Osud

6. Osm

     ,,A proč bych to měl dovolit?" zvedne zvědavě obočí. Hraje to. Já to vím. A on ví, že to vím. Oba dva víme smysl téhle frašky. 

,,Osm slov. Protože jsem pro něj největší hrozba na světě."

,,Fajn, ale svlékni se a neozbrojená sem pojď!"

Poslechnu ho a odpojím si opasek. Položím ho na poličku a svléknu si rolák. Z podprsenky si vyndám nůž. Všechno to skládám k opasku. Jdu k němu jenom v kalhotkách a v podprsence. ,,Nahá!"

     ,,Myslíš, že máš právo vidět jeho zboží nahé? Abys nepřišel o oči," myslím to vážně. A oba víme, že právě tohle by se mu stalo. Odstrčí Vanessu a chytí mě pod krkem. Začne mě hrubě osahávat. Rozpustí mi vlasy. Vypadne z nich nůž. ,,Řekl mi všechny tvoje triky."

Zvedá se mi žaludek. Osahává mě. Prohmatává mi prsa, jestli tam ještě něco nemám schovaného. Pak se zaměří na rozkrok. Držím jako ovečka. Vzrušeně dýchá. A já se dívám Davemu do očí. Vypadá vyděšeně. A Vanessa taky. ,,Pořád mám rukojmí. Pokud mu něco řekneš, ty dva chcípnout!"

Rozepne mi podprsenku. Zhluboka se nadechnu. ,,Vypadáš klidně. Proč se nebojíš? Já tě tady znásilním!" Sladce se usměju. ,,Očividně ti neřekl mojí největší zbraň," zavrčím a on se zatváří nechápavě. ,,Moje tělo."

       ,,Víš, pracuju skoro pořád. Musím být tomu mazánkovi pořád nablízku. Už je to dlouho, co jsem v sobě neměla muže. Přejedu mu prstem po hrudi. Chvěje se. Vím, že vypadám sexy. V kalhotech se mu dělá boule. ,,Lehni si," poručím mu smyslným hlasem a on mě poslechne. Sednu si na něj a prohrábnu si vlasy. Políbím ho na krk. Masíruje mi prsa. Je mi blbě, ale hraju to dál. Dělám, že mu rozepínám kalhoty, ale místo toho ho odzbrojím. Má u pasu nabitou devítku. Odjistím jí a hlaveň mu přiložím ke spánku. Úsměv mi zmizí z tváře a v očích mám vražedný pohled. 

,,Moje největší zbraň. Manipulace," jsem připravena stisknout spoušť. Ale brání mi v tom jejich přítomnost. Vím, že by mě nikdo neobvinil. Ale nedokážu to. Nemůžu toho hajzla zabít před Davem. Slezu z něj a vstanu. Pořád mu mířím na hlavu. ,,Vstávej." Poslechne mě.

      ,,Zabiješ mě?"

,,Ne, zatím ne. Všechno má svůj čas."

,,Tak tohle má být ta skvělá vražedkyně? Ta, která se jediná dokázala vyrovnat jemu?!" Někdo mi ke hlavě přiloží hlaveň. Byli dva?

     ,,Dlouho jsme se neviděli, Zo," zašeptá mi do ucha děsivě známý hlas. Střelím toho idiota do břicha a prudce se otočím. Vypadá úplně stejně. Černé vlasy mu padají do ostře řezaného obličeje. Jeho modré oči mě nemilosrdně probodávají. Vypadá skvěle jako obvykle. Couvnu. ¨

,,Přežil jsi to," zašeptám zděšeně a namířím na něj pistoli. 

,,Jako kdyby jsi mě dokázala zabít," smutně se usměje a snadno mi zbraň vytrhne z ruky. Srdce mi buší jako splašené. Slzy mám na krajíčku.

Povalí mě na zem a ruce mi drží u hlavy. Jak nostalgické. ,,Voníš pořád stejně," olízne mi tvář. Třeštím oči do stropu. Nedokážu vzdorovat. Jediný člověk, který mě dokáže zahnat do kouta a třást se strachy. 

     ,,Ani se nehni, otroku." Poslechnu ho. Síla zvyku. Už nejsem jeho otrok. Tak se hni. Jenže tělo mě neposlouchá. Vzpomíná si na všechny ty hrůzy. On vytáhne děsivě známý nůž, jehož ocel mi přiloží k břichu. Začnu sebou cukat a ječet. Nepřestávám křičet bolestí. Nůž za sebou nechává krvavou stopu ve tvaru osmičky. Zasáhnu ho pěstí do čelisti. Sleze ze mě. Vytáhne mě za vlasy na nohy. 

,,Jsi silnější než dřív," poznamená uznale a obejme mě zezadu. ,,Ale nezapomínej, že ty jsi byla zrozena jako moje hračka. A nikdy se z kruhu osmičky nedostaneš," kousne mě. Zasáhnu ho loktem do oka. ,,Do prdele!" zakleje a chytí se za oko. Jedním krokem jsem u poličky a vytáhnu nabitou pistoli. Namířím mu jí na srdce. ,,Už nejsem tvoje!"

,,Ale jo, jsi. Mám tě v hrsti. Nikdy neunikneš," otočí se ke mě zády a rozejde se pryč. Nedokážu stisknout spoušť a on to ví. Klesnu na zem. Obejmu se. Slzy nepřicházejí.

     Na zemi je lístek. Třesoucí se rukou ho zvednu.

Už víš co bude dál? Nezapomeň, Zo. Osmička je také znak pout a nekonečna. A ty nikdy neunikneš. 

S láskou tvůj pán.