. Možná zvládnu dva, ale... už nechci turné. Alespoň na nějaký čas."