Temná jarní noc ponořená do roušky deště. Je pozdě a Jungkook konečně douklidil celou kavárnu ve které pracoval. Nikdy nespěchal domů a proto byl on ten poslední kdo odcházel. Mimo to dnes tu byl i na přesčas. Doma stejně bude sám. Teta tam stejně bývala jen zřídka. Raději trávila čas v různých klubech a v kasinech. Jungkook byl stejně raději sám. Podíval se ven a když zjistil, že déšť ustál, rychle uklidil věci do kumbálu, oblékl se do bundy, zhasl světla a zamkl za sebou hlavní vchod od kavárny. Rychlím krokem se vydal temnou neosvětlenou ulicí přímo k sobě domů.
Šel dost rychle. Nelíbila se mu ta představa, že by mohl takto v noci na kohokoliv narazit a tím kohokoliv myslel upíry, kteří mezi lidmi žijí naprosto volně a nikdo se nezajímá o to, jestli někomu ubližují nebo ne.
Z myšlenek ho vytrhly kroky, které za sebou uslyšel, ale když se otočil nikdo tam nebyl. Znovu se rychlím krokem vydal dál po chodníku a nesnášel ten fakt, že jeho dům je ještě dost daleko. Kroky se ozvali znovu, ale teď když se otočil, jasně viděl jen pár metrů od sebe osobu v černém. Stál na místě a skoro nedýchal. Osoba se pohnula a vykročila směrem k němu. Jungkookem projel strach, zpanikařil a vběhl do první postranní uličky, která se tam nacházela a jak brzy zjistil, byla slepá.
Jungkook se rozhlížel z jedné strany na druhou až se jen kousek před ním zastavila ona osoba. Jistě to byl muž, ale přes kapuci co měl na hlavě mu neviděl do tváře.
Je to snad sériový vrah nebo nějaký feťák? - Pomyslel si Jungkook.
Vážně si nemyslel že si pro něho smrt přijde tak brzy. Ještě chtěl nějakou tu dobu žít. Jungkook už se zády opíral o zeď a strach v očích. Tajuplná osoba si sundala kapuci a Jungkookovi neuniklo jak škodolibě se na něho usmíval a ani ten fakt, že ta osoba je upír. Jen on a upír v temné uličce uprostřed noci. Upír k němu přistoupil blíž. Bylo zřejmé, že si s ním už teď hrál na kočku a myš.
"Co tak krásná a nevinná růže dělá v takové temné uličce?" Škodolibě se na chlapce pousmál.
"J-já nejsem ž-žádná růže." Zakoktal se. Zima začala procházet jeho tělem.
"Ale rozhodně jsi krásný jako růže." Znovu se pousmál. Očividně ho bavilo si s ním takto hrát.
Jungkook se ještě víc natiskl ke zdi. Moc dobře věděl, že je v pasti. Upír už stál tak blízko.
"Copak nevíš, že bys po setmění neměl chodit sám?" Se stálým úšklebkem se na něho znovu usmál.
"Co ode mně chcete?" Jen co to řekl tak byl upír hned před ním.
Chytl Jungkooka za bradu aby ho donutil se mu díval přímo do očí. Jungkook nemohl popřít, že ten upír byl atraktivní. Měl světlé vlasy, jeho pokožka byla jako porcelán. Oči skoro až černé. Ostré rysy, úzké rty a dlouhé prsty na rukou. Jeho pohled byl až děsivě hypnotický. Jungkook chtěl otočit hlavu aby se na něho nemusel dívat, ale upír mu to nechtěl dovolit. Dvěma prsty mu svíral bradu.
"Proč se na mě nechceš podívat. Bojíš se?" Sám tmavovlasého chlapce hypnotizoval a skenoval.
"J-já..." Zakoktal se.
Do uší se mu dostal upírův melodický smích. Jungkook se odhodlal se na něho podívat a když se střetli svými pohledy, zrudl rozpaky.
Upír se k němu naklonil a pošeptal mu do ucha: "Až budeš chtít tak ta touha tě ke mně dovede, pokud si tě ovšem dřív nenajdu já sám, ale pro teď jdi domů." Jungkook se ani nenadál a upír byl pryč.
Nehodlal na nic čekat a jakmile ho nohy začaly poslouchat tak se okamžitě co nejrychleji rozeběhl domů. Roztřesenými prsty rychle odemkl dveře a hned je i zamkl. Celý roztřesený se svezl po dveřích až na zem. Rozdýchával to co se mu dnes přihodilo. Jen co se uklidnil tak si uvědomil, že je sám v celém domě, který byl ponořen do tmy. Rychle se vyhrabal ze země zpět na nohy a rychle rozsvítil co nejvíce světel. Doufal, že ho ten upír nesledoval. Nechtěl by tam nezvaného hosta a taky nechápal co těmi svými slovy myslel. Na jídlo neměl ani pomyšlení a proto se co nejrychleji vydal do svého pokoje. Na posteli popadl své věci na spaní, zalezl do koupelny kde se zamkl. Sundal ze sebe věci, které hodil do koše na prádlo a hned zalezl do sprchy. Pustil na sebe smršť teplé vody. Byl promrzlí. Opřel se o kachličky a znovu přemýšlel nad upírovými slovy. Povzdychl si. Nechápal význam těch slov. Zatřepal hlavou a raději se co nejrychleji umyl. Po sprše a vykonané hygieně se převlékl a opustil koupelnu. Zalezl pod peřinu, natáhl se k lampičce kterou zhasl. Nemohl usnout a až po nějaké době co ležel mu došlo, že se poprvé v životě setkal s upírem a ke všemu to ještě přežil. Musel uznat, že ten upír byl velmi tajemný. Měl z něho strach, ale někde v hloubi duše mu přišel tak atraktivní. Dost dlouho se přemlouval až ho únava konečně přemohla a on konečně usnul.
