Osud

11. Slzy

     ,,Vezmeš si mě Dave?"

Šokovaně vyskočím na nohy. Popadá mě nutkání tam vtrhnout, jí vykopnout a jeho zabít. Nenávidím ho. Nenávidím ho. Miluju ho. Sakra.

,,Nevím, promyslím to," odpoví jí neurčitě. Dave, klidně si veď sem milenky, ale prosím, nevezmi si ji!

,,Dobrá, až to budeš vědět, pošli mi textovku. Musím zase domů, čao." Zaujmu profesionální postoj a ihned nasadím kamennou masku. Ona vyjde a usměje se na mě. ,,Takže lesba jo?"

,,Nejsem," odpovím jí tím nejchladnějším hlasem v životě. ,,Miluješ ho?" zeptá se mě bez okolků. Už se k nám přidá i Dave jenom v trenkách. Ani se na něj nepodívám. Nedávám na sobě znát nervozitu.

     ,,Jako kdybych někdy mohla milovat takového imbecila. Nikdy bych se do něj nezamilovala," zalžu a ona se vítězně usměje. ,,Fajn, já padám. A nezapomeň mi písnout!"opustí nás a Dave ze mě nespouští oči. 

,,Brečela si," poznamená tiše a já mu věnuju nenávistný pohled. ,,Slyšel jsem tě. Brečela si. A hodně."

,,Jako kdybys mě mohl slyšet přes ten rámus," ušklíbnu se a prosmýknu se kolem něj do pokoje. Všechno je tu rozházené. Jeho triko skončilo na lustru. ,,Páni, jste vážně divocí," nedám na sobě znát bolest. Zato jeho oči překypují bolestí. ,,Nechci, abys to tu takhle viděla. Nechci, aby sis pošpinila vzpomínky na tenhle pokoj něčím tak malicherným," zaúpí a zatahá se za vlasy. Cítím se hrozně. Malichernost? On se s někým vychrápe, mě nechá poslouchat a pak to nazve malicherností.

     ,,Vzpomínky? Jaký? Na nic si nevzpomínám. Nic opravdového se v tomhle pokoji nic nestalo. Přeci jen, bylo to součástí hry," vmetu mu do obličeje a zamknu se ve svých pokoji. 

    Rozbrečím se. Řvu. A je mi u prdele, že mě ten idiot slyší. Klepe mi na dveře. ,,Vypadni!" zaječím a mám chuť se zabít. Trhám si vlasy. Škrábu se. Po rukách, po obličeji, po krku. O půl hodinypozději vyjdu ven. Mám na sobě dlouhé kalhoty a mikinu. Škrábance na krku jsem zakryla šátkem a na obličeji mi naštěstí nic viditelného nezůstalo. Sedí u mých dveří. Vypadá zničeně. Vzhlédne. Má skelné oči. A má je červené. Brečel? Dobře mu tak. 

Rozejdu se pryč. Mám teď hodinu volna. A hodlám ji náležitě propít. 

     Sedím v městském baru. Už mám v sobě osmého panáka vodky. Motá se mi hlava a žaludek mám na vodě. Pohihňávám se a u toho mi tečou slzy.

,,A víš co pak řekl tý kurvě?! Že to byla jenom hra, jak mě dostat do postele!" zaječím na celej bar. Ano, vylévám si tu srdce barmanovi, který jen přikyvuje a nalévá mi další skleničky.

,,A já se mu nedivím. Vypadáš božsky," obejme mě zezadu cizí chlap. Smrdí. Vrazím mu loket do nosu. Zlomím mu ho. Celá hospoda se na mě vrhne. A já se peru.

     ,,Kdes byla?!" zařve na mě Dave. Fajn, zdržela jsem se tam déle než hodinu. A no a co? Jim to může být u prdele! Motám se. Spodní ret mám roztržený, kolem jednoho oka se mi rýsuje monokl a z nosu mi teče krev. Celé tělo mě bolí.

,,Dej mi pokoj," škytnu a dál se potácím chodbou. On mě chytí za zápěstí. Neudržím stabilitu, vysmeknu se mu a spadnu na zem. ,,Au," rozesměju se a on se na mě zoufale podívá. ,,Jsi opilá," konstatuje.

,,Skvěláá dedukce Sherlocku," pochválím ho ironicky a stěží se mu nepozvracím na nohy. ,,Nesahej na mě!" procedím mezi zuby, když se mě pokusí zvednout. Bolí to. Srdce mě pořád bolí. Asi bych si měla dát ještě sklenku. Nebo dvě. Nebo dalších deset. 

     Proti mým protestům mě zamkne u něho v pokoji. Už je uklizenej. ,,Pááni, už to tu nevypadá jak po tvrdým sexu. Ale počkej, to nebylo jenom jako. No, dobrá prááce paníí uklízečko! Chudák ženská. Pořád uklízet ty kapky od tvýho zkaženýho spermatu. Chudáák!" rozesměju se a on mě povalí na postel. Celkem nostalgické. ,,Uklidni se, Zoe."

,,Nevyslovuj moje jméno, hráči," varuju ho a dám mu pěstí do čelisti. Odtáhne se ode mě. Chytí se za zasažené místo a sykne bolestí. ,,I když jsi namol a zmlácená, pořád máš sílu," ušklíbne se a sedne si vedle mě na postel.

,,Proč mi tohle děláš?" zeptá se mě a já se na něj podívám. ,,Já?! Děláš si ze mě prdel?" vyskočím na nohy a svět se mi zatočí. ,,Já nejsem ten, kdo si tu akorát hraje s city toho druhýho!" nepřestávám ječet. ,,Už od začátku si po mě chtěl jenom sex! Jsi nechutnej stejně jako Theodor! Oba dva jste prasáci. Taky to uděláš? Taky mě budeš věznit osm dlouhých let? Budeš mě pravidelně znásilňovat, cvičit ze mě vraha a nutit mě zabíjet? Taky mě budeš mučit? Taky mi zabiješ sestru před očima?! Taky úplně pošlapeš mojí lásku k tobě? Ne, počkej. Tohle už si udělal!"

Zůstane na mě zírat. Mám toho dost. Už mám toho plný zuby! Rozbrečím se. ,,Jsi jenom rozmazlenej fracek. Nic nevíš. Umíš si jenom užívat. Stačí se na holku podívat, usmát se a už jí padají kalhotky k zemi. Jsi svobodnej. Ani si nedokážeš představit, co sem měla za život! Moji rodiče mě nechtěli. Vyrůstala jsem v děcáku, kde se na mě nikdo ani nepodíval. Do mých sedmi to bylo pořád stejné. Nikdo se mnou nemluvil a já pořád nechápala, co na mě maj! A pak přišel on. Starší a krásný. Ale to nejdůležitější, on mě viděl! Všiml si mě! Zamilovala jsem se do něj. Byl hodný, pozorný, krásný. Naprosto úžasný. Cítila jsem se jako princezna. Utekla jsem s ním. První měsíce byly božské. A pak se ukázalo jeho pravé já! Zavřel mě do kobky a nechal hladovět. Pak mě znásilnil. Bolelo to. Ale já ho pořád milovala. Dělalo mu to dobře, tak nebudu brečet. Ubližoval mi. Vychoval ze mě zabijáka. Ale pořád jsem nikoho nezabila. Dokud mi nebylo patnáct. Už tak od desíti jsem ho nenáviděla. Přemýšlela jsem a vymýšlela plány, jak ho zabít. Ztrácela jsem se v temnotě. Můj jediný příbuzný, sestřička. Držel ji jako rukojmí, abych se naučila bojovat. A pak, v den mých patnáctých narozenin řekl: zabij osm lidí, nebo já zabiju ji. Zabila jsem osm otroků. Ale on jí stejně odpráskl!"

     Oba dva zůstaneme šokovaně sedět. Zmlknu. Co jsem to udělala? Vyklopila jsem mu celý příběh. Nikdo se neměl tohle nikdy dozvědět. A hlavně ne on. ,,Máš pravdu," zašeptá a po tvářích mu začnou stékat slzy. Obejme mě. Proč bulí? 

,,Máš zkurvenou pravdu. Prožila sis peklo."

,,Vezmeš si ji?" zeptám se tiše. ,,Ne, protože od prvního okamžiku, co jsem tě viděl, moje srdce patří jenom tobě," zašeptá a podívá se mi do očí.

,,Tak proč spíš s jinýma?" vyjeknu zaraženě. ,,Protože jsi příliš krásná a já s tebou nechci nic uspěchat. Chovám se jako kretén. Bojím se, že ti ublížím," vezme mě do náruče a položí mě na postel. Pořád pláču. A on taky. Pomalu mě svlékne do spodního prádla. ,,Chceš se mnou spát?" špitnu rozpačitě. Nevím, jestli bych mu to dovolila. Nikdy jsem na sexu neviděla nic dobrého. Protože jsem zažívala jenom znásilňování od Theodora. Ze skříně vytáhne svoje triko a obleče mi ho. Pohladí mě po vlasech a přikryje mě. ,,Ne, chci si jenom užívat tvojí přítomnost," lehne si vedle mě a obejme mě. Schoulím se mu v náruči a oba dva usneme i přes to, že je den.