Zlatá klec 2: Domov

(13)

Uběhne dalších pár týdnu, během kterých se toho stane spousta.

První a nejdůležitější, přijedou naši. Konečně mají zasloužený odpočinek. Nastěhují se k Suzie a Andymu do jejich domu a začnou jim vypomáhat s domácností. To hlavně máma. Táta se neustále točí kolem mě a pomáhám nám s Andym ve stájích. Už se to rýsuje.

Já volal Samovi, abych mu nastínil situaci a jestli neví o někom, kdo by nám mohl pomoct sehnat koně. Nebo aby mi doporučil odborníka.

Položil jsem mu to po hodinové přednášce, jak se máme o koně starat a co je zapotřebí všechno zařídit. V půlce slova.

Máma s tátou mají ohromnou radost z nadcházející svatby Joela a Austina. Hned jim sami zavolali, aby jim pogratulovali.

Změnili se i mé vztahy s lidmi z personálu. Už nejsou vůči mně tolik nervózní. Uvolnili se a konečně se mnou jednají, jako s člověkem sobě rovným, ale stejně mě pořád obdivují. Tou záchranou psa jsem tomu nasadil korunu.

Veterinář se nám ozval asi po měsíci. Mluvil tedy se Suzie, ale neměl dobré zprávy.

Majitele našel a když zjistil, že psovi ublížil on, podal na něj trestní oznámení a taky mu vyfakturoval celkovou léčbu, kterou na Mimsy – tak se jmenovala fenka – vynaložil. Bohužel to nepřežila, stejně jako její tři štěňata. O to víc je do toho zapálený.

Suzie mi to oznámila, když mi do náruče dávala jediné přeživší štěně, pět týdnů staré. Jediné s bílou srstí a černými fleky. Taky vyplnila veškeré papíry a malinká bordel kolie je moje. Nakoupila mi i všechno potřebné, včetně pelíšku, granulí, plínek a hraček. Vše, co je potřeba pro výchovu tohoto mrňouse.

„Už zvládne jíst tuhou stravu, proto nebyl problém, že si ho vezmeme. Tedy... je to tvoje holka."

„Holka?" uchechtnu se a přiložím si to malé chlupaté klubíčko k hrudi.

„Museli jsme si ji vzít, jinak by padla bývalému majiteli a to veterinář rozhodně nechtěl," vypráví Suzie. „Trochu si pohrál s papíry a údajně zemřela Mimsy a její čtyři štěňata. Tohle je nalezenec u silnice," mrkne na mě a pohladí to škvrně na hlavě. Je absolutně dokonalá.

Co moc dokonalé není, tak že se mi hned první noc vyčůrala do postele. Taky, že mě budí třikrát za noc, protože si chce hrát a svými ostrými zoubky, jako jehličky, mě kouše do prstů.

Do péče o ni jsem se pustil s vervou a nadšením. Je něco jiného si uvědomit, že kdybych šel běhat se sluchátky, jako obvykle, tak by nemusela přežít. Zároveň je i na hovno, když mi dojde, že neběhat se sluchátky, našel bych je dřív a všichni by mohli být v pořádku.

O to víc se snažím, aby můj nový člen rodiny měl všechno, co potřebuje. Taky se ode mě nehne ani na krok. Pořád ji tahám všude sebou. Jenže nikdo mi nic nevyčítá, jen Nino mě varuje, že až bude větší, bude mít zákaz do kuchyně.

Každý si ji zamiloval na první pohled a hlavně ty její světlounce modré oči, které jsou až bílé. Je to celkem strašidelné, ale zároveň úchvatné.

Kluky hned zavalím jejími fotkami.

Bohužel už nechodím tolik běhat, za to se s ní procházím po pláži. Šíleně se rozplývám blahem, když se rozběhne tím svým kymácivým během k oceánu a jen co se voda začne vlnit zpátky, tak rychle uteče zase ke mně.

Lehnu si do písku a ona se ke mně ihned přiblíží a vyšplhá mi na hruď, kde si spokojeně lehne.

Jsem vyčerpaný, proto mě ani nepřekvapí, když na místě vytuhnu a nechám se kolébat zvuky vln na pláži.