Ráno ho neprobudil budík a když se podíval na hodiny, které ukazovaly 7:15 a pod časem datum 10.3. sobota, došlo mu, že je víkend. Úplně zapomněl, že včera byl pátek a on má víkendy volné. Jeden z důvodů proč dělal přesčasy. Neohrabaně se vysoukal z postele. V koupelně vykonal ranní hygienu a potom se převlékl do džínů a bílého trika. Venku svítilo slunce. Vyšel z pokoje, sešel schody a v kuchyni si dal vařit vodu na kávu a zatím si namazal tousty máslem a medem. Po snídani strávil většinu svého času tím, že celý dům pouklidit. Odpoledne si jen přes hlavu přetáhl mikinu, obul si tenisky a rozhodl se jít projít do nedalekého parku.
Normální člověk by šel za přáteli, ale Jungkook byl tichý typ, jiní tomu říkají introvert a proto moc přátel neměl. Vlastně mu to ani nijak nevadilo. Byl rád sám. V tichu u krbu a s dobrou knihou. Jungkook se procházel parkem a užíval si krásný den, který vystřídal ten deštivý týden. Byl zabraný ve svých myšlenkách až nechtěně do někoho vrazil.
"Omlouvám se." Tiše špitnul a doufal, že ten druhý to lehce přejde.
"Náhoda, růžičko?" Jungkook při tom hlase zvedl svůj pohled a vytřeštil oči.
Ten upír stál přímo před ním a bez zábran si ho prohlížel od hlavy až k patě. Upíři byli dost zvláštní osoby. Mohli ve dne na slunce a taky dokázali žít z normální stravy jako lidé a Jungkooka to stále překvapovalo.
"Je den." Dostal to ze sebe aniž by přemýšlel.
"Řekl bych že ano." Upír se tomu zasmál, přešel tu část kdy je chlapec tak mimo, že nepřemýšlí nad tím co říká. Pak přivřel oči a přemýšlivě si chlapce pozoroval. Jungkook se začal cítit nepříjemně.
"Musím jít." Chtěl utéct. Otočil se k odchodu, ale upírovi ruce ho chytili.
"Kam utíkáš?" Jungkook sebou škubl, ale bylo mu to k ničemu.
Upír ho zatáhl pod strom, které lemovalo křoví. Tudíž na ně nikdo neviděl. Upír před ním stál tak vyzývavě a sebejistě.
"Chcete mě tu zabít?" Jungkook zazmatkoval. Podíval se okolo sebe, ale nikde nikdo.
Upír se tomu musel uchechtnout.
"Co bych z toho měl?" Uličnicky se na Jungkooka usmál a mrkl.
Na okamžik se zadívali jeden druhému do očí. Jungkook cítil něco zvláštního. Vůbec nevěděl co by měl dělat. Upír si při pohledu na chlapce skousl spodní ret. Z nenadání popadl chlapce ta ruku a odtáhl ho k jedné kamenné cestičce. Jungkook byl překvapený. Upír nepouštěl chlapcovu ruku a tak s ním zcela vydán na milost kráčel po chodníku lemovaném trávou a květinami. Jungkook po něm po očku koukal. Upír se nad tím pousmál.
"Nad čím přemýšlíš růžičko?" Jungkook sebou trhl.
"Nad ničím." Kuňkl a podíval se na jeho ruku, která byla stále v té upírově.
Je teplá, ne chladná. Kolik toho o upírech nevím. - Pomyslel si.
"Zajímá tě proč můžeme být na slunci, proč hřejeme a proč můžeme přežít ze stejné potravy jako vy lidé?" Když to upír řekl tak Jungkook přikývl.
Připadal si jako by mu snad četl myšlenky.
"Jednou ti to možná řeknu, ale nevěř všemu co se říká. Spisovatelé mají hodně bujnou fantazii." Tím pustil chlapcovu ruku a z ničeho nic byl pryč.
Jungkook překvapeně stál v půli cesty uprostřed parku.
Ještě hned v ten den se vydal do městské knihovny. Prohrabával se ve starých knihách, rukopisech a různých starobylých smluv. Chtěl zjistit zda by se o upírech mohl dozvědět víc. Ten záhadný upír v něm vyvolal zvědavost.
ČTEŠ
My Vampire Lover
FanfictionSvět kde upíři žijí volně mezi lidmi. Svět kde se lidé nemusejí bát o své životy...Tedy většinou! Jungkook je chlapec žijící se svou tetou po tom co jeho rodiče zemřeli po autonehodě a jeho život už nestojí za nic. Jedinou útěchou mu je jeho práce...