Zlatá klec 2: Domov

(14)

Suzie si skutečně nedělala legraci, když říkala, že vydání nového songu prožívá celý penzion a dělají u toho velkou párty.

Už několik dní se všichni těší na páteční večer, kdy se u ní sejdou. Mě pozvala taky. A pochopitelně, všichni skáčou několik metrů do vzduchu, protože konečně celý svět ví, s kým ten nový song bude.

Jen, co mě sestra viděla, začala pištět jako na lesy a skočila mi do náruče. Nepřekvapuje mě to. Každému na světe jsem řekl, že spolupráce s Eminemem je můj životní sen.

Proto i já zamířím v pátek večer k Susan domů společně s Josie. Dveře mají odemčené, tak bez skrupulí vejdu.

Naskytne se mi tak pohled na většinu zaměstnanců penzionu, jak postávají v obýváku i kuchyni a pijí pivo nebo víno. Z televize hraje jedna z mých písniček.

Nechám Josie, aby běžela za Zuzu usazenou na podlaze u pohovky a opřu se o rám průchodu mezi kuchyní a obývákem.

Založím si paže na hrudi a dlaní se plácnu do obličeje, protože Stuart právě velmi neúspěšně rapuje moje slova a nijak zvlášť mu to nejde.

Vedle mě se postaví táta a s úsměvem na tváři mi podá láhev piva.

„Dosáhl jsi vrcholu," řekne mi a přiťukne si se mnou. „Nikdy by mě ani nenapadlo, že když jsem tě v osmi vzal na jeho koncert, budeš s ním teď mít písničku."

Uchechtnu se a napiju piva. „Sám tomu pořád nemůžu uvěřit," potřesu hlavou. „Je to celé pořádná jízda. Ani si neuvědomuji, že je to vlastně velice významný okamžik. Jako by mě to míjelo."

„Vidíš ty lidi tady?" máchne rukou. „Ti všichni tě obdivují. A nejen díky tvým úspěchům v hudbě, ale i díky tvým názorům. A potom, co tě blíže poznali... mají tě rádi."

„Drbali jste s Ninem v kuchyni?" zasměju se.

„To si piš," oplatí mi to, když se ke mně rozběhne Zuzu s Josie v patách a skočí mi do náruče.

„Stejdo? Můžu si Josie nechat?" zamumlá s tváří přitisknutou na mé.

„Ee... jen ti ji můžu půjčit," zakřením se. „Ale až bude starší. Přece jen, je to ještě větší miminko než ty."

„Já mám miminka ráda," houkne mi do ucha, jako by to bylo to největší tajemství.

„To já taky," zakřením se a víc si ji k sobě natisknu. Už se tolik nebojí, že jí odejdu, proto mě už tak často neobjímá. Snad bude v pohodě, když pak na pár dní odjedu do LA.

Pohled mi padne na Jeremyho, který sedí na pohovce společně a Tessou a oba se rozesmějí na celé kolo, když se Stuart ztrapňuje při rapování. Kupodivu je mu to naprosto ukradené. A Jeremy vypadá nádherně.

Kouknu na Zuzu a ujmu se části se zpěvem. Popravdě, tahle písnička se mi hodně povedla a líbili se mi i obličeje Joela a Austina, když mě vlastně poprvé v životě slyšeli používat vokály a ne rapovat.

Vím, že na mě všichni zírají. Na živo jsem před nimi nikdy nezpíval, ale já se soustředím jen na Zuzu, jak mě drží za tváře a šťastně se usmívá.

Tu písničku mám rád. Je celkově o lidech různých národností a o jejich laskavosti. Jedna z mála písní, kterou mi Joel neopravil.

„Zeke Tremblay na živo," zvolá Stuart a nadšeně zatleská. Nejspíš už má slušně upito.

„Když budu mít dobrou náladu, třeba tě jednou vezmu na svůj koncert," mrknu na něj jedním okem a postavím Zuzu na zem.

Usadím se na pohovku vedle Jeremyho a Josie si položím do klína.