Zlatá klec 2: Domov

(28)

Vzbudím se nad ránem. Jeremy vedle mě tiše oddechuje, ale už mě neobjímá. V noci se ode mě odkulil. Pokaždé si stěžuje, že ze mě sálá neskutečné horko.

Opatrně, tiše a pomalu vstanu z jeho postele. Nechci, aby si všiml, že odcházím. Kdyby se mě pokusil zastavit, nedokázal bych mu odolat.

Obléknu si své svršky a na malý moment zaváhám. Mám nutkání, odejít beze slova, jako mi to udělal on, jenže to nemůžu. Na to ho příliš miluju.

Na jeho stole u laptopu najdu papír a tužku a napíšu mu vzkaz. Vím naprosto přesně, co mu chci napsat a není to žádná otřepaná fráze, kterou jsem psal dívkám na jednu noc.

Pořád se na tebe zlobím,
protože jsi mi lhal.
Pořád jsi zasnoubený,
takže se dnešní noc nebude opakovat.
Pořád tě miluju.
A navždy budu.

   Zeke

Nechám papírek ležet na polštáři a tiše se vykradu z jeho bytu. Hryzne mě svědomí při pocitu, že zaslechnu vzlyk, jenže kdybych si to skutečně připustil, nikdy bych odtud neodešel.

Sednu do auta a dojedu až domů. Dveře se snažím otevřít tiše, abych náhodou nevzbudil Sama, ale k ničemu. Už dávno sedí u baru a snídá cereálie.

Zamračeně se na mě podívá a pak se ohlídne do chodby k pokojům. Sjede mě očima od hlavy až k patě a vytřeští je.

„Ty jsi nespal doma," vyhrkne a zakření se. Já jeho nadšení bohužel nesdílím.

Vydám se do ložnice, abych mohl vyzvednout Josie, ale Samův smích mě nepřestává pronásledovat.

„Promluvili jste si?" zeptá se nadšeně, když kolem něj znovu projdu, tentokrát s Josie po boku.

„Jo," odseknu naštvaně.

„A?" pozvedne obočí, tak se na něj ve dveřích ohlídnu.

„Nic se nezměnilo," opáčím a vyjdu s Josie ven. Samuel nás dožene za patnáct minut na pláži.

„Vysvětluj," vyhrkne udýchaně, protože za námi běžel.

„Dohodnutý sňatek. Měl jsi pravdu," povím klidně s pohledem na oceán. „Tu holku pomalu nezná."

„Takže super," zakření se, ale jen se ušklíbnu. „Netvař se tak kysele," praští mě do ramene. „Miluje tě. Ber to trochu pozitivně. A co na něj tedy mají? Můžeme zkusit vymyslet, jak mu pomůžeme."

„Smlouvu," vydechnu a potřesu hlavou. „Dle Jeremyho absolutně neprůstřelnou."

„Kurva," zakleje a vjede si rukou do vlasů. „Smlouvy jsou zasrané zlo. Známe přesné znění? Šlo by to nějak obejít?"

„Nevím," povím mu upřímně. „Neřekl jsem mu, aby mi ji ukázal. On... složil se. Vážně hrozně. Měl jsem o něj strach."

„Má si vzít holku, kterou nemiluje, nezná a která není ty," uchechtne se smutně. „Nepřekvapuje mě to."

Přikývnu a písknu na Josie, aby se ke mně vrátila. „Potřebuju si promluvit se Suzie, aby mu nedovolila odejít," řeknu Samovi. „Přišel už o všechno. I o právo svobodné volby. Nemůžu dovolit, aby přišel i o rodinu, kterou si tady vybudoval."

„Děláš správně," řekne mi Sam a obejme mě.

„Bolí to," fňuknu mu do ramene. „Když jsem se před dvěma týdny probudil vedle něj, netušil jsem, že to bude naposledy, co jsme spolu byli šťastní."