Osud

7. Osm balíčků

     ,,Žijete?" otočím se na ty dva, když se konečně uklidním. Oba dva vypadají zmateně, vyděšeně a zoufale. Obléknu se a ozbrojím se. 

,,Jdeme domů," poručím tichým a pevným hlasem. Neprotestují. Dave zavolá jejich soukromého řidiče.

,,Já dneska už půjdu domů. Ahoj," rozloučí se s námi Vanessa a zavolá si vlastní odvoz. S Davem nasedneme do auta. Oba dva mlčíme. 

    ,,Kde jste byli?" přivítá nás Daveho otec (jeho jméno si nepamatuju.)

,,Ve městě," falešně se na něj Dave usměje. ,,Pořádám ples. Bude zítra večer. A Zoe, přišlo ti osm balíčků," oznámí mi a zmizí v nějaké místnosti. Ztuhnu. Dave mě chytí za ruku. ,,Jsi v pořádku?" zašeptá a já přikývnu. Nepouští mě a já se nijak nesnažím se ho zbavit. Před dveřmi mého pokoje čeká osm balíčků různých velikostí.

,,Otevřeme to u mě." Nic nenamítám. Stejně o něm už ví.

Zamkneme za námi dveře. Pokoj už je uklizený. Chudák služka. Dave mě obejme. ,,Promiň," vzlykne. On brečí. Proč brečí? Nechápu to. ,,Za co?"

,,Nemohl jsem ti pomoct. Jsem tak slabý. Nemohl jsem tě ochránit." Usměju se a rukou mu prohrábnu vlasy. ,,Já jsem tvůj ochránce. Já mám být ta silná. Promiň, kvůli mě sis prošel peklem."

     Otevřu první balíček. Vypadne na mě pár zelených lodiček. Jsou značkové. Určitě stáli majlant. Ale co vím, on s penězi starosti nemá. Dave otevře další. A pak je rychle otevřeme. Zděsím se. Najdeme v nich: lodičky - zelené

           šaty - zelené

           kabelku - černou

           naušnice - černé

           voňavku

          řetízek

           kosmetiku

           čelenku

          náramek .

,,Tady je lístek. Stojí na něm: Užij si ples, Zo. A zatanči si!"

,,Jo, díky," špitnu a po tváři mi steče osamělá slza. Bojím se. On je jediné, čeho se na tomhle světě bojím. ,,Poslední dobou tě vidím plakat často," utře mi slzy Dave a položí mě na postel. ,,Neboj se, nenechám tě mu," pohladí mě po tváři a já zrudnu. Mám tam ten kousanec. ,,Hajzl, označkoval si tě," zavrčí nenávistně a já se zoufale rozesměju. ,,Jo, nejspíš."

     ,,Zoe, bojím se," moje jméno pronese s takovou něžností, až se mi roztluče srdce. ,,Po tobě nejde," ujistím ho s hranou statečností. ,,Ne tohohle. Bojím se, že zmizíš," červená se. Bože, známe se pár dní a já k němu začínám cítit tolik hřejivých pocitů. 

,,Spi dneska se mnou."