Omega a Alfa: Christianův příběh

Čtrnáctá kapitola

„A to je všechno, co ti k tomu řekl?" zeptal se Alex, když jsem se v pondělí dopoledne dovlekl zpátky na kolej. 

Vzhledem k tomu, jak vypadal můj obličej, jak jsem byl nevyspalý a psychicky na dně, jsem se rozhodl dnes všechny přednášky vynechat. A možná vynechám i zítra. 

„Ještě v noci to bylo skvělý, ale dneska ráno mě prostě vyhodil s tím, že je konec."

„Drsný," zhodnotil Alex. „A to ses kvůli němu porval s tím alfou. Mimochodem, vypadáš jako by tě přejel parní válec." 

Alex o té rvačce samozřejmě věděl. Tady na koleji se nic neutajilo, natož takový šťavnatý drb jako byl ten, že jsem se popral s jiným alfou kvůli Danielovi.

„Ale nemůžeš tvrdit, že tě nikdo nevaroval," pokračoval můj spolubydlící, „věděl jsi, že s ním budou problémy. Sám sis naběhl. A to sis myslel, jak se mu nepomstíš a místo toho on zametl s tebou. A co vidím, tak pěkně."

„Nech si tu přednášku od cesty," zavrčel jsem na něj podrážděně. „A když už musíš, tak "já ti to říkal" by úplně stačilo."

„Já ti to říkal."

Navzdory všemu jsem se pousmál, přestože do smíchu mi vůbec nebylo. 

Ta předchozí noc byla úžasná. Stejně jako ty dny předtím, které jsem s Danielem strávil. Ovšem nyní mi zbyla jen vzpomínka. Daniel mě ráno nekompromisně vykopl, nedovolil mi dokonce ani to, abych s ním posnídal. 

A nejhorší na tom celém bylo, že jsem věděl, že není blbě jenom mně, že nejsem ztrápený z našeho náhlého odloučení pouze já, ale že mizerně je také Danielovi. 

Bohužel na jeho názoru to nic nezměnilo. 

Co za tím může být, že je natolik odhodlaný vymazat mě ze svého života? Bude raději trápit nás oba, než abychom zůstali spolu. Proč? Přemýšlel jsem nad tou záhadou zprava zleva, ale na nic jsem nepřišel. 

„Musím zjistit, co se s ním děje," vyslovil jsem nahlas myšlenku, kterou jsem si opakoval od té doby, co jsem opustil Danielův byt jako spráskaný pes. 

„Ty si prostě nedáš pokoj," vzhlédl Alex od skript, které měl rozložené na stole, ale podle mě se z nich moc neučil. „Nestačí, že ses spálil jednou? Proč se na něj nevykašleš?"

„Protože ho miluju."

Pohlédl na mě a protočil oči v sloup: „Ty jsi nepoučitelný."

„Zajdu znovu za tím Liborem," rozhodl jsem se. Daniel mi nechtěl nic říct, ale třeba by tenhle alfa mohl něco vědět. 

„Myslíš, že ještě nemáš dost zmalovaný obličej?" zašklebil se Alex ironicky. „Chceš přídavek?"

„On je jediný, kdo může něco vědět. Moje jediná stopa."  

„Neblbni," zavrtěl hlavou nad mojí nebetyčnou blbostí. „Jestli se tam znovu ukážeš, pravděpodobně tě vyprovodí ze dveří pěstí do ksichtu."

„I to je možnost," připustil jsem, ale už teď jsem věděl, že mi tu návštěvu nikdo nerozmluví. 

*

Ten stejný den odpoledne jsem zvonil u jeho bytu. 

Chvíli trvalo, než otevřel, ale když vykoukl ven, zjistil jsem, že jeho obličej hraje všemi barvami podobně jako ten můj. 

Snad nebude mít náladu dát si odvetu. 

Přejel mě znuděným, ale nijak agresivním pohledem a pak místo pozdravu prohodil: „Jestli ti ten tvůj omega zase zdrhnul, tak tady není."