My Vampire Lover

.14.

Jungkook se v upírově domě zastavil v místnosti s hudebními nástroji. S obdivem si je prohlížel. Sedl si na jednu ze stoliček, popadl jednu z kytar a prsty jedné ruky přiložil na struny a druhou začal brnkat. Brnkal si melodii písně, kterou zbožňovala jeho mamka. Ani si nevšiml, že je upír opřený o rám dveří a zaujatě ho pozoroval. Byl jím fascinovaný. Jungkook si ho všiml až když skončil a kytaru odložil.

"Krásné." Taehyung se na něho pousmál.

"Děkuju." Jungkook se stydlivě pousmál.

"Rodiče tě učili?" Taehyung byl zvědaví.

"Chodil jsem na konzervatoř." Vysvětlil mu.

"Pak tedy nechápu proč se tím neživíš." Přešel až k němu.

"Jak bych mohl." Jungkook nad tím jen pokrčil rameny.

Najednou to Taehyungovi došlo. Kvůli smrti rodičů a tetě se po skončení školy nedokázal na nic soustředit. Taehyung mu dlaní přejel od vlasů až k tváři. Jungkook se nad jeho náhlou nákloností musel pousmát. 

"Jsi tak krásný." Jungkook nad tím stydlivě sklopil zrak. "Nedívej se dolů." Taehyung mu útlými prsty zvedl bradu tak aby se na něho chlapec musel dívat.

Jungkook se na něho rozpačitě pousmál. 

"Chci tě někam vzít." Taehyung se na Jungkooka usmál a mrkl na něho.

"Kam?" Jungkook byl překvapený.

"Překvapení." Taehyung si přiložil ukazováček ke rtům.

Jungkook překvapeně zamrkal očima, ale i tak přikývnutím souhlasil. Taehyung k němu natáhl ruku a Jungkook mu podal svou. Společně vyšli ven z domu a zamířili směr k nedalekému lesu. Jungkook se pustil upírovy ruky a zastavil se přímo před lesíkem. Nijak se mu nelíbil.

"Neboj se." Upřímně se na chlapce pousmál.

Jungkook se zhluboka nadechl a opět se ho chytl a celou cestu se ho nepouštěl a byl za to rád. Párkrát zakopl o kořen a kdyby ho upír nedržel tak by se neustále válel na zemi. Taehyung se nad tím čas od času uchechtl, ale nijak to nekomentoval. Normálně by ta cesta netrvala tak dlouho, ale s Jungkookem ano. Nebyl na tyhle cesty zvyklí a Taehyung byl trpělivý. Zastavili se u vchodu do velké skály, kterou lemovaly stromy. Byla schovaná pěkně uprostřed lesa. 

"Pojď, lidé o tomhle místě nevědí." Znovu Jungkooka pobídl k pohybu.

Společně tedy vstoupili dovnitř skály. Byla tam tma a proto se Jungkook držel Taehyunga aby nespadl. Prošli dvěma skalními chodbami až se zastavili u části kde bylo jezírko s průzračnou vodou. Klenba skály se třpytila jako hvězdy na noční obloze. Jungkook sáhl do průzračné vody a k jeho překvapení zjistil, že je příjemně teplá. Chvíli okouzleně pozoroval celou tu scenérii. Taehyung ze sebe začal svlékat své věci a vlezl do průzračné vody. Jungkook si skousl spodní ret, chvíli se díval na Taehyunga který se na něho díval a usmíval až se nakonec i Jungkook svlékl a vklouzl pod hladinu. Přešel až k upírovi. Teď stáli naproti sobě. Jungkook si jeho pohledem připadal jako zhypnotizovaný, ale to nebylo nic nového.

Upír se na něho díval těma svýma uhrančivýma očima a šibalsky se na něho usmíval. Chvíli se na sebe jen tak dívali než si upír Jungkooka přitáhl za pas až k sobě a něžně ho políbil na rty. Tohle místo bylo až magické a Jungkook si to rozhodně nenalhával. Taehyung se od Jungkooka odtáhl a ponořil se pod hladinu. Jungkook se otáčel dokola až ho Taehyung nepřipraveného objal zezadu okolo pasu.

"Vtipné." Jungkook se nad tím rádoby uchechtl.

"Co jiného." Taehyung mu lípl pusu na tvář.

Taehyung chytl Jungkooka za ruku a společně se přesunuli pod jednu skalní klenbu a tam se posadili na výběžek. Vodu měli do půli pasu. Jungkook se díval jak voda odráží různé barvy barev.

