My Vampire Lover

.2.

18+

Celý zbylí víkend Jungkook trávil tím, že ležel a spal. Připadal si nehorázně unavený. Přispěl k tomu fakt, že opět nemohl spát. Těmito stavy trpěl od toho dne co měl s rodiči autonehodu a chování jeho tety k tomu taky přidávalo svou váhu. Měl by brát léky na spaní, ale ty stejně neužíval. Nikdo nemohl chápat jak se cítí. 

Když byl na tom lépe tak se vydal zpět do knihovny. Dopátral se alespoň starých rukopisů a dětech noci. Takto tam říkali upírům. Extrémně rychlí a silní. Smyslní, ale většinou bez lidských citů. Možnosti několika druhů ovládání. Jungkooka napadlo zda ho i ten tajuplný upír nějak ovládal. Znovu se cítil unavený a tak vše uklidil a raději se vydal domů kde by se mohl trochu prospat. 

V pondělí se omluvil z práce. Byl rád, že měl nadělané hodiny navíc, takhle si mohl vzít celý týden volno. Stále se necítil dobře a jednoduše to chtěl vyležet. Ovšem pokaždé když zavřel oči viděl ho. Upír se mu neustále vkrádal do mysli. 

O dva dny později když už se cítil o něco lépe a byl v kuchyni kde si připravoval čaj tak do domu vešla jeho teta.

"Stále jsi nemocný?" Ani ho nepozdravila a větu na něho spíše plivla. 

Teta byla sestra jeho mamky, ale v chování byla úplně jiná. Po smrti jeho rodičů se o něho musela starat než došel dospělosti. Nejhorších pár let v jeho životě. Po dosažení Jungkookovi dospělosti nabil veškerá práva v závěti. Rodiče mu vše odkázali, veškerý majetek a teta se tím stala ještě víc chladnou než bývala normálně. Jasně mu dávala najevo jak ho nenávidí.

"Ano, stále mi není úplně nejlépe." Nevěděl co jiného jí na to říct.

"Hmmm." To bylo to jediné čeho se dočkal.

Najednou se před něho postavila s rukou nataženou před něho. Jungkook věděl proč přišla. Chtěla peníze. Takto ho využívala se slovy, že se o něho pět let starala, živila ho a tudíž by jí to měl alespoň nějak vrátit. Jungkook si povzdychl a se svěšenou hlavou šel poslušně do knihovny kde za jedním obrazem byl skryt sejf. Zadal číselný kód a vytáhl jeden z mnoha balíčků bankovek. Vše bezpečně zavřel a balíček s penězi dal své tetě do rukou. 

"Alespoň k něčemu jsi dobrý. Uvidíme se až se budu nudit nebo až dojdou peníze." S těmito slovy se otočila k odchodu a Jungkook jen stál na místě. Pro svůj čaj se vydal až když zaslechl zavření dveří.

Znovu si povzdychl. Posadil se do křesla a snažil se alespoň nějak uklidnit. Znovu se mu třásli ruce. Jeho dech byl zrychlený. Zavřel oči a zhluboka dýchal. Když se zas uklidnil šel si lehnout aby se z toho dostal.

Ležel v posteli a nemohl si pomoct. Celé dny pátral po tom tajuplném upírovi. Nic ovšem nenašel. Nevěděl jak se jmenuje, netušil jak a kde ho najít. 

Další den když se znovu cítil lépe tak se vydal do knihovny. Vrátil knihy které si vypůjčil. Vydal se do staré části knihovny. Zkoušel prohledávat data uložena v počítači, ale nic a tak to zkusil po staru. Pročítal se starými záznamy o upířích pohybech přímo zde ve městě. 

Bylo už pozdě a Jungkook se cítil unavený. Už to chtěl vzdát když konečně zahlédl známou tvář. Únava byla ta tam. Portrét upíra kterého hledal. Listoval v záznamech a konečně se dozvěděl jméno i to kde žije nebo kde alespoň žil.

Kim Taehyung - Vila Black Rose 1320

Jungkook netušil kde ve městě se tato vila nachází, pokud vůbec ještě stojí a tak udělal to co by neměl. Portrét i s adresou složil do své tašky a vše ostatní vrátil na svá místa. Domů se vrátil dost pozdě, ale i tak hned zasedl k notebooku a zkusil zadat název vily. Když zjistil, že vila stále stojí a hlavně, že její obyvatel je stále jeden a ten samý a to upír jménem Kim Taehyung, zapsal si přesnou adresu do telefonu a poté si šel lehnout.