Zlatá klec 2: Domov

(20)

K našemu rande jsme teď s Jeremym přidali sex. Jednou jsme si to málem rozdali v autě, což mohl být neuvěřitelný průser, když jsem parkoval před jeho domem, ale naštěstí jsme to zastavili. Nemám na autě ztmavená skla, takže kdyby šel někdo náhodou kolem, měl by moc krásný pohled na to, co se v autě děje.

Dneska ráno jsem mluvil s Dexterem, protože se brzo bude konat předávání cen. Musím se toho s Austinem zúčastnit. Tak nějak z nás udělali čestné hosty a budeme tam i vystupovat.

Příští týden jedu na několik dní do LA a ještě jsem to Jeremymu neřekl. Napadlo mě, vzít ho sebou, jenže tady má pořád spoustu práce a v LA na mě budou nalepení novináři. Tak nějak jsem se vypařil z povrchu zemského i na live streamech a nikdo teď nemá komentář k mé spolupráci s Eminemem. V době, kdy budu v LA to musím napravit.

Chystám se jít zase běhat společně s Josie. Roste jako z vody a postupně se mnou dokáže udržet krok. Brzo to bude naopak a já nebudu stačit ji.

Jenže moc daleko nedoběhnu, protože narazím na tátu.

„Čau," usměju se, když se skloní k Josie a začne na ni šišlat, jako na malé dítě.

„Jsi čím dál krásnější princezno," řekne a přátelsky ji poplácá po zadku. „Jdete běhat?" vzhlédne ke mně.

„Chtěl jsem," trhnu rameny. „Ale můžeme se přidat k tobě," pronesu a podám mu ruku. Vděčně mě za ni chytne, tak mu pomůžu na nohy.

„Já si chtěl projít tvou běhací trasu," zasměje se a opráší si kolena od písku. „Věděl jsi, že o tobě v penzionu všichni pořád mluví?" ohlídne se, tak se zařadím po jeho boku při procházce. „Znají tvou trasu na běhání, tvé oblíbené jídlo, tvou laskavost, jak ses ujal Josie," potřese hlavou s úsměvem. „Suzie jim neustále opakuje, že skutečně nejsi perfektní, jenže oni už si tě stihli idealizovat dle svého."

„Super," povzdechnu si a pobídnu Josie, aby šla s námi. „Asi bych jim o sobě měl říct něco, co je namíchne."

„Můžeš to zkusit, ale stejně si myslím, že se to obrátí proti tobě," poví mi na rovinu. „Víš, že tvou arachnofobii překroutili na roztomilou a ne vtipnou?" zasměje se.

„Jo, Jeremy se zmínil," opáčím.

„Jeremy," vysloví jeho jméno s úsměvem. „Milý kluk. Suzie o něm pořád mluvila, když se sem přistěhovali. Myslel jsem, že je starší, jak pořád říkala, co všechno zvládá. Jsem rád, že jste se spřátelili. Vím, jak ti kluci musí chybět, tak snad ti jeho přátelství alespoň částečně pomáhá."

„Jo, Jeremy je fajn," trhnu sebou a ohlídnu se k moři. „Dokáže si se mnou povídat o všem a vyslechne mě, když si stěžuju."

„Susan nám vyprávěla, jak to měl těžké, než přišel sem," vydechne táta a vydá se po pěší cestě skrz les.

Josie to tady zná až moc dobře. Občas běží napřed a po chvíli se vrátí, aby zkontrolovala, jestli jsme jí v patách.

„Nejhorší je, že kluků, kteří přijdou v šestnácti letech o domov a své blízké, kvůli sexuální orientaci, je na světě stále spousta," pokračuje. Ruce má za zády a pomalu vykračuje po cestě. Sem tam se usměje i na Josie, když se objeví mezi stromy.

„Pravda," přitakám. „Možná proto je Jeremy tak skvělý," odvětím a táta se na mě ohlídne. „Má za sebou to nejhorší a pořád je to moc milý člověk. Nemyslíš?"

Táta mě pobaveně poplácá po rameni a přikývne. „To samé jsem si myslel i o Joelovi, když se svou orientací vyšel ven."

Pokračujeme dál v cestě. Tohle mi naši říkali už několikrát. Jsou na něj a Austina neskutečně pyšní, že s tím tlakem na jejich soukromí tak statečně bojují.