"Je to jako hvězdy." Byl tím uchvácený.

"Tato skála má mnoho různých minerálů a proto se její klenba třpytí." Vysvětlil mu Taehyung.

"Jak je možné, že tohle místo nikdo nezná?" Jungkook to nechápal.

"Lidé jsou moc vytížení prací a jinými starostmi a taky jen tak nejdou do lesa." Taehyung se nad tím uchechtl.

"To je pravda." Jungkook nemohl jinak než souhlasit. Sám si to zažil. 

Taehyung se pousmál a sám se pohledem zaměřil před sebe. Byla chvíle ticha než Jungkook znovu promluvil.

"Smím tě políbit?" Jungkook se ho nejdříve zeptal o svolení.

"Ovšem, proč se ptáš?" Taehyunga jeho otázka pobavila.

"Potom co se stalo si teď nejsem jistý co smím a co ne." Ledabyle nad tím pokrčil rameny.

"Ty smíš cokoliv jen chceš a myslím, že už jsi mě několikrát políbili bez dovolení." Taehyung se na něho povzbudivě pousmál.

Taehyung by ho políbil sám, ale když se Jungkook zeptal, rozhodl se počkat až chlapec začne. Jungkook se k němu naklonil a lehce spojil jejich rty v něžném polibku. Ani jeden se nesnažil někam spěchat. Prostě si užívali daný okamžik a polibky toho druhého. Na moment se od sebe odtáhli. Jungkook se zadíval do Taehyungových tmavých očí. Taehyung položil své dlaně na chlapcovy boky. Měl žár a chtíč v očích. Znovu si přivlastnil Jungkookovi rty. 

Řekl mu, že může cokoliv? Jungkook nepatrně zatlačil do upírovy hrudě aby ho kousek odstrčil.

"Nevadilo by..." Nestihl nic říct a upír se od něho odtáhl.

"Nevadilo." Zapřel sám sebe a upřímně se na chlapce usmál. 

Jungkook byl rád, že mu Taehyung vyhověl. Rozhodně mu to doma vynahradí. Šťastně se na něho usmál, objal ho a už se jen nechal unášet upírovou přítomností. 

Zaplavili si v jezírku a po zbytek dne si upír Jungkooka jen hýčkal. Uvařil večeři a když chtěl Jungkook umýt nádobí, jednoduše ho nasměroval do ložnice kde mu v koupelně  připravil vanu a sám šel nádobí uložit do myčky. Jungkook si nemohl stěžovat, ale bylo to pro něho zvláštní. Odvykl si aby pro něho někdo něco dělal. Vždy to bylo naopak. 

Jungkook ležel v posteli když Taehyung vycházel z koupelny. Lehl si vedle něho.

"Chceš?" Jungkook začal svou otázku.

Taehyung se nad tím jemně uchechtl.

"Myslím, že to necháme na jindy." Lípl chlapci pusu na čelo a přitáhl si ho do svého objetí.

Jungkook se nad tím uculil a nechal se jím objímat a hladit ve vlasech až dokud neusnul. Během noci se venku rozehnala ohromná bouřka. Bouře burácela, vítr se opíral do zdí a déšť bubnoval do oken. Jungkook se vyděšeně schoulil do klubíčka.

"Šššš, to nic." Taehyung si chlapce otočil čelem k sobě. Schoval ho do svého objetí a konejšivě ho hladil po zádech. 

Jungkook se snažil uklidnit, ale tentokrát to nezabíralo. Třásl se po celém těle.

"Nejde to?" Taehyung byl frustrovaný, že nemůže chlapce uklidnit.

"J-já se o-omlouvám." Jungkook se sám nad tím necítil dobře.

"Chceš ty léky?" Taehyung klidně zkusí i jinou alternativu.

"To ne. Moc jsem si na ně zvykl. Nechci být závislí. Jen mě drž, já to zvládnu." Taehyung jen poraženě přikývl. Nelíbilo se mu když ho viděl v takové situaci, ale musel to vydržet.

Jungkook věděl, že je v bezpečí, ale stejně se třásl. Snažil se tomu vzepřít. Nakonec s ním Taehyung zůstal vzhůru celou noc. Jungkook dokázal usnout až když se bouře částečně uklidnila.  Taehyung ještě dlouho chlapce pozoroval než si byl jistý, že opravdu spí a teprve potom se i on uvelebil v ohromné posteli, přitáhl si spícího chlapce k sobě a i on se vydal do světa snů.