Osud

10. Hra

     Druhý den ráno si obléknu klasické černé oblečení. Když odemknu Daveho pokoj, už je vzhůru. Ani jsem se neobtěžovala maskovat svoje kruhy pod očima make-upem. Na co? Přivítá mě s úsměvem. Zkusí mě obejmout, ale já se mu ladně vyhnu.

,,Jdeme na snídani, pane," poručím tichým, ale nebezpečně znějícím hlasem. Mlčíme. Mezi námi se vznáší tíživé dusno. On snídá, já stojím v rohu místnosti a hlídám všechny možné hrozby. 

,,Pane, přijela za vámi slečna Flair," do jídelny vtrhne udýchaný posel. ,,Jistě, za deset minut ji budu schopen přijmout. Ať si vybalí zavazadla a poté ji přiveď do zahrad," přikývne Dave a já zamrkám. Další návštěva? Bude to stejné jako s Vanessou? Zase se jejich vzdechy budou rozléhat na celé patro? Zase mě tím vynervuje a rozbrečí?

     Když dosnídá, skočí se nahoru ještě převléct. Vezme si na sebe černé jeany (ve kterých má dost pěknej zadek :D.) a k tomu bílou košili, u které má několik vrchních knoflíků rozepnuté a límec má zvednutý. Nageluje si vlasy dozadu a mě teď trochu připomíná Theodora. Co asi dělá? Nejspíš vymýšlí plán, jak mě dostat co nejvíc na dno. Jo hošánku, to se budeš muset pekelně snažit. A vlastně, to nemá žádný společenský život? 

Sedne si na lavičku do rozkvetlé zahrady. Já postávám opodál a pozorně pozoruju okolí. Ale stejně největší část soustředění věnuju jemu. Netrvá dlouho a k němu si to namíří vysoká bruneta ve fialových šatech. Páni, není to modelka? Je štíhlá, má dokonalé míry a její nohy jsou tak štíhlé a dlouhé. Dave vstane a ty dva se políbí. Vžene mi to slzy do očí, které rychle potlačím. 

,,Už je to celkem doba, Flair. A za tu dobu jsi ještě víc zkrásněla," nepřestává se na ní usmívat Dave. Ona mu úsměv oplatí. ,,To platí i pro tebe. Vsadím se, že v posteli jsi ještě lepší."

,,Chceš si to vyzkoušet?" navrhne jí a já zblednu. Takže jsem měla pravdu. Theodore, jestliže zvládnu snést tohle, ty mě už nikdy nerozbrečíš. Protože Dave hravě zvládá i tvůj podíl. ,,Jo, pak bych s tebou chtěla probrat vážnější téma."

     Doprovodím je do pokoje a zase si sednu sem. 

Ona: ,,Páni, vyrostl ti!"

On: ,,Woow, tak takhle si představuju ideální ženu."

Ona: ,,Doufám, že neusneš po jednom čísle."

On: ,,Pilně jsem trénoval."

Ona: To máš každou noc jinou milenku jako dřív?"

On: ,,Většinou jo. Teď když mi fotřík pořídil tu zkur*enou ochranku tak už moc ne. Naposledy jsem měl číslo s Vanessou. A sama víš, že Vaness je no."

Ona: ,,Chudáčku můj. Neboj, vynahradím ti to."

A pak už žádné mluvení. Šustění, vrzání postele a vzdechy. Taky zvuk rozbitého skla a nábytku. Rozbrečím se. Ani se nenamáhám tlumit. Ty dva stejně vzdychají tak nahlas, že je nemožné mě slyšet.

     ,,Mimochodem, tvoje ochranka je celkem kus. Už si jí dostal do postele?" promluví Flair. Zpozorním. ,,Ne, vážně jsem se snažil. Ale nejspíš nemá o kluky zájem. Asi je lesba," odpoví jí Dave a já se znovu rozbrečím. Tentokrát potichu.

Celá ta Daveho hra. Je mi z toho na zvracení. Jeho úsměvy. Pohledy. Doteky. Když mi poprvé řekl děkuju. Když mě převlékal. Když jsem se vedle něj ráno probudila. Když mě utěšoval. Když jsme spolu koukali na filmy. Když mě viděl nahou a já jeho nahého. Když jsme hráli videohry. Když jsme spolu jeli na koni. Všechno to byla jenom jeho hra jak  mě dostat do postele? Nenávidím ho. Nenávidím ho. Nenávidím ho.

,,Jo a jinak, jsem dobrá?"

,,Jo, nejlepší milenka v mém životě."

     ,,Vezmeš si mě, Dave?"