Zlatá klec 2: Domov

(29)

Jen co vejdu do domu, hned řeknu Samovi, jaký mám plán a že Jeremyho dostanu z toho nechtěného svazku.

Bohužel, aby to vyšlo, ho nemůžu odvést na letiště. Požádám tátu, aby to pro mě udělal, s čímž nemá problém.

Celý den mi Sam pomáhá volit správná slova a nadhazuje mi překážky, které by během konfrontace s rodinou mohly nastat.

Například, když se jedná o dohodnutý sňatek, nemuselo by záležet na tom, s kým ten druhý mimo manželství spí. Hlavní je, aby se vzali. Což je oříšek, ale dáme hlavy dohromady a nadhodím vydírání. Mírné a hlavně legální.

Další překážka. Dejme tomu, že z toho Jeremyho dostanu. Příště mu vyberou někoho jiného, koho si bude muset vzít. Protože smlouva.

Tímto jsem zaúkoloval Suzie. V tuto chvíli se bojím Jeremyho byť jen vidět, proto ho namísto mě poprosí o kopii smlouvy, kterou Jeremy se svými prarodiči podepsal.

Dostanu ho z toho, ať to stojí co chce.

Jen co mi cinkne zpráva od Suzie v mailu, ihned se pustíme se Samem do čtení.

Má naděje poklesne po dalších několika minutách. Nedokážu najít nic, co by šlo obejít. Vůbec nic.

Až Robert Kahale uzná za vhodné, Jeremy převezme firmu.

Jeremy se má oženit s někým z vyšších kruhů, jinak řečeno s úrovní a velkým rodinným bankovním kontem. Je to tam přesně napsané. I částka, kterou by měli vykazovat při ročním příjmu. Je tady i limit stanovený pro věk.

Proto zavolám Michaelovi. Na tohle jsme se Samem hodně krátcí.

Přesně a do puntíku mu nastíním Jeremyho situaci. Řeknu mu všechno, co mi řekl Jeremy i o té smlouvě. A že se Samem na ni koukáme už přes tři hodiny a nic nemůžeme najít. Nic, co by mohlo jít napadnout.

Prvně se naštve. Nechápe, jak někdo může někoho nutit do sňatku. Potom začne regulérně ječet ohledně lidských práv a že tohle bude to první, co jim otříská o hlavu.

Pak mi velice ostře přikáže, ať mu okamžitě pošlu tu smlouvu. S velkou zásobou sprostých slov.

„Mám dojem, že Michael si to sem s ním přijde vyřídit osobně," podotkne Samuel, který celý rozhovor slyšel a já mu to odkývnu. Nikdy jsem Michaela neslyšel tak vzteklého.

U auta se rozloučím se Samem. Beztak se brzo uvidíme na svatbě a musím mu zítra zavolat, aby věděl, jak to dopadlo.

Hodím na sebe džíny, volné tričko a vyrazím do penzionu se smlouvou v ruce. Tu druhou jsem pro jistotu schoval do sejfu ve studiu. A kopii poslal Michaelovi mailem.

Rodinka sedí hezky pospolu v salónku. Není tady moc dalších hostů. Alespoň budeme mít soukromí. Nechci tu situaci vyhrocovat víc, než je nutné.

Všimnu si, jak všichni dnešní zaměstnanci vyjdou z kuchyně a postaví se za bar. Dokonce i Nino.

Stuart na mě kývne hlavou a Tessa se Suzie zvednu ruce, že mi drží palce.

Zhluboka vydechnu a vejdu do salónku.

Výraz Genevieve by se měl natočit. V několika vteřinách se proměnil na šokovaný, nadržený a vyděšený.

„Já vás všechny zdravím," usměju se a postavím se za židli od Jeremyho. Ten se na mě raději nedívá. „Genevieve říkala, že jste zde poslední večer, tak jsem se přišel rozloučit."

„To je od vás milé Zeku," poví mi Jeremyho babička. „Chcete si k nám přisednout?"

„Ne, to raději ne," zakřením se, zatímco ostatní se zatváří zmateně. „Víte, jen mě znepokojuje jedna věc. Jeremy je můj nejlepší kamarád a i když vím, že je do Genevieve hluboce zamilovaný, nemůžu dovolit, aby si vzal holku, která ho nerespektuje a chce ho jen kvůli dědictví jeho rodiny."