My Vampire Lover

.15.

Čas s upírem utíkal chlapci rychleji než by chtěl. Teď byl ve svém novém domě aby si tam pouklidil. Celý den utíral prach. V obchodě nakoupil nějaké potraviny k sobě domů a spoustu dalších do dětského domova který finančně podporoval. Své nakoupené suroviny odnesl domů, nechal je v kuchyni na pultu a hned se vydal se vším ostatním do dětského domova. 

Nějakou dobu tam s dětmi zůstal a odcházel až když slunce začalo zapadat. Venku stále bylo dost lidí a Jungkook mohl být jen paranoidní, ale přišlo mu, že ho někdo sleduje. Sem tam se pootočil, ale nikde nikdo. Stále se ho držel nepříjemný pocit. Ještě zrychlil ve svém kroku aby byl doma co nejrychleji. Rychle otevřel dveře a než je stihl zavřít, někdo ho silně a hrubě popadl zezadu za paže a hodil jím vzduchem. Jungkook zády narazil do protější zdi. O jeden z rohů se uhodil do hlavy a ztratil vědomí. 

"Jungkookie?" Cítil jak jím někdo opatrně zatřásl. Vydal jen bolestný sten, ale oči otevřít nedokázal. "To nic, postarám se o tebe." Ten hlas byl tak vzdálený. Znovu upadl do bezvědomí.

Když se znovu probudil, ležel ve své posteli. Bolela ho hlava a bylo mu na zvracení. 

"Jsi vzhůru?" Taehyung byl vmžiku u něho. Starostlivě si ho prohlížel.

"Co to?" Jungkook nevěděl co se děje.

"Co se stalo?" Taehyung si sedl k chlapci na postel. Jungkook se zapřemýšlel.

"Nejsem si jistý. Někdo mě přepadl?" Jungkook vlastně neviděl toho kdo na něho zaútočil.

"Nic si z toho nevybavuješ?" Taehyung tím byl frustrovaný.

"Nevím kdo to byl. Bylo to tak rychlé." Taehyung na Jungkooka střihl rychlím pohledem.

"Rychlé?" Sám upír byl teď ostražitý.

"Celou cestu domů jsem měl pocit, že mě někdo sleduje a tak jsem šel rychle a jakmile jsem otevřel dveře tak mě někdo zezadu silně chytl za paže a odhodil na protější zeď. Musel jsem se udeřit do hlavy a..." Jungkook přestal mluvit, protože se mu zhoupl obraz i žaludek.

"To nic, postarám se o tebe." Taehyung ho chtěl uklidnit.

"Promiň." Vyhrkl ze sebe. S vypětím všech sil se vyhrabal z peřin a utíkal do koupelny. 

Sehnul se nad záchodovou mísou a začal zvracet. Taehyung si klekl k němu a konejšivě ho hladil po zádech.

"Nemusíš tu být." Jungkook se cítil trapně.

"To je v pořádku." Znovu ho pohladil.

Když to vypadalo, že už ze sebe nic nedostane, otřel si pusu do ubrousku, spláchl a s upírovou pomocí se postavil na nohy. Přešel k umyvadlu kde si vyčistil zuby a opláchl obličej. Taehyung mu pomohl zpět do postele. 

"Zřejmě máš otřes mozku. Lež a já se o tebe postarám." Jungkook přikývl. Hlava ho bolela, ale alespoň už ho nebolel žaludek.

Rukou se dotkl čela a zjistil, že tam má na pravé straně vatový polštářek přelepený náplastí. Podíval se na upíra, který mu zrovna chtěl na čelo přiložit chladivý polštářek.

"Krev?" Pípl Jungkook.

Taehyung se nad tím pobaveně uchechtl. 

"Drahý, mě tvá krev ani žádná jiná nedráždí." Na špičku nosu mu lípl malou pusu.

Jungkook se nad tím zasmál. Proč mu vždy nedojde, že Taehyung k životu nepotřebuje krev? Kolikrát už ho viděl jíst normální jídlo? Několikrát a přesto při takových chvílích zapomínal.