Osud

15. Volba

    ,,Buď umři ty nebo on."

Oba dva na Teodora zůstaneme civět. ,,Já umřu!" prohlásí rozhodně Dave. Umlčím ho pohledem a tentokrát se mi podaří vstát. ,,Ty jsi vážně psychopat co?" ušklíbnu se na Teodora. ,,Už to tak bude."

Vytáhnu nůž a čepel namířím na Teodorovo srdce. ,,A co když si vyberu třetí možnost?"

,,Ty mě zabít nedokážeš. Oba dva to víme."

,,Nepodceňuješ mě trochu?"

,,Mm máš pravdu. Máš můj obdiv. Už jsi dávno překročila lidské hranice výdrže. Jen monstrum by zůstalo na nohou po takových ranách."

,,S tvým mučením je to jen malinké polechtání."

,,Jsi výborná. Jsem rád, že jsem tě mohl mít."

,,Moje tělo si možná měl, ale moje srdce? Nechtěj mě rozesmát. Dva roky jsem to ještě přijímala s láskou. Pak jsi mě vážně nasral. Po zbylý čas jsem si představovala tvojí smrt."

,,Nenávist je taky forma lásky."

,,Komiku."

,,Tak co je to teda láska?"

     ,,Když jsi s někým rád. Udělal bys pro něj cokoliv a zabolí tě, když se podívá na někoho jiného. Když s ním chceš trávit všechen svůj čas. Jeho hlas stačí na to, aby se ti rozbušilo srdce. Jediný pohled a tobě se podlomí kolena. Když tu osobu vidíš jako něco dokonalého. Když se necháš doprovolně zraňovat jen proto, aby byl on šťastný. Takhle já vidím lásku," smutně se usměju a podívám se na Daveho. ,,Dave, miluju tě."

,,To není láska. To je sebevražda," namítne pobaveně Teodor a vytrhne mi nůž z ruky. ,,Čas na tvou volbu," vytáhne nabitou a odjištěnou pistoli.

     ,,Slibuješ, že on přežije, vrátíš ho domů a necháš ho na pokoji?" ujistím se klidným hlasem. ,,Zoe, nedělej to!" zaječí Dave v slzách.

,,Jo," přikývne Teodor a namíří na mě pistoli. 

     ,,Zabij mě. Dave, žij. Musíš žít," usměju se na Daveho a zazní výstřel. Nepřestávám se usmívat. Zavřu oči a mé tělo spadne na zem. Obklopí mě ticho, chlad a tma.

     Krátký díl. Jak se vám líbí Osud? Nejsem si touhle sérií moc jistá :D. Jinak děkuji za všechny komenty, přečtení a votes. Chcete, aby to skončilo takhle? Nebo ne? Za 40 votes bude pokračování